Symfonie č. 8 F dur op. 93 je čtyřvětá symfonie Ludwiga van Beethovena, zkomponovaná roku 1812. Skladatel ji vroucně označoval jako „moje malá symfonie F dur“, odlišuje ji od delší šesté symfonie, taktéž v F dur.[1]
Nálada osmé symfonie je radostná a bezstarostná, s mnoha zdůrazněnými motivy. Poslední věta symfonie je nejzávažnější, čímž se Beethoven odchýlil od klasické tradice, podobně jako u řady svých dalších děl.
Kompozice a premiéra
Beethoven začal pracovat na osmé symfonii v létě 1812, bezprostředně po dokončení sedmé symfonie. V té době mu bylo 41 let. Jak podotýká skladatel Antony Hopkins, radostná nálada díla neprozrazuje nic o značně nepříjemných událostech, které v té době zasáhly do skladatelova života, včetně neshod s jeho bratrem Johannem. Beethovenovi zabrala práce na symfonii pouze čtyři měsíce.[2] Symfonie je bez věnování, na rozdíl od řady jeho jiných děl.
Premiéra osmé symfonie se odehrála 27. února 1814 na koncertě ve vídeňském Hofburgu, při kterém zazněla i sedmá symfonie, poprvé hraná o dva měsíce dříve.[3] Beethoven již v té době trpěl postupující ztrátou sluchu, přesto se však ujal dirigování. Podle dobových svědectví však „orchestr převážně ignoroval jeho nemotorná gesta a místo toho následoval prvního houslistu“.[4]
Přijetí osmé symfonie bylo vlažné. Jeden kritik napsal, že „potlesk, který následoval, nedoprovázelo nadšení, které odlišuje díla všeobecně oblíbená; zkrátka - jak říkají Italové - nevzbudilo rozruch.“ Beethovena tato slabá odezva rozhněvala.[5] Na otázku svého žáka Carla Czernyho, proč je osmá symfonie méně populární než sedmá, Beethoven údajně odvětil: „Protože osmá je mnohem lepší.“[6]George Bernard Shaw jako hudební kritik souhlasil s Beethovenovým hodnocením, když napsal, že „ve všech detailnějších ohledech je osmá lepší [než sedmá].“[7] Názory kritiků se však různí.
Části
Nahrávky Bucharest College Orchestra. S laskavým svolením
Musopenu.
- Allegro vivace e con brio (F dur)
- Allegretto scherzando (B dur)
- Tempo di menuetto (F dur)
- Allegro vivace (F dur)
Symfonie je napsána pro 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety v B♭, 2 fagoty, 2 lesní rohy v F (v B ve druhé větě), 2 trubky v F, tympány a smyčce.
Přibližná délka symfonie je 26 minut.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Symphony No. 8 (Beethoven) na anglické Wikipedii.
- ↑ https://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=5485221
- ↑ For details see Hopkins (1981, 221).
- ↑ Rodney Corkin. Symphony No.8 in F major, op.93. [online]. lvbeethoven.co.uk, 2010 [cit. 2013-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Welcome to Carnegie Hall (program notes) [online]. Carnegie Hall, 2006 [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29 September 2007. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Solomon, Maynard. "Beethoven". p. 214. Schirmer Books, 1977
- ↑ Steinberg, Michael. "The Symphony: a listeners guide". pp. 44-47. Oxford University Press, 1995.
- ↑ Bernard Shaw, George. The Great Composers: Reviews and Bombardments. p. 107. California University Press, 1978.
Literatura
- Hopkins, Antony The Nine Symphonies of Beethoven (1981, Pan Macmillan, ISBN 0-330-26670-5).
- Rosen, Charles Sonata Forms (revised edition 1988; New York: Norton. ISBN 0-393-30219-9).
Externí odkazy
