První verze státního znaku z let 1923–1929 se skládala ze zlatého srpu a kladiva na zeměkouli (kontinenty vyobrazeny červeně), zobrazené na paprscích vycházejícího slunce a orámované obilnými klasy převázanými po obou stranách rudou stuhou s nápisy v šesti jazycích svazových republik – rusky, ukrajinsky, bělorusky, gruzínsky, arménsky a ázerbájdžánsky. Na vrcholu byla rudá pěticípá hvězda.
Druhá verze státního znaku z období let 1929–1936 byla vzhledově totožná první, došlo ale ke změnách v ukázkách jazyků svazových republik: přidán tádžický nápis, ruský nápis se přemístil pod znak.
Třetí verze státního znaku platila v období 1936–1946. Počet jazyků se zvýšil na 11 – přibyly nápisy v jazycích nově zřízených středoasijských svazových republik – kazaština, kyrgyzština – stejně jako turkmenština a uzbečtina místo běžného tureckého hesla v předchozí verzi.