Jeho bratr byl Boreš z Rýzmburka a jejich otec Bohuslav I. Hrabišic byl královský nejvyšší komorník. Zasloužil se o rozšíření cisterciáckého kláštera v Oseku, který založil jeho děd, Slavek I. Hrabišic, bílinský kastelán a rovněž nejvyšší komorník. Přesné datum jeho zvolení opatem není známo, ale stalo se tak v první polovině 30. let 13. století. Ve svém úřadu zůstal nejspíše do roku 1239. V průběhu 30. let dal souhlas k založení jediné osecké filiace v Nížkově. Po pěti letech však nově založený klášter zrušil. Krátce na to se stal misijním biskupem v Prusku. Podle klášterní tradice absolvoval spolu s dalšími oseckými řeholními bratry dvě misijní cesty do Prus. Ani jedna z cesta však nepřinesla žádoucí úspěch.[2] Slávek se nepříliš úspěšně snažil obracet ke křesťanství místní pohany a poté se vrátil domů.[1] Poslední léta života Slávek prožil v Čechách.[2] Zemřel v Oseckém klášteře roku 1250 a byl pochován v kryptě jeho kostela.[1] Tohoto slavného opata připomíná barokní náhrobek, který je v klášterním chrámu.[2]
Doklady o jeho působení Slávka jako oseckého opata jsou zachyceny v díle Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae k letům 1238[3] a 1239.[4] Jako pruský misijní biskup je zmiňován také v CDB,[5] který mluví v roce 1250 o zemřelém Slávkovi.[6] Po Slávkově smrti nastoupil v roce 1240 do opatského úřadu Vinand.[2]
