Skunk dlouhoocasý

Skunk dlouhoocasý
Skunk dlouhoocasý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	šelmy (Carnivora)
Čeleď	skunkovití (Mephitidae)
Rod	skunk (Mephitis)
Binomické jméno
Mephitis macroura Lichtenstein, 1832
Rozšíření skunka dlouhoocasého Rozšíření skunka dlouhoocasého
Sesterský druh
skunk pruhovaný (Mephitis mephitis)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skunk dlouhoocasý

Skunk dlouhoocasý (Mephitis macroura) je šelma z čeledi skunkovití (Mephitidae).

Popis

Vzhledově je podobný skunkovi pruhovanému (Mephitis mephitis). Má však dlouhý ocas a mnohem delší a jemnější vrstvu kožichu. Má také větší bubínkovou část spánkové kosti.^[2] Kolem krku má bíle zbarvenou "manžetu".

U skunka dlouhoocasého jsou známé tři různé zbarvení:

• černý zádový pruh se dvěma bílými postranními pruhy
• bílý zádový pruh s černým pruhem na hřbetu
• celý černý s několika bílými chlupy na ocasu

společným znakem je tenký bílý pruh na hlavě procházející mezi očima.^[3][4] Samci dorůstají velikosti až 79 cm, z toho 35 až 40 cm měří ocas.^[5] Samičky bývají zhruba o 15 % menší než samci.^[6] Váha se pohybuje od 800 gramů do 2,7 kg u samců a od 700 gramů do 1,2 kg u samic.^[5]

Doba páření probíhá od února do března.^[4] Velikost vrhu bývá od tří do osmi mláďat. ^[7]

Rozšíření

Skunk dlouhoocasý se vyskytuje od jihozápadu USA přes Mexiko až po Guatemalu, Honduras, Nikaraguu a severozápad Kostariky^[8], přičemž nejhojnější je právě v Mexiku. Vyhýbá se vysokým nadmořským výškám, vybírá si území poblíž vodních zdrojů, většinou řek.

Strava

Potrava skunka dlouhoocasého se skládá hlavně z okolní vegetace, především opuncií, ale zkonzumuje také hmyz, malé obratlovce a ptačí vejce.^[4] Případy vztekliny hlášeny nebyly,^[9][10] ale je přenašečem řady parazitů, včetně hlístic, škrkavek a blech.^[4]

Chování

Jsou to samotáři, ale při shánění potravy mohou spolupracovat, aniž by vykazovali známky agrese.^[11] Přebývají v norách nebo ukryti v nízké vegetaci. Aktivní jsou v noci. V Kostarice skunkové dlouhoocasí otevírají ptačí vejce tak, že si je házejí na své zadní nohy.^[12] Stejně jako skunk pruhovaný může v sebeobraně vystříknout odporně zapáchající sekret pachových žláz.^[13]

Poddruhy

Jsou známy čtyři poddruhy skunka dlouhoocasého:^[14]

• M. m. macroura
• M. m. eximius
• M. m. milleri
• M. m. richardsoni

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hooded skunk na anglické Wikipedii.

1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
2. HALL, E. R. The mammals of North America. Second edition. New York: John Wiley & Sons, 1981. S. 601–1181. 
3. HOFFMEISTER, D. F. Mammals of Arizona. Tucson: University of Arizona Press, 1986. 
4. PATTON, R. F. Ecological and behavioral relationships of the skunks of Trans Pecos Texas. Ph.D. dissertation. [s.l.]: Texas A&M University, 1974. S. 199. 
5. Irwin, M. 2001. Mephitis macroura [on-line, Animal Diversity Web.]
6. ROSATTE, R. C. Striped, spotted, hooded, and hog-nosed skunk. Toronto, Canada: Ontario Ministry of Natural Resources, 1987. 
7. BAILEY, V. Mammals of New Mexico. North American Fauna. 1932, roč. 53, s. 1–412. 
8. Taxon na Červeném seznamu
9. ARANDA, M., L. Lopez-De Buen. Rabies in skunks from Mexico. Journal of Wildlife Diseases. 1999, roč. 35, s. 574–577. 
10. CEBALLOS, G.; MIRANDA, A. Los mamiferos de Chmela, Jalisco: manual de campo. Mexico City, Mexico: Universidad Nacional Autonoma de Mexico, 1986. 
11. YEEN, Ten Hwang; LARIVIERE, Serge. Mephitis macroura. Mammalian Species. 26 December 2001, čís. 686, s. 1–3. 
12. JANZEN, D. H.; HALLWACHS, W. The hooded skunk, Mephitis macroura, in lowland northwestern Costa Rica. [s.l.]: Brenesia, 1982. S. 19/20:549–552. 
13. DALQUEST, W. W. Mammals of the Mexican state of San Luis Potosi. Balton Rouge: Louisiana State University Press, 1953. Dostupné online. 
14. HALL, E. Raymond; DALQUEST, Walter Woelber. Geographic Range of the Hooded Skunk, Mephitis macroura, with Description of a New Subspecies from Mexico. [s.l.]: University of Kansas, 1950. S. 575–580. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu skunk dlouhoocasý na Wikimedia Commons

• Taxon Mephitis macroura ve Wikidruzích