Sinus Medii (česky Záliv středu) je malé měsíční moře, které získalo jméno díky své poloze v průsečíku měsíčního rovníku a nultého poledníku. Viděno ze Země, tento záliv je situován ve středu přivrácené strany Měsíce a je tedy nejblíže Zemi. Z tohoto zálivu je Země vidět v zenitu, ačkoliv se její poloha může mírně měnit vlivem librace. Sinus Medii zabírá plochu cca 52 000 km².[1]
Popis
Na sever od zálivu Sinus Medii se rozkládá Mare Vaporum (Moře par) a západně Mare Insularum (Moře ostrovů). Východní část zálivu je protkána sítí brázd. Nejvýchodněji se táhne 220 km dlouhá Rima Ariadaeus, která pokračuje až k okraji Mare Tranquillitatis. Na severovýchodě se nachází brázda Rima Hyginus a poblíž kráteru Triesnecker leží soustava brázd Rimae Triesnecker. Severní hranice je tvořena pahorkatinou, které dominuje dvojice kráterů Pallas a Murchison. Více severovýchodněji se nachází kráter Ukert. Kráter Chladni leží poblíž Murchisonu.
Další vrchovina se nachází na jižní a jihovýchodní hranici, kde lze najít několik zatopených kráterů. Od západu jsou to postupně Flammarion, Oppolzer, Réaumur a Seeliger. Brázdy Rima Flammarion (80 km) a Rima Oppolzer (110 km) se táhnou poblíž kráterů, po kterých byly pojmenovány. Nedaleko leží kráter Rhaeticus.[2]
Anglický astronom William Gilbert byl prvním, kdo záliv pojmenoval Insula Medilunaria (Ostrov ve středu Měsíce).[5] Dnešnímu názvu se více přiblížil nizozemský astronom Michael van Langren, který jej pojmenoval Sinus Medius ve své mapě z roku 1645.[6]Johannes Hevelius užil název Mare Adriaticum (Jadranské moře) ve své mapě z roku 1647.[7] Italský astronom Giovanni Battista Riccioli jej ve své mapě z roku 1651 nazval Sinus Aestuum (Záliv veder).[8]
Expedice
Americká sonda Surveyor 4 dopadla a sonda Surveyor 6 přistála v zálivu Sinus Medii západo-jihozápadně od kráteru Bruce.[9]
