Seznam symfonií Wolfganga Amadea Mozarta

Ačkoli poslední symfonie Wolfganga Amadea Mozarta – podle tradičních číslování starých Mozartových vydání – nese číslo 41, je možné vystopovat ve skutečnosti okolo 60 symfonií z jeho pera, z nichž se ovšem některé nezachovaly vůbec, z některých jen fragmenty.

Rozdílné číslování má příčinu také v tom, že v posledních desetiletích jsou znovu nacházeny autografy některých raných prací. Navíc objevuje také problematika vymezení vůči jiným žánrům, neboť sinfonie v Mozartově době ještě nebyla samostatnou ucelenou formou, který se navíc teprve vyvíjel, a to mj. také díky práci Mozartově a jeho současníků.

Dlouhou dobu se výrazem „sinfonia“ (zvláště v italském prostředí) označovaly operní předehry - ouvertury, a naopak symfonie zase „ouvertury“, tudíž důsledné rozlišení je někdy velmi obtížné. Sám Mozart například přidal k původně dvouvětým předehrám k operám Ascanio in Alba, Il sogno di Scipione, La finta giardiniera a Il re pastore, závěrečné věty (KV 120, KV 163, KV 121 a KV 102), čímž je rozšířil na třívěté symfonie, které mohly být uváděny na koncertech samostatně, zatímco např. ouvertury k Mitridate, re di Ponto nebo Lucio Silla byly jako italské operní sinfonie od počátku třívěté. Typický ouverturní charakter do sebe vzájemně přesahujících vět je pak patrný např. u symfonií KV 74, KV 181 a KV 318. U některých serenád (KV 204, KV 250, KV 320, KV 385) tomu bylo naopak: zde Mozart vystavěl symfonie o čtyřech větách díky zkracování.

Seznam symfonií

Nr.[1] KV KV6 Tónina Rok vzniku Přízviska, poznámky, pravost [2]
01 016 016 Es-dur 1764 n. 1765
bez čísla dodatek 220 016a a-moll 1765? pravděpodobně není od Mozarta
02 017 017 B-dur 1765 od Leopolda Mozarta?
03 018 018 Es-dur 1765 od Carla Friedricha Abela
04 019 019 D-dur začátek r. 1765
bez čísla dod. 223 019a F-dur začátek r. 1765
bez čísla dod. 222 019b C-dur začátek r. 1765 znám jen incipit z katalogu od Breitkopf & Härtel, pochybná pravost
05 022 022 B-dur 1765 „Haagská“ symfonie
bez čísla dod. 221 045a G-dur 1766 „Alte Lambacher“ (Stará lambašská) symfonie („Neue Lambacher“ je od Leopolda Mozarta)
[43] 076 042a F-dur 1767? pochybná pravost
06 043 043 F-dur konec r. 1767 Olomoucká, složena při návštěvě W. A. Mozarta v Olomouci. Viz pamětní deska na budově kapitulního děkanátu.
07 045 045 D-dur zima 1767/68 Varianta jako ouvertura k La finta semplice
[55] dod. 214 045b B-dur leden 1768? pochybná pravost
08 048 048 D-dur 13. prosinec 1768
bez čísla dod. 215 066c D-dur 1769? znám jen incipit, pochybná pravost
bez čísla dod. 217 066d B-dur 1769? znám jen incipit, pochybná pravost
bez čísla dod. 218 066e B-dur 1769? znám jen incipit, pochybná pravost
09 073 073 C-dur 1772?
[44] 081 073l D-dur předjaří 1770 příp. od Leopolda Mozarta
[47] 097 073m D-dur 1770? pochybná pravost
[45] 095 073n D-dur 1770? pochybná pravost
10 074 074 G-dur 1770 zřejmě jako původní předehra k Mitridate
11 084 073q D-dur 1770 pochybná pravost
[54] dod. 216 dod. C 11.03 B-dur předjaří 1771? pochybná pravost, ve 3. vydání Köchelova seznamu (1937): KV 74g
[42] 075 075 F-dur 1771? pochybná pravost
12 110 075b G-dur červenec 1771
[46] 096 111b C-dur 1771? pochybná pravost
[48] 098 dod. C 11.04 F-dur 1771? pravděpodobně není od Mozarta
13 112 112 F-dur 2. listopad 1771
14 114 114 A-dur 30. prosinec 1771
15 124 124 G-dur 21. leden 1772
16 128 128 C-dur květen 1772
17 129 129 G-dur květen 1772
18 130 130 F-dur květen 1772
19 132 132 Es-dur červenec 1772
20 133 133 D-dur červenec 1772
21 134 134 A-dur srpen 1772
bez čísla 135 a 61h D-dur ouvertura k Lucio Silla díky přidanému menuetu KV 61h č. 3 (pochybná pravost) ke čtyřvěté symfonii
[50] 161 a 163 141a D-dur konec r. 1772? ouvertura k Il sogno di Scipione (KV 126) s dokomponovaným finále KV 163
22 162 162 C-dur duben 1773
23 181 162b D-dur 19. květen 1773
24 182 173dA B-dur říjen 1773
25 183 173dB g-moll 5. říjen 1773 „Malá“ symfonie g-moll
26 184 161a Es-dur 30. březen 1773
27 199 161b G-dur 10. duben 1773
28 200 189k C-dur 17. listopad 1774
29 201 186a A-dur 6. duben 1774
30 202 186b D-dur 5. květen 1774
bez čísla 204 D-dur Serenádová symfonie (vznikla vypuštěním vět 3 až 5); KV3a: 213a
bez čísla 250 D-dur Serenádová symfonie (vznikla vypuštěním vět 2 až 4 (resp. 5)); KV3a: 248b
31 297 300a D-dur červen 1778 „Pařížská“ symfonie
32 318 318 G-dur 26. duben 1779 zřejmě ouvertura k Zaide
33 319 319 B-dur 9. červenec 1779
bez čísla 320 D-dur Serenádová symfonie (vznikla vypuštěním vět 2 až 4 a přidáním 6.)
34 338 338 C-dur 29. srpen 1780
35 385 385 D-dur červenec 1782 „Haffnerova“ symfonie
36 425 425 C-dur listopad 1783 „Linecká“ symfonie
37 444 425a G-dur listopad 1783? úvod k symfonii Michaela Haydna
38 504 504 D-dur 6. prosinec 1786 „Pražská“ symfonie
39 543 543 Es-dur červen 1788 „Schwanengesang“ (Labutí zpěv)
40 550 550 g-moll červenec 1788 „Velká“ symfonie g-moll. Ve druhém vydání doplnil Mozart klarinetový part a pozměnil part hoboje
41 551 551 C-dur srpen 1788 Symfonie „Jupiter“

Literatura

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Sinfonien Mozarts na německé Wikipedii.

  1. ↑ Staré Mozartovo vydání (vyšlo v letech 1879-1882) uvádí 41 symfonií s číslováním od 1 do 41. Další práce byly zveřejněny do roku 1910 v doplňujících vydáních vydavatelství Breitkopf & Härtel. Zde obsažené symfonie jsou někdy označovány čísly 42 až 55 (např. KV 75 má číslo 42), i když se jedná a ranější díla než Mozartova poslední symfonie KV 551 z roku 1788, která podle staré „Mozart-Ausgabe“ nese číslo 41.
  2. ↑ Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Claredon Press, Oxford 1989.

Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!