Jste-li ochotni uvolnit své obrázky památek pod svobodnou licencí, neváhejte je nahrát do úložiště Wikimedia Commons (kliknutím na ikonku fotoaparátu v příslušném řádku tabulky). Obrázky uložené ve Wikimedia Commons můžete pomocí odkazu přidat do tohoto seznamu nebo do článku o příslušné památce, obci atd.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
parc. 782: hradba, schodiště Na Opyši, brána zahrady Na Valech
parc. 783, 784: Jiřská
parc. 785: Zlatá ulička (plocha uličky), kašna při čp. 10 (Jiřská 10/12, Zlatá ulička u Daliborky 10/13)
parc. 786: Vikářská
parc. 787: brána do Rajské zahrady
parc. 788: balkon
V seznamu čísel popisných v MonumNetu je uvedeno též čp. 251, které odpovídá adrese Na baště sv. Ludmily 251/5 na parcele č. 574 a neodpovídá rozpisu parcel v MonumNetu. V rozpisu adres v MonumNetu nejsou uvedena všechna čísla popisná zmíněná v rozpisu parcel, chybí zejména řada domů v Jelení ulici.
Registrováno společně s kandelábrem v Loretánské ulici. Oba litinové kandelábry vznikly v letech 1867–1868 v komárovských železárnách na objednávku plynárenské společnosti podle návrhu A. Veselého. Jsou pojaty jako osmiramenné svícny, jejichž válcový sokl tvoří čtyři ženské karyatidy.
Morový sloup se sochou Panny Marie. Vznikal v 1. třetině 18. století. Skládá se z trojramenného architektonicky pojatého soklu, na němž se dvou řadách nachází několik figurálních soch, a polygonálního sloupu. Ve spodním pořadí jsou na nárožích stojící sochy sv. Alžběty, sv. Karla Boromejského, které jako hlavní postavy jsou rozvedené do skupin atributními postavami, a sv. Floriána. Mezi nimi jsou v prohlubních sedící sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Petra a sv. Pavla s knihami epištol. Ve vyšším patru jsou stojící postavy sv. Václava, Víta a Vojtěcha. Na vrcholu sloupu stojí na zeměkouli s hadem Immaculata. Sochy patří do závěrečné fáze pražského Brokoffova díla, především postavy sv. Petra a Pavla patří k Ferdinandovým vrcholným dílům. K nim se názorově přiřazují sochy sv. Karla a sv. Alžběty. Ostatní sochy jsou dílem Brokoffova pokračovatele. Odlišná je i postava Immaculaty (byla ale koncipovaná Brokoffem).
Park, z toho jen: litinová pumpa. Litinová pumpa z 19. století je zelené barvy a má tvar osmihranného sloupu zakončeného ozdobnou kompozitní hlavicí. Přibližně v jedné třetině výšky tělesa pumpy je rameno výpusti vody, zakončené hlavou mystického zvířete. Pumpa se nachází při boku dispozice parku směrem k Toskánskému paláci.
Socha sv. Filipa Nerejského. Sochu vytvořili bratři Ferdinand Maxmilián a Josef Brokofovi, původně byla součástí památníku určeného bl. Janu Sarkandrovi, který stál v letech 1714–1764 při Arcibiskupském paláci. Odtud byla socha už jako sv. Filip Neri přenesena roku 1764 na dnešní místo, tedy rampu u Nových zámeckých schodů, a doplněna dvěma anděli a kartuší.
Socha rámuje vstup na hradní terasu Kajetánku a zároveň umocňuje vstup na Hradčanské náměstí a přístup k hradní rampě. Po roce 1696 vytvořil Ottaviano Mosto sousoší sv. Václava mezi dvěma anděli pro Kamenný (Karlův) most. Roku 1784 se sousoší zřítilo do Vltavy, a tak jeho místo zaujalo sousoší sv. Ludmily od dnešní Kajetánky, na jehož místo se přesunul opravený sv. Václav. Originál zde stál v letech 1784–1906, dnes je v lapidáriu Národního muzea.
Sloup Panny Marie Einsiedenské (sousoší Piety). V letech 1672–1791 stávala při hradní rampě poutní kaple Panny Marie Einsiedelnské, po jejím zboření byla vytvořena vyhlídková terasa zvaná Kajetánka. Při vchodu do bývalé kaple byl ve 2. polovině 17. století postaven sloup se slavnou sochou Panny Marie Bolestné. Na hranolovém podstavci stojí štíhlý vysoký sloup zakončený korintskou hlavicí, který nese sochu Piety: Panna Marie drží na klíně tělo mrtvého Krista. Obě sochy mají svatozář: Panna Maria paprsčitou, Kristus křížovou.
Salmovský palác (Malý Schwarzenberský). Rozlehlý dvoupatrový Salmovský palác s valbovou střechou byl vystavěn v letech 1800–1811 na místě starších renesančních objektů, z nichž se dodnes dochovalo několik konstrukcí. Dvoupatrový palácový objekt na půdorysu šikmého U má čtvercový čestný dvůr při Hradčanském náměstí. Další, méně pravidelný dvůr odděluje parcelu od sousedního Schwarzenberského paláce a z jihu jej uzavírá dochované dvoupatrové stavení - někdejší západní dům. V úzkém pásu podél východního křídla a jižně je v několika úrovních zahrada až k tarasní zdi. Čestný dvůr uzavírá od náměstí trojdílné mřížové hrazení s bránou, upnuté mezi čtyři kvádrované pilíře. Západně navazuje na průčelí plná ohradní zeď druhého dvora s vjezdovým otvorem. Na východě je ohradní zeď se vstupem do zahrady.
Schwarzenberský palác. Monumentální palác s renesanční sgrafitovou výzdobou a štítovými nástavci byl vystavěný v letech 1545–1563 především Agostinem Gallim na spáleništi čtyř domů pro Jana ml. Lobkovice. Díky značnému dochování v původním stavu představuje jednu z nejlépe dochovaných renesančních staveb v Čechách. Palác na půdorysu T, na jehož základnu navazuje pobočná budova, mezi nimi čestný dvůr, uzavřený do ulice zdí s bránou. Ze středověkých domů se zachovaly jen sklepy někdejšího domu Kraselovských, středověké je zčásti i obvodové zdivo, odpovídající přízemí v půdorysu lichoběžného severního palácového křídla při Hradčanském náměstí. Novostavbou je severní štít hlavní budovy, který se zřítil do Hradčanského náměstí roku 1870.
Klášter Bosých karmelitek s kostelem sv. Benedikta. Klášter karmelitek byl vystavěn v letech 1654–1660 v místech starších renesančních domů z 2. poloviny 16. století. Areál s kostelem svatého Benedikta se rozprostírá na nepravidelné ploše mezi Hradčanským náměstím a Radničními schody. Též známo pod názvem kolej barnabitů.
Martinický palác, Trčkovský dům: palác čp. 67, zadní budova, zahrada. V zásadě čtyřkřídlý objekt s ústředním lichoběžníkovým dvorem. Rozsáhlý renesanční palác se zahradou vznikl ve 2. polovině 16. století na místě čtyř středověkých samostatných domů s částečným použitím gotického zdiva. Sgrafitová výzdoba průčelí pochází z doby po roce 1580. Přední, čtyřkřídlá budova se dvěma vnitřními dvory vznikla rozšířením paláce kolem roku 1620. Zadní budova má hlavní trakt renesanční, přestavěný roku 1629, a nové klasicistní křídlo z let 1840–1841.
Palác Hložků ze Žampachu. Raně barokní palác vznikl v 90. letech 17. století na místě staršího renesančního domu, jehož konstrukce jsou v interiérech dodnes částečně dochovány. Nachází se zde také barokní malované stropy. Parcela podlouhlého tvaru je do ulice zastavěna nárožním jednopatrovým trojkřídlým palácem. Jeho široce rozevřená dvorní křídla vymezují terasu, uzavřenou opěrnou zdí s oplocením; monumentální zahradní schodiště ji spojuje s níže uloženou zahradou.
Kanovnický dům, Rožmberský dům (původně součást Kolovratského či Sasko-lauenburského paláce), ohradní zeď, zahrada. Původně gotický dům, jenž byl po roce 1552 spojen se sousedním čp. 62. Současná podoba pochází z let 1726–1727. Ze středověké zástavby se zachovaly pouze gotické valeně klenuté sklepy v hloubkovém uspořádání v pravé části dnešní parcely. Někdejší středověká parcela přiléhala vzadu k hradební zdi a je do ulice zastavěna dvoupatrovým řadovým domem s patrovými dvorními křídly. Pětiosá uliční fasáda je shodně řešena s domem čp. 62.
Kanovnický dům, Kapitulní archiv (původně součást Kolovratského či Sasko-lauenburského paláce), ohradní zeď, zahrada. Ze středověké stavby se zachoval jen kamenný sklep pod zadní budovou. Kolem roku 1596 rozsáhlá přestavba spolu s čp. 63 na honosný renesanční trojpodlažní palác se zahradou a (dnes zazděnými) arkádami do dvora. Přední budova zmizela v barokní přestavbě, zadní palác se ve hmotě, dispozici a částečně i sgrafitové výzdobě, s motivy pletenců, kartuší s rolwerky a postavami, zachoval dodnes. Kapitula nechala provést v letech 1726–1727 Filipem a Antonínem Václavem Spannbruckerem vrcholně barokní přestavbu paláce na dvě kanovnické rezidence. Hloubková parcela je zastavěna řadovou dvoupatrovou hl. budovou, kolem dvora pak třemi jednopatrovými křídly. Střechy jsou mansardové, společné oběma domům. Uliční fasáda je pětiosá, s mělkým risalitem, završeným trojúhelným štítem a segmentově ukončenými vikýři.
Losenovský palác, také dům U labutí. Palác vznikl koncem 17. století spojením dvou renesančních domů. Dnešní podoba je dána především úpravami z poloviny 18. století. Dochována gotická dispozice suterénu a přízemí zadního domku. V roce 1842 klasicistní úprava. Téměř obdélná hloubková parcela je zastavěna čtyřkřídlým domem kolem obdélného dvora. V zadní části parcely je další dvorek s přízemní kolnou a zahrádka. Řadová dvoupatrová hlavní budova se obrací do náměstí osmiosou, palácově řešenou fasádou.
Současná řadová dvoupatrová budova kapitulního děkanství vznikla v letech 1820–1822 podle návrhu architekta Františka Pavíčka na místě starších domů, z nichž se dochovaly gotické sklepy.
Kanovnický dům U Černého orla. Dvoupatrový řadový dům byl vystavěn na gotických sklepech v 3. čtvrtině 17. století. Současná fasáda pochází převážně z 1. čtvrtiny 18. století. Parcela tvaru dlouhého obdélníka je zastavěna směrem do náměstí řadovým dvoupatrovým domem s pětiosou uliční fasádou, krytým mansardovou sedlovou střechou. Dvůr je vymezený barokními ohradními zdmi. Na severu probíhá renesanční zeď, navazující na zeď domu čp. 58. Té je představeno zadní přízemní stavení kolny. Dům je dvoutraktový, středem přízemí vede klenutý průjezd.
Kanovnický dům. Dvoupatrový dům s gotickými sklepy byl do dnešního rozsahu vystavěn na přelomu 17. a 18. století. Fasáda pochází z doby po přestavbě z roku 1769.
Šternberský palác. Čtyřkřídlá dvoupatrová budova uzavírající vnitřní dvůr s válcovým průčelním rizalitem, o patro převyšujícím. Postaven v letech 1698–1708. Na konečné podobě paláce se pravděpodobně nejvíce podílel architekt G. B. Alliprandi.
Na této parcele stálo několik měšťanských domů. Scelenou parcelu získal roku 1538 Florián Gryspek z Griesbachu a pokračoval ve stavbě paláce. 1562 postoupil palác panovníkovi a ten ho dal k disposici nově jmenovanému arcibiskupovi Ant. Brusovi z Mohelnice. Ten si nechal palác přestavět dle návrhu B. Wohlmuta za vedení Hanse Tirola. Z renesanční podoby se dochovalo sgrafito na nádvoří. Na počátku 17. století byla vybudována palácová kaple a lusthaus. Palác byl raně barokně přestavěn v letech 1676–1679 podle návrhu Jeana Baptisty Matheye – v hlavní budově vznikl nový vjezdový portál a vestibul a bylo zřízeno schodiště, palác byl zvýšen o 3. patro. Stavební etapa z počátku 20. let 18. století se týkala budovy konsistoře. Současná podoba pak pochází z přestavby z 60. let 18. století, kterou navrhl architekt Jan Josef Wirch – bylo přebudováno hlavní průčelí, upravena hlavní budova i křídla, v prvním nádvoří byla vybudována vznosná galerie a na závěr bylo vystavěno patrové zadní stavení nad Jelením příkopem. V 90. letech 19. století pak byla zřízena zahrada.
Pískovcové sousoší sv. Josefa s Ježíškem vzniklo patrně roku 1714 a spolu se sochou sv. Jana Nepomuckého vytváří protějškové sochy na úpatí Radnických schodů. Původně stála při vozové cestě k Pražskému hradu, roku 1820 byla přemístěna na úpatí Radnických schodů.
Park v Chotkových sadech pojatý v anglickém stylu byl vytvořen v letech 1833–1841. Jeho kompozice záměrně ponechává průhled směrem k letohrádku královny Anny. Nejstarší pražské dochované sady, vytvořené z popudu a úsilím tehdejšího nejvyššího purkrabího Českého království Karla Chotka. Chotkovy sady vznikly na území patřícím k Pražskému hradu. K funkčnímu propojení s areálem Pražského hradu nikdy nedošlo (dochází k tomu až od 90. let 20. století).
Secesní pomník Julia Zeyera, pojatý jako romantizující sousoší vložené do umělého skaliska, vytvořil sochař Josef Maudr roku 1913. V jeskyni jako na divadelní scéně je umístěno šest bílých mramorových postav, inspirovaných hrdiny Zeyerových děl.
Bronzová plastika nahé dívky s jablkem vznikla roku 1957, zde byla osazena v roce 1960. Jejím autorem je sochař Břetislav Benda. Socha byla roku 1998 ukradena skupinou zlodějů soch, kteří se v letech 1998–2001 podíleli na rozsáhlých krádežích plastik, podařilo se je dopadnout.
Poznámka: socha byla ukradena Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Vila Kramářova (parc. 694), provozní budova I., provozní budova II. (parc. 695). Kramářova vila byla vystavěna v letech 1911–1914 podle projektu Friedricha Ohmanna. K areálu vily, situované v dominantní poloze, patří zahrada a dvojice provozních budov utvářejících čestný dvůr. Vila je patrová o třech traktech, kryje ji mansardová střecha.
Památkově chráněno od 8. dubna 1991.
ZSJ Pohořelec
Základní sídelní jednotka Pohořelec je vymezena na severu a západě ulicemi Dlabačov a Keplerova, na východě ulicemi U Brusnice, Kanovnická a Radnické schody.
Dům (palác) pážat pánů z Martinic. Nárožní jednopatrový dům se sgrafitovou výzdobou vznikal postupně od 16. století. Na přestavbě z roku 1666 se podílel významný architekt Carlo Lurago. Původně zapsáno jako městská stanice mladých techniků. Ve středověku zde stávaly tři domy, z nichž se v podstatě nic nedochovalo. Po požáru roku 1541 zde bratři ze Šternberka vystavěli dům. Poté objekt získal Rudolf II. pro Dům pážat, byl radikálně přestavěn. Jednotně bylo vybudováno vstupní severní křídlo, křídlo západní a část křídla jižního. V roce 1666 byl barokně přestavěn podle Carla Luraga, dispozice zůstala zachována. Po přestavbě na konci 17. století byl používán pro bydlení sociálně slabších zaměstnanců Pražského hradu. Na počátku 19. století byl upravován, na jeho konci adaptován na hradčanskou opatrovnu. Další úpravy proběhly v roce 1955 a v letech 1974–1976 byl dům rekonstruován. Nárožním jednopatrový čtyřkřídlý objektem s dvorem uprostřed na lichoběžníkové parcele. Po východní straně je ponechána zahrada zhruba trojúhelného půdorysu, ohraničená ze dvou stran ohradní zdí.
Císařský špitál sv. Antonína. Špitál sv. Antonína a sv. Alžběty byl v těchto místech založen již kolem roku 1374. Současný areál s monumentální kaplí sv. Antonína uprostřed trojkřídlé dispozice vznikl podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Trojkřídlý objekt bývalého špitálu sv. Antonína se rozkládá na protáhlé parcele nepravidelného půdorysu napravo od kostela sv. Jana Nepomuckého. Křídla objektu spolu s boční fasádou kostela vymezují dvůr, který je na východní straně uzavřený ohradní zdí s portálem a s postranním vchodem. Druhý dvůr je za západním křídlem. Při vstupu je u kostelní zdi studna, chráněná polygonální stavbičkou s osmibokou stříškou.
Klášter voršilek: Areál kláštera s kostelem sv. Jana Nepomuckého byl stavěn v letech 1720–1723, současná podoba pochází z přestavby, kterou provedl Kilián Ignác Dientzenhofer v letech 1737–1741.
klášter voršilek čp. 72, ohradní zeď, parc. 173/1. Rozsáhlý několikakřídlý objekt bývalého voršilského kláštera se rozkládá na nepravidelné parcele, vymezené na východní, jižní a západní straně ohradními zdmi, na severní straně kostelem, Křídla nejsou připojena k hlavní budově v pravém úhlu, křídla jižní a střední se mírně rozbíhají, střední a severní sbíhají.
kostel sv. Jana Nepomuckého, parc. 173/2. Vrcholně barokní novostavba. Po zrušení konventu voršilek (1784) byl zakoupen vojenským erárem (1790) a sloužil jako vojenské skladiště, 1861–1902 fungoval jako modlitebna pro protestantské vojáky. Roku 1902 byl vrácen původnímu účelu jako posádkový kostel hradčanské kadetní školy. Po roce 1950 zůstal nevyužit. Po rekonstrukci 1988–1994 funguje jako vojenský kostel.
Kapitulní rezidence. Nárožní patrový objekt na nepravidelné parcele, jehož dnešní podoba byla dána přestavbou z roku 1776. Dochovány gotické a renesanční konstrukce. Objekt o třech jednopatrových křídlech s dvorem a prostornou zahradou; zídka oddělující dvůr od zahrady je opatřena barokními plastikami a vázami.
Toskánský palác vznikl v letech 1689–1691 podle návrhu Jeana Baptisty Matheye na místě staršího renesančního domu, jehož konstrukce je ve značné míře doposud dochována v dnešní budově. Čtyřkřídlý objekt s ústředním obdélným dvorem.
Poznámka: V MonumNetu bylo uvedeno chybně číslo parcely 134 místo správného 734. Registrováno společně s kandelábrem na Hradčanském náměstí. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Hradčanská radnice, U Černého orla. Čtyřkřídlá renesanční budova byla vystavěna na přelomu 16. a 17. století. Dvoupatrové průčelí je pokryto sgrafitovou výzdobou a zakončeno omítaným štítovým nástavcem. Západní dvoutraktové křídlo bylo hlavní radniční budovou, s tříosým průčelím zdobeným sgrafitovou rustikou, vrcholícím dvouetážovým volutovým štítem na nízké atice. Jeden z mála domů, které byly ušetřeny při požáru 1541. Renesanční budova radnice doložena již 1498. V domě je dosud citelná původní radniční dispozice, v patře se síní radní, obecní, klenutým archivem a kaplí.
Městský dům U Červeného ježka. Původně barokní dům z konce 17. století získal po požáru v roce 1875 novorenesanční fasádu a dvorní křídlo. Dům je působivý především ve své dvorní části.
Městský dům U Tří (zlatých) sekyrek. Třípatrový řadový čtyřkřídlý dům palácového typu byl postaven ve 2. čtvrtině 18. století. I přes dílčí úpravy je velmi dobře dochován v původním stavu a uchovává si barokní ráz.
Městský dům U Tří zlatých růží, U Tří červených růží. Podlouhlá parcela je zastavěna dvěma obdélnými řadovými domy s ústředním malým dvorkem. Oba domy vznikly patrně na počátku 16. století. Dnešní vzhled dán přestavbou na přelomu 17. a 18. století.
Městský dům U Zlaté hvězdy, U Tří králů, U Tří horníků. Výrazný nárožní dům vznikl sloučením dvou renesančních domů při přestavbě ve 20. letech 18. století. Fasáda pochází z 40. let 18. století.
Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na vysokém soklu se dvěma postranními andílky se nachází na úpatí Radnických schodů, proti soše sv. Josefa. Autory jsou patrně bratři Ferdinand a Michal Jan Brokofovi.
Městský dům U Zlatého koníka. V jádru renesanční dům byl přestavován na přelomu 17. a 18. století. Současná jednoduchá klasicistní fasáda vznikla roku 1838 podle návrhu Martina Hausknechta.
Měšťanský dům U Černého kříže. Původně renesanční dům snad z poloviny 16. století byl přestavěn na počátku 18. století do barokní podoby, s drobnými klasicistními úpravami na přelomu 18. a 19. století. Dnes dvoupatrový dům s tříosou fasádou a trojúhelným štítem s domovním znamením.
Měšťanský dům U Bílého beránka. Řadový jednopatrový dům s obytným podkrovím v sobě obsahuje renesanční základ z 2. poloviny 16. století. Stavba prošla významnou barokní přestavbou na počátku 18. století, nynější podoba fasády pochází z úpravy roku 1912.
Měšťanský dům U Tří červených srdcí. Řadový měšťanský dvoupatrový dům o čtyřech osách. Domy čp. 164 i čp. 165 byly vystavěny současně v roce 1589. Dům U Tří červených srdcí byl upravován nejspíš kolem roku 1700, ze kdy pochází také současná fasáda.
Měšťanský dům U Bílé čelisti. Řadový dvoupatrový dům se sedlovou střechou, v úrovni 1. patra dvorek, po straně s přízemními dvorními křídly. Tento dům byl původně vystavěn jako součást sousedního domu čp. 165, záhy po dokončení však byly objekty rozděleny na dva samostatné. Dům U Bílé čelisti pak byl upravován především koncem 17. století a následně po polovině 18. století.
Měšťanský dům U Tří andělů. Původně renesanční dům z konce 16. století byl přestavován snad během 18. století. Dnešní vzhled pochází především z 1. poloviny 19. století, kdy došlo také k výstavbě dvorních pavlačí.
Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Dům U Zlaté obruče, U Zlatého vozu, U Zlatého rouna (Q31825262)
ano
Kategorie „Dům U Zlaté obruče “ na Wikimedia Commons
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Městský dům U Zlaté obruče, U Zlatého vozu, U Zlatého rouna. V jádru renesanční dům byl přestavěn někdy na přelomu 17. a 18. století. V roce 1852 proběhla další podstatná přestavba, která objektu vtiskla současnou podobu. Na počátku 20. století bylo přistavěno 3. patro a následně obytné podkroví. Hloubková parcela ve svahu je v lehce odskočené uliční čáře zastavěna řadovým domem lichoběžníkového půdorysu, k němuž vzadu v úrovni 1. patra přiléhá dvůr.
Městský dům U Zrcadla. Vrcholně barokní dům vznikl v letech 1728–1729 na místě staršího objektu, z něhož se dochoval sklep. V roce 1869 bylo přistavěno 3. patro a upravena uliční fasáda. Řadový čtyřkřídlý dům kolem obdélného dvora, zastřešený sedlovou střechou do ulice a pultovými střechami do dvora. Třípatrová uliční fasáda palácového typu se zvýrazněným trojosým středním rizalitem a většími okny piana nobile.
Městský dům U Kamenného sloupu, U Luny: městský dům čp. 160 včetně sochařské výzdoby průčelí: sloup se sochou Panny Marie Immaculaty, busta Slunce, busta Luny. Původně renesanční dům z konce 16. století prošel barokními úpravami v roce 1708 a ve 3. čtvrtině 18. století. Šířková parcela pod prudkým svahem je zastavěna dvoupatrovým řadovým domem na lichoběžném půdorysu, za ním v úrovni 3. patra po celé šířce domu dvůr, v jehož pozadí je přistavěno přízemní stavení. Čtyřosá uliční fasáda mírně vystupuje z uliční čáry.
Městský dům U Zlatého jablka, U Tří sedláků. Dům renesančního původu byl podstatně přestavěn před rokem 1688. Současná podoba objektu je převážně z 2. poloviny 18. století. Původně hloubkový renesanční trojtrakt doplnila po levé straně lichoběžná část a předstupující risalit. Na severozápadní straně domu leží dvorek, další se nachází za domem v úrovni 3. patra.
Městský dům. Mohutná budova původně o pěti nadzemních podlažích byla vystavěna kolem poloviny 17. století, v 1. polovině 19. století navýšena o 6. podlaží. Dnešní čp. 296 bylo až do roku 1922 součástí čp. 177 jako zadní trakt paláce. Parcela přibližně lichoběžníkového tvaru je zastavěna pětipatrovým objektem, který má v úrovni 4. patra společné nádvoří s bývalým Hrzánským palácem, se kterým kdysi tvořil celek. Z příčně obdélného domu vystupuje v úrovni 4. patra dozadu levé křídlo, vpravo přízemní křidélko s terasou.
Městský dům U Zeleného hroznu. Mohutný dvoupatrový dům na šířkové parcele je v jádru renesanční. Podstatnou přestavbou prošel objekt na konci 17. století, kdy byl navýšen a rozšířen do dnešního rozsahu.
Městský dům - Traunovský dům. Patrový, původně renesanční dům z 80. let 16. století byl výrazně upraven během 17. století. Další stavební zásahy proběhly v 19. století. Mělký jednopatrový dům kryje sedlová střecha. Průčelí do Loretánské ulice se v přízemí otevírá loubím o pěti obloucích. Po fasádě do dvora vede traversová dřevěná pavlač, spojující dům s objektem čp. 104. Terasa a zahrada se nachází na náspu zpevněném ohradní zdí. Objekt je podsklepený.
Vrbnovský palác. Dvoupatrový dům s arkádovým loubím vznikl postupnými přestavbami od 3. čtvrtiny 16. století. Objekt o několika křídlech se rozprostírá mezi ulicemi Loretánská a Úvoz a vytváří dva vnitřní dvory. Do Loretánské se obrací dvoupatrová fasáda o pěti sdružených osách a pěti arkádách loubí.
Trčkovský palác. Rozsáhlý čtyřkřídlý jednopatrový dům s vikýři vystavěný okolo lichoběžníkového dvora byl postavený v letech 1622–1625 a upravený poté v letech 1660–1663. V objektu jsou dochovány fragmenty gotické hradební zdi. Dům stojící při ústí Loretánské ulice a Úvozu tvoří zároveň spodní stranu Pohořelce.
Měšťanský dům U Pešků, U Deklamátorů. Dnes v zásadě čtyřkřídlý objekt s ústředním arkádovým nádvořím vznikl postupně sloučením dvou domů. Dům při Loretánském náměstí byl vystavěn v letech 1564–1569, horní dům vznikl v letech 1577–1588. Boční křídla byla vystavěna na počátku 19. století.
Měšťanský dům U Drahomířina sloupu. Dům při Loretánském náměstí (horní dům) byl vystavěn v 70. letech 16. století na gotickém sklepení, dolní dům při Úvoze vznikl v 90. letech 16. století. Při úpravách roku 1725 byla vyhotovena bohatá malířská a štuková výzdoba. Řadový dům o čtyřech křídlech a dvou patrech (se třetím patrem podkrovním) se rozkládá kolem středního dvora. Hlavní průčelí do Loretánského náměstí je šestiosé a v jeho přízemí se nachází loubí se šesti arkádami a šesti poli křížové klenby na bosovaných pilířích. Fasáda do Úvozu je sedmiosá a má (v závislosti na terénu) dvě až tři patra. Rozmístění oken je zde nepravidelné, z fasády vystupuje polygonální arkýř na oblé noze. Fasáda do dvora má v patrech pavlače.
Měšťanský dům U černého vola, U zlatého vola, U sv. Lukáše. Objekty čp. 107 a čp. 4 (původně dvorní objekt) s vnitřním dvorkem jsou situovány ve svahu mezi Loretánskou ulicí a Úvozem. Dům byl vystavěn v 60. letech 16. století a následně kolem roku 1629. Pozdně barokní fasáda vytvořena kolem roku 1726. Ve sklepě dochován úsek gotické hradební zdi. Čp. 107 svou hmotou vymezuje historický uliční prostor období před dostavbou podloubí u sousedních domů. Výjimečně hodnotné vrcholně barokní průčelí do Loretánské ulice, reliéf s námětem sv. Lukáš maluje Pannu Marii. Samostatné čp. 4 údajně odděleno od čp. 107 v roce 1946.
čp. 107: Vrcholně barokní uliční fasáda je dvoupatrová, šestiosá s bohatou štukovou výzdobou.
čp. 4: Průčelí do Úvozu je jednopatrové, nad tříosým přízemím probíhá pásová římsa.
Městský dům U Hodinářů. V jádru renesanční dům z druhé poloviny 16. století prošel barokní přestavbou, poté byl upraven v letech 1878 a 1925. Ve sklepě je zachován úsek gotické hradební zdi. Šířková obdélná parcela je zastavena řadovým třípatrovým domem o šesti osách. Přízemí prolamují tři půlkruhové arkády loubí, nesené kvádrovými pilíři.
Měšťanský dům U červené hvězdy. Tento dům původně tvořil jeden celek se sousedním čp. 106. Na počátku 17. století byl dům čp. 105 oddělen. Koncem 17. století přestavěn a navýšen o 3. patro. Třípatrový řadový dům s loubím o jedné ose sdružených oken, bez zázemí a dvora.
Městský dům. Původně renesanční dům z 3. čtvrtiny 16. století byl výrazně upraven kolem poloviny 17. století a následně na konci 18. století. Dochovány gotické sklepy. Rozsáhlá parcela na příkrém svahu mezi Úvozem a Loretánskou ulicí je zastavena domy o rozdílné výšce, navazujícími na sebe v tupém úhlu, pravý nárožní dům mírně předstupuje. Východní část objektu je značně rozsáhlejší než západní. Hloubka budovy je největší na levé straně, kde je obsaženo patro pod dvorem, ke kterému přiléhá věžový risalit výšky hlavní budovy. Z dvorního průčelí vystupuje na středu výrazný rizalit, který se zleva napojuje na mělčí část v průjezdu. Z renesanční výstavby obou domu pocházejí spodní podlaží obou domů, včetně traktu pod dvorem a risalit s renesančním štítem do Úvozu. Roku 1648 koupil levou část císařský vicekancléř, který jej nechal raně barokně přestavět: přibyl vstupní portál, 2. patro a krajní západní trakt, při úpravě roku 1783 přibyly klenuté pavlače a přístavek. Roku 1825 byl vnitřek adaptován na byty. Tehdy byl také zbořen zbytek strahovské brány na boku domu a upraveno průčelí.
Městský dům U Lampy. Dům z počátku 17. století je patrně renesančního původu. Na konci 30. let 19. století upraven dle návrhu Johanna Maxmiliána Hegera. Současná podoba pochází po přestavbě z let 1873–1874.
Palác Hrzánský (Kolovratský dům), socha Herkula. Původně středověký palác vystavěný Petrem Parléřem byl následně několikrát zásadně přestavován. Dnešní vzhled pochází převážně z úprav provedených po roce 1770. Čtyřkřídlý palác lehce lichoběžníkového půdorysu uzavírá stejně disponovaný dvorek. Patrovou uliční fasádu v délce devíti okenních os prolamuje uprostřed vstupní renesanční portál. Nepravidelný rytmus fasády a její lehké dvojí zalomení ukazuje na vznik z několika samostatných staveb. Až na vstupní portál je však dnešní fasáda pozdně barokní. V tympanonu štítu je erb Hrzánů z Harrasova. Ve vnitřním dvoře se zachovala barokní socha Herkula.
Palác Kleovský, Dittrichštejnský. Dvoupatrový objekt na obdélném půdoryse s valbovou střechou a trojicí vikýřů pochází převážně z let 1606–1627. Některé konstrukce mohou pocházet i ze starší doby. Dnešní podoba je ovlivněna také úpravami provedených kolem roku 1715. Dům na lehce obdélné parcele s takřka čtvercovým dvorem. Fasáda do ulice je dvoupatrová pozdně renesanční, barokně upravená.
Městský dům Dietrichštejnský (Dromsdorfský). V jádru pozdně gotický dům z konce 15. století byl přestavěn v letech 1592–1593. Dům byl dále klasicistně upraven v letech 1835–1836. Parcelu uzavírala gotická hradba městského opevnění, která dnes tvoří hraniční zdivo v úrovni sklepu. Téměř čtvercová parcela na svažitém terénu je zastavena řadovým čtyřkřídlým domem kolem dvora.
Městský dům Dietrichštejnský (Donínský). V jádru gotický dům byl renesančně přestavěn v 2. polovině 16. století, poté klasicistně upraven roku 1816, dále v letech 1890–1891 proběhla novorenesanční přestavba.
Trauttmannsdorfský palác (Trčkův). Palác vznikal postupně na místě středověké zástavby v 2. polovině 16. století. Dnešní podoba pochází z přestavby z 30. let 19. století. Komplex je tvořen několika křídly vystavěnými okolo dvou rozměrných nádvoří. Dnešní stavba vznikla na místě 7 starších objektů.
Kaple svaté Barbory byla vystavěna v letech 1725–1730 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky na náklad hraběte Štěpána Kinského. Kaplička je postavena do dlouhé ohradní zdi, tvořící jednu stranu Loretánské ulice. Kaplička je ve tvaru půleliptické niky se záklenkem a bočními nikami. Na zadní stěně kaple je freska líčící legendu, vážící se k tomuto místu: zpověď loupeživého rytíře, v pozadí děj legendy o loupeživých rytířích naražených na kůl, z konchy shlíží na výjev sv. Barbora.
Sousoší sv. Jana Nepomuckého se dvěma postranními andílky na vysokém trojdílném soklu vzniklo roku 1752 a jeho autorem je sochař Jan Antonín Quitainer. Původně stálo na rohu Hradčanského náměstí a Kanovnické ulice, odkud bylo roku 1846 převezeno a osazeno na Pohořelci.
Městský dům Zelený dům. Dům s renesančním jádrem z doby před rokem 1566 byl mnohokrát během své historie podstatně přestavován. V konstrukci domu dochované cenné pozůstatky středověké fortifikace (značně silná mezitraktová zeď v přízemí).
Měšťanský dům U Modrého orla. Byl vystavěn koncem 16. století, do dnešního rozsahu rozšířen koncem 17. století. Jedná se o dvoupatrový obdélný objekt, který se do náměstí obrací svojí kratší stranou. Barokní obytný dům s renesančním jádrem je přistaven ke gotické hradební zdi. Čtyřosá fasáda dvoupatrového domu má ještě pozdně klasicistní charakter z let 1853–1856. Dům má starší konstrukce mansardové střechy.
Měšťanský dům U Dvou (Tří) zlatých hvězd. Dnes dvoupatrový řadový dům s půdní vestavbou vznikal postupně patrně od počátku 17. století. Současná podoba je z počátku 18. století, fasáda je z let 1742–1762. Budova ležící na hloubkové podélné parcele, obrací se na Pohořelec hlavním čtyřosým, dvoupatrovým průčelím. Střední dvě osy zdůrazňuje rizalit, který v úrovni mansardové střechy (kryté prejzy) ukončuje štítový vikýř s ubíhajícími křídly.
Měšťanský dům U Tří červených lvích hlav. Tento dům tvořil původně jeden celek se sousedním domem čp. 152. Roku 1591 došlo k oddělení. Následně byl objekt po roce 1673 přestavěn. Současný vzhled je z let 1753–1752.
Měšťanský dům U Zlatého pluhu. Dům s renesančními základy ze 2. poloviny 16. století na úzké podlouhlé parcele byl zásadně přestavěn koncem 17. století a poté roku 1725. Dnes se jedná o dvoupatrový dům s trojúhelným štítovým nástavcem.
Původně renesanční stavba z 60. a 70. let 16. století, barokně přestavěna. Současná podoba ovlivněna přestavbou Jana Bělského z let 1850–1851. Zvláštností je rovněž jakési „zarámování“ fasády, jež ztratilo význam při odbourání pavlače. Uvnitř domu zachováno zdivo obranné věže gotické hradby.
Měšťanský dům U Hejduků. Menší dvoupatrový domek s valbovou střechou vznikl jako renesanční kovárna na konci 16. století. Na počátku 17. století byla již přestavěna na obytný dům, jenž padl za oběť třicetileté válce. Znovu vystavěn a zvětšen v 1. polovině 18. století. Malý domek se do náměstí obrací pouze dvěma okenními osami.
Měšťanský dům U Zlatého stromu. Objekt původně z 80. let 16. století byl výrazněji upraven snad roku 1675 a poté na konci 18. století. V krajní ose domu je vchod do strahovské kanonie, který rámuje vrcholně barokní ostění z 1. poloviny 18. století. Boční vstup do areálu kanonie tu je bezpečně doložen již koncem 16. století.
Městský dům U Modrého jelena. Řadový dvoupatrový původně renesanční dům vznikl jako novostavba po roce 1587, v barokním duchu byl přestavován v letech 1675 a 1799. Nynější vzhled stavby určila rekonstrukce z let 1989–1990.
Backenhauslovský dům. Dnešní dvoupatrová budova se středním převyšujícím rizalitem vznikala postupně od konce 16. století, nejvýznamnější barokní přestavba roku 1722. Dochován jeden barokní sklep a dva menší klasicistní sklepy. Nynější stav po rekonstrukci z roku 1969.
Měšťanský dům U Tří žlutých růží. Řadový jednopatrový dům s pultovou střechou, situovaný ke gotické hradební zdi, byl vystavěn počátkem 17. století. Mezi 3. a 4. osou barokní domovní znamení – freskový obraz sv. Norberta s monstrancí a sedícím starcem, bohatě štukově rámován, zdoben akantem a girlandami, nahoře se třemi andílčími hlavami v obláčcích.
Měšťanský dům U Modré hvězdy (Forklovský). Jednopatrový podsklepený dům s pultovou střechou byl vystavěn v dnešním rozsahu roku 1605. Nachází se při vnější straně někdejších strahovských hradeb. Fasáda probíhá v šířce šesti okenních os, rozdělených uprostřed rámovanou nikou (s nápisem MARIA nahoře), s dřevěnou barokní sochou Panny Marie.
Měšťanský dům U Pumpy. V roce 1677 zde byla vystavěna strahovská obecní škola, která vedle čp. 142 zahrnovala také dnešní objekty čp. 143 a 141, které byly postupně odprodávány. Roku 1744 byl dům upravován po poškození, které utrpěl během prusko-francouzské války. Jako zadní stěnu využívá gotickou hradební zeď. V objektu zachována část původní strahovské školy.
Dům byl původně vystavěn roku 1677 jako obecní škola, ta zde patrně fungovala ale jen krátce. Objekt pak byl přestavěn po roce 1740, současný stav nejvíce ovlivněn úpravami až z roku 1853. Součást řadové zástavby přistavené v 17. století ke gotické hradební zdi.
Měšťanský dům U tří lilií, U bílé lilie. Jednopatrový řadový dům s vikýři v mansardové střeše byl postaven asi v letech 1712–1725. Uliční fasáda v nepravidelném rytmu os 2+5+1.
Městský dům - býv. písárna branská. Jednopatrový řadový dům vznikl v 60. letech 17. století. Během 19. století byl několikrát upravován. Vznikl jako funkčně vázaný na vznik brány a mýta.
Jednopatrový objekt bývalé mýtnice vznikal po roce 1669 v souvislosti s úpravou Říšské brány. K trojosé patrové fasádě se připojuje po pravé straně přízemní přístavek, který ale patrně pochází z původní výstavby. Jižní hraniční zeď, k níž stavba přiléhá, je zčásti zachovanou gotickou zdí opevnění, které také vymezovalo strahovskou kanonii.
Strážní domek - bývalý. Nízký přízemní domek s vysokou zvalbenou střechou a jedním vikýřem byl postaven roku 1729 na místě staršího domku. Původně domek výběrčího masného krejcaru. Nyní bistro „U Stříbrné kočky.“
Pohořelec, Strahovské nádvoří 132/1 (hlavní budova), 126/8, 127/7, 128/6, 130/2, 131/5, 133/3, 134/13, 135/12, 136/9, 301/10, 302/11, Strahovská 128/20, Úvoz 155/15, 157/11 50°5′12,2″ s. š., 14°23′15,1″ v. d.
Strahovský premonstrátský klášter. Rozsáhlý komplex vznikal postupně od poloviny 12. století, kdy byl založen knížetem Vladislavem II.
Hradčany:
parc. 198: bývalý špitál sv. Alžběty (Úvoz 155/15), kalvárie, schodiště
parc. 201: vstupní pavilon
parc. 228: hospodářský dvůr (Strahovské nádvoří 128/6), domek, ohradní zeď s bránou
parc. 229. čp. 131 (Strahovské nádvoří 131/5), bez přístavku
parc. 230/1: jižní ohradní zeď nádvoří s branou, brána pivního dvora, dřevník, brána při dřevníku, vstup do sklepa s opěrnou zdí, bez severní přístavby k čp. 130
Palác Kučerův, U zlaté lodi, U Demartinů. Dnešní podoba dvoupatrového paláce s pozdně barokní fasádou vznikla v letech 1864–1769 (?) přestavbou renesančního domu s gotickými základy. Dnešní dům je pouze částí dřívějšího celku, kdy při průrazu Keplerovy ulice přišel objekt o dvorní křídla, zadní stavení a zahradu. Dům má v podstatě trojtraktovou dispozici, s mělkým středním traktem. Na nádvorní straně dvě krátká křídla, v západním schodiště do pater.
Měšťanský dům U zlatého lva. Dnešní dvoupatrový dům s loubím je již gotického původu, jak dokládá dochovaný středověký sklep. Objekt byl následně ve 2. polovině 16. století a na počátku 17. století přestavován. Od roku 1773 zde fungovala fara Strahovského kláštera. Meziokenní pilíř uprostřed průčelí zdobí deskový obraz Madony s Ježíškem, pozdně barokního původu. Nad ním osazena obdélná čtvercová deska s reliéfem dvou oválných biskupských znaků.
Měšťanský dům U Kundraticů (Švábovský dům). Dům vznikl pozdějším spojením dvou původně renesančních objektů. Jeho současná raně barokní fasáda pochází z 2. poloviny 17. století. Pod objektem dochovány gotické sklepy. Hlavní dvoupatrová budova, krytá podélnou sedlovou střechou s bočními valbami, se k ulici otevírá raně barokním průčelím se sedmi pravidelnými oblouky loubí, nad nimiž hledí v každém patře 16 oken. Půlkruhové oblouky loubí doprovázejí z obou stran úzké obdélné otvory. Dvoupatrové západní dvorní křídlo, kratšímu východnímu dvornímu křídlu byla v přízemí předsazena arkáda, před ní probíhá pavlač s prutovým zábradlím. Původně samostatný zadní domek v renesančním zdivu tvoří obdélné dvoupatrové křídlo podél hranice s čp. 113 a k němu kolmo připojené kratší křídlo o patro nižší. Mezi obě křídla byla vložena polygonální schodišťová věž s jehlancovou stříškou. K věži přiléhá od jihu dvoupodlažní arkýř podložený dvojicemi v obrysu zaoblených krakorců. Dvorní průčelí nižšího křídla zdobí nad přízemními přístavky malba slunečních hodin s letopočtem 1689.
Měšťanský dům U Šliků, zahrada. Dvoupatrový uliční dům s dlouhou fasádou a dvěma zadními křídly vznikl roku 1845 podle projektu Johanna Heinricha Frenzela. V letech 1873–1874 byla vystavěna na dvoře budova hradčanské školy, která však byla nejspíš po roce 1935 zbourána. V 18. století šosovní dům Šlikovský, později sirotčinec. 19. 9. 1849 ze zde narodil Josef Boleslav Pecka-Strahovský; v letech 1857–1859 zde žil archeolog Václav Krolmus.
Kaple sv. Matouše, archeologické stopy. Archeologické stopy kaple sv. Matouše jsou dochovány pod současným terénem. Kaple vystavěna v letech 1726–1732 zřejmě podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky. Základy a část zdiva barokní kaple, která stávala na místě raně středověkého kostela sv. Matouše spojovaného se sv. Ludmilou a kněžnou Drahomírou. Podle pověsti zde bylo na čas uloženo tělo kněžny Ludmily, od roku 1701 zde stál sloup na památku místa, kde se údajně Drahomíra propadla do země. Kaple však bezprostředně vznikala na místě někdejšího domu „U zlaté koule", který Černínové koupili v roce 1703, a Mayerovského domu, koupeného roku 1719. 13. srpna 1727 byl položen základní kámen, roku 1732 kaple vysvěcena. Roku 1791 byla kaple prodána jako zdroj stavebního materiálu. Z kaple je dnes zřejmý jen v dlažbě vyznačený půdorys na Loretánském náměstí. Na terase před Černínským palácem je terasa ukončena partií o oválném obrysu, která kopíruje část půdorysu kaple.
Měšťanský dům - tzv. Malý Černínský palác. Jednopatrový dům se sedlovou střechou byl postaven patrně podle plánu černínského architekta Františka Maxmiliána Kaňky za využití starších historických konstrukcí. Bývalá černínská jízdárna.
Palác Černínský, též Černínská zahrada. Monumentální palác byl vystavěn pro Humprechta Jana Černína z Chudenic ve 2. polovině 17. století. Hlavním autorem stavby je Francesco Caratti. Na pozdějších úpravách se podíleli další architekti – F. M. Kaňka, A. Lurago, ve 20. století pak Pavel Janák. Roku 1851 Černínové palác prodali eráru a sloužil vojsku. Za první republiky byl palác přiřčen Ministerstvu zahraničí a upraven do původní podoby. Rozsáhlý komplex na západní straně Loretánského náměstí, do kterého se obrací hlavní fasádou. Stavební komplex na protáhlém obdélném půdorysu obsahuje čtyři křídla, která s příčným středním křídlem uzavírají dva arkádové dvory. Hlavní křídlo a křídlo severní zahradní jsou třípatrová, ostatní jednopatrová. Severní křídlo se v přízemí otvírá salou terrenou do obdélné dvouúrovňové zahrady. K historickému palácovému bloku přiléhá mladší tzv. Janákova přístavba administrativních křídel areálu. V ose zahrady je umístěna oranžerie. Architektonizovaná zahrada obsahuje řadu prvků (kašny, terasní zdi aj.).
Černínský palác čp. 101 včetně Janákovy přístavby, parc. 326/1
Poutní místo vznikalo postupně v průběhu 17. století až do 1. poloviny 18. století. V centru areálu se nachází orientovaná Santa Casa neboli Svatá chýše. Je obklopená ze čtyř stran patrovými ambity se čtyřmi nárožními kaplemi a dalšími kaplemi ve středech kratších stran. Po stranách Santy Casy jsou symetricky umístěny dvě kašny. Ve středu východního ramene je situován chrám Narození Páně se dvěma věžemi – zvonicemi. Východní křídlo ambitu bylo rozšířeno do dvoutraktu přístavbou sakristie, v patře oratoří. Také západní křídlo je dvoutraktové, jednopatrové s hodinovou věží nad vstupní osou. Před hlavním průčelím je kamenná terasa, ohraničená kamenným zábradlím s podstavci pro plastiky andílků. Střechy nad jednotlivými křídly ambitu jsou sedlové, v nárožích upravené valbami. Nad nárožními kaplemi jsou střechy stanové, ve vrcholu s lucerničkami. Všechny věže nesou cibulové báně s lucernami a makovicemi.
Klášter kapucínů s kostelem Panny Marie Andělské. Kapucínský konvent byl postaven v roce 1600, následně byl v polovině 17. století rozšířen o východní dvůr a později roku 1739 znovu rozšířen na východní stranu. Nejstarší kapucínský celek v Čechách. Svatý Vavřinec z Brindisi osobně řídil stavbu v první fázi, kdy byl vybudován typicky neorientovaný kostel a klášterní budovy na východní straně, s rajským dvorem určeným pro kontemplaci. Po roce 1663 byl rozšířen kostel a uzavřen druhý dvůr. Nejmladší části kláštera je velký východní dvůr, jehož budovy na severní a jižní straně však mají starší základ. Roku 1944 klášter zabralo velitelství SS, roku 1946 byl konvent navrácen řádu, roku 1950 komunistickým režimem opět odebrán, roku 1990 znovu vrácen a bratři se zároveň znovu ujali správy sousední Lorety.
kostel Panny Marie Andělské
objekt kláštera, Loretánské náměstí 99/6, Černínská 99/2, Kapucínská 99/1
Měšťanský dům. Dům se skládá ze dvou částí. Severní přízemní domek staršího původu byl výrazně přestavěn roku 1816 Ignácem Palliardi. Jižní podlouhlý patrový dům pochází z roku 1873. Domek (dnešní přízemní díl) při ohradní zdi kapucínské zahrady si roku 1683 postavil Lorenz Kockhut. V roce 1717 bylo přestavováno dolní křídlo (oddělené roku 1805 jako samostatné čp. 95) a v roce 1765 krátké křídlo horní. Roku 1816 byla zchátralá stará přízemní část dnešního čp. 97 zcela přestavěna podle Ignáce Palliardiho. Jednopatrovou přestavbu při jižním boku staršího stavení realizoval roku 1853 pekařský mistr Petr Šourek podle plánu stavitele A. Hellmicha, stavba byla dokončena následujícího roku pod vedením stavitele Josefa Liebla. Vnější fronta do Černínské ul. počíná nahoře novodobou ohradní zdí dvorku, na jejíž nároží byla na pilířku osazena socha sv. Jana Nepomuckého charakteru lidové tvorby. V ohradní zdi byl zřízen vjezd pod segmentovým záklenkem, na který navazuje opět novodobě upravený trojúhelný štítek přístavku bývalé stáje. Pod terén nepravidelné zahrádky, odkrojené dodatečně od zahrady Lazaretu, vniká z přízemí patrové části objektu menší plochostropý sklípek. Terasovitě odstupněná zahrada uzavírá zídka s pilířky, které zdobí pískovcové vázy, mezi stejné pilířky byla vsunuta i kamenná balustráda po stranách vyrovnávacích stupňů.
Měšťanský dům. Objekt byl původně do roku 1804 součástí jednoho celku spolu s objekty čp. 88 a 90. Dnešní objekt je složen z předního jednopatrového domu se sedlovou střechou a zadního domu, jenž se při ulici Nový svět uplatňuje svislým jednoosým pásem oken.
Měšťanský dům U Zlatého bažanta. Jednopatrový dům se sedlovou střechou pochází z let 1717–1726. Fasádu pokrývá jemná pásová rustika. Dům byl původně přistaven v letech 1717–1726 jako součást k dnešnímu čp. 97. Podle smlouvy s kapucíny z roku 1717 má objekt dodnes samostatně vyzděnou zadní zeď, při ohradní zdi sousedního kapucínského Lazaretu. V roce 1806 bylo od celku odděleno dnešní čp. 95.
Venkovský dům U Raka. Dům U Raka se skládá ze dvou přízemních souběžných domů s valbovými střechami, které vznikly patrně po roce 1774 na místě starších stájí. Nárožní stavení je z roubených dřevěných trámů. V roce 1990 proběhla celková rekonstrukce domu, při které bylo roubení nahrazeno kopií a došlo ke změně dispozice. Areál zaujímá nárožní lichoběžníkovou parcelu při dolním konci schodů Černínské uličky a severním okraji nepravidelného plácku, při ústí ulice Nový Svět.
Měšťanský dům. Domek byl postaven v 1. třetině 19. století. Od roku 1852 byl jeho majitelem ředitel pražské polytechniky Josef Lumbe. Klasicistní dvoupatrový dům z 1. třetiny 19. století stojící při ohradní zdi při ulici Jelení.
Měšťanský dům U Zeleného kříže. Současný dům byl vystavěn v době kolem roku 1770 na místě tehdy zdevastovaného objektu z konce 16. století. Zadní křídlo budovy bylo upraveno podle návrhu Ignáce Palliardiho v roce 1818.
Měšťanský dům U Zlaté hvězdy. Současný jednopatrový domek se sedlovou střechou byl vystavěn kolem poloviny 18. století v místech staršího barokního objektu.
Měšťanský dům U Zlatého pluhu. Dnešní dvoupatrový řadový dům vyrůstal postupně se sousedním domem čp. 88 do 60. let 17. století. K rozdělení objektů došlo v roce 1804, následně byl dům čp. 90 roku 1835 upraven. Mezi okny 1. patra pamětní deska a reliéf hlavy umělce s vavřínovou snítkou.
Měšťanský dům U Zlatého pluhu. Areál domů se rozprostírá mezi ulicemi Nový svět a Černínská. Objekt při ulici Nový svět vznikl v 60. letech 17. století. Domy při ul. Černínská byly vystavěny v 19. století. Zbytek barokního areálu, který byl později rozčleněn a doplněn.
Měšťanský dům U Bílého lva. Jednopatrový dům byl postaven po roce 1786 na místě staršího objektu, který byl zničen za francouzského a později pruského obležení Prahy.
Měšťanský dům U Zlatého beránka, U Šafránků, U Myslivečků. Dům U Zlatého beránka byl stavěný postupně v letech 1672–1724. V 1. polovině 19. století byl klasicistně upraven. Dvoupatrový řadový dům na nepravidelném protáhlém a zalomeném půdorysu.
Měšťanský dům U Zlatého čápa, také U Bílého čápa. Postaven původně jako součást sousedního domu čp. 83, s nímž tvořil jeden celek. K rozdělení došlo roku 1730, samostatně je čp. 84 vedeno až od roku 1796.
Měšťanský dům U svatého Michala. Tento přízemní dům byl vystavěn současně s čp. 81 a 82 koncem 17. století na místě starších objektů z konce 16. století. K rozdělení na samostatné domy došlo v letech 1804–1805.
Měšťanský dům U Zlatého hroznu, také U Modrého hroznu. Nárožní dvoupatrový dům na nepravidelné parcele vznikl po roce 1694. Z této doby si také uchoval svůj převážně raně barokní vzhled.
Měšťanský dům U Zlaté hrušky, také U Abraháma. Řadový jednopatrový dům o podélné dispozici byl stavěn postupně od 17. století. Současná nezvyklá štuková výzdoba na hlavní barokní fasádě vznikla patrně po roce 1900.
Měšťanský dům U Zlatého noha. Jednopatrový řadový dům na protáhlé parcele byl vystavěn ve 2. polovině 17. století. Současná podoba objektu je ovlivněna přestavbou z roku 1831.
Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Strahovská zahrada
Základní sídelní jednotka Strahovská zahrada zaujímá část Hradčan západně, jižně a východně od Strahovského kláštera.
Městský dům. Jednopatrové raně barokní zahradní stavení bylo postaveno v polovině 17. století. Jednopatrový dvoukřídlý dům, zvalbené sedlové střechy, jednoduchá průčelí s nerámovanými okny, ve střední ose vstup obložený kamenným olištovaným ostěním. Zídka u pravého nároží obsahuje vjezd na dvorek sevřený pilíři s římsovými hlavicemi.
Strážní domek. Tento objekt vznikl v letech 1360–1362 jako věž, jež byla součástí gotického opevnění. Dnes má podobu patrového domu s pultovou střechou a výraznou korunní římsou s konsolami. Jedna z málo dochovaných věží Hladové zdi. Jednopatrový objekt obsahuje ve své východní části gotickou obrannou věž vystupující na vnější straně z Hladové zdi. Při barokní fortifikaci přistavěno vnější schodiště vedoucí podél hradby ke vstupu na západní straně věže, vstup umístěn v úrovni patra. Začátkem 18. století vybudován nový hradební ochoz na opačné straně hradby, přístupný z 1. patra věže na východní straně. V 1. polovině 19. století přistavěn k věži v romantickém duchu objekt s pultovou střechou, slouží k bydlení.
Poznámka: Mapy.cz adresu přiřazují jedné z budov ve vojenském prostoru mezi Strahovskou a Vaníčkovou ulicí. Jiné mapy (Identifikační mapa parcel a stavebních objektů hl. m. Prahy, mapa IZS, mapa Google) ji přiřazují domku přilehlému k Hladové zdi proti kostelu sv. Vavřince a malostranskému domu Petřínské sady 342/14, třebaže liché orientační číslo neodpovídá poloze severně od osy Strahovské ulice. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Strážní domek. Současný jednopatrový dům s valbovou střechou z konce 18. století vznikl v místech staršího objektu, který zde byl vystavěný v 2. polovině 16. století v souvislosti s tehdy vznikajícím barokním opevněním. Jednopatrová stavba při hradební zdi. Objekt z 1. poloviny 17. století vybudován jako přízemní v souvislosti s raně barokní výstavbou nového fortifikačního systému a přestavbou části gotického opevnění. Pozdně barokní přestavba a zvýšení domu mělo rovněž souvislost s vojenským obranným charakterem stavební činnosti jak u čp. 203, tak čp. 204. Časem sloužil dům i jako vojenská věznice.
Hvězdárna byla postavena v letech 1927–1928 podle plánů V. Veselíka. Objekt v sobě zahrnuje hranolovou věž a úsek gotické hradební zdi. Bývalý klasicistní strážní domek při Hladové zdi dnes tvoří levou část objektu hvězdárny spolu s hranolovou věží, která byla do novostavby také začleněna – uprostřed, nese největší kopuli. Hvězdárna je dnes jednopatrová, přistavěná k hradební zdi, která je zároveň její zadní, severní stěnou. Jedenáctiosá hlavní fasáda se obrací na jih k Růžové zahradě, vystupují z ní dva tříosé válcové rizality, které nesou západní a východní kupoli, a uprostřed se uplatňuje průčelí bývalé hradební věže, zdůrazněné mohutnou klasicistní profilovanou korunní římsou na kamenných konsolách; věž nese největší střední kupoli. Do prostoru bývalé věže vedou z obou stran chodby kamenné barokní portálky.
Bývalý strážní domek. Přízemní dvoukřídlý objekt s valbovou a sedlovou střechou byl postaven jako strážní domek v letech 1848–1849. Nachází se na hradčanské straně gotické hradební zdi. Domek je přízemní, dvoukřídlý, krytý valbovou a sedlovou střechou. Západní křídlo je kratší, má nečleněnou tříosou fasádu, vpravo s domovním vchodem, vlevo se dvěma okny, rámovanými stuhovými šambránami. Jižní fasáda je dvouosá s vchodem vpravo. Delší obdélné křídlo je na západní straně uzavřeno kamenným segmentově zaklenutým portálem s dvoukřídlými vraty. Při severní straně hradební zdi je přistavené venkovní schodiště se zábradlím, vedoucí do úrovně 1. patra věže, kde je proražen portálek a okno. Hradební věž je završena mohutnou korunní římsou nesenou konsolami. Obě křídla jsou částečně zaklenuta.
růžovna vznikla v 1. polovině 30. let 20. století podle návrhu architekta K. Kumpána; první zahradní úpravy byly provedeny před všesokolským sletem v roce 1932., v následujícím období byla tato plošina upravena na Švehlův růžový sad na ploše 2,05 ha
květnice, určená jako trvalková zahrada, byla založena v letech 1933–1937 dle návrhu ing. Zdeňka Profouse, na ploše 0,16 ha, dalším výkupem, resp. převzetím pozemků byl tento areál v roce 1938 rozšířen o 1,5 ha.
Pískovcové sousoší o výšce 2,5 metru, autor Josef Mařatka, sokl Jan Kotěra. Sousoší z roku 1921 vzniklo podle skici z roku 1909, původně bylo určeno do Letenských sadů, kam bylo i umístěno. Na Petřín přemístěno v letech 1930–1931 v souvislosti s výstavbou nové stanice lanové dráhy, podle některých údajů však až při výstavbě Stalinova pomníku. Dílo J. Mařatky představuje velmi charakteristickou ukázku jeho tvorby z prvního tvůrčího období, zaměřeného na figurální díla reflektující ještě ohlas secesního dekorativismu a exaltovaného symbolismu.
Poznámka: Sochy Polibek, Touha, Vodník, Rusalka, pomník M. R. Štefánika jsou chráněny společně pod jedním identifikačním číslem. Původně byla socha Polibek zapsána samostatně pod číslem 1-473. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Bronzová socha mladé ženy z roku 1899 (či 1907) (autor Vilém Amort). Socha z roku 1907 byla k hvězdárně umístěna roku 1957.
Poznámka: Socha byla původně umístěná v Petřínských sadech. Po opakovaných pokusech o odcizení byla přemístěna do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Sochy Polibek, Touha, Vodník, Rusalka, pomník M. R. Štefánika jsou chráněny společně pod jedním identifikačním číslem. Původně byly společně zapsány sochy Touha, Vodník, Rusalka pod číslem 1-471. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
původně květnice Růžového sadu na Petříně, jezírko u alpina. Socha Rusalka ukradena, socha Vodník v depozitáři Galerie hlavního města Prahy 50°4′53,38″ s. š., 14°23′51,16″ v. d.
Bronzové sochy (sedící muž a dívka s dlouhými rozpuštěnými vlasy) z roku 1899 (či 1907) (autor Vilém Amort). Sochy byly původně umístěny v květnici u Růžového sadu. Socha Rusalka byla v roce 1994 ukradena, socha Vodníka i socha Touha byla poté přemístěna do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Jednalo se o vytvoření sochy Rusalky podle dochovaného modelu.
Poznámka: Sochy Polibek, Touha, Vodník, Rusalka, pomník M. R. Štefánika jsou chráněny společně pod jedním identifikačním číslem. Původně byly společně zapsány sochy Touha, Vodník, Rusalka pod číslem 1-471. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Pomník Milana Rastislava Štefánika na Petříně (Q38387995)
ano
Kategorie „Statue of Milan Rastislav Štefánik by Bohumil Kafka on Petřín “ na Wikimedia Commons
Hledat fotografie a kategorie ve Wikimedia Commons podle rejstříkového čísla památky
Nahrát snímek k tomuto tématu do úložiště Wikimedia Commons
Poznámka: Socha M. R. Štefánika byla prohlášena za kulturní památku jako součást Růžového sadu, avšak v Ústředním seznamu kulturních památek je evidována pod jedním rejstříkovým číslem společně se sochami Polibek, Touha, Vodník a Rusalka, které byly jako kulturní památky zapsány již dříve. Památkově chráněno od 13. září 2002.
Praha 6
U Písecké brány A
Základní sídelní jednotku U Písecké brány A tvoří část bývalého hradebního pásma mezi ulicemi Na valech, Badeniho, Mariánské hradby a Tychonova. (ZSJ U Písecké brány B tvoří pás mezi ulicemi Na valech a Milady Horákové.)
Bývalá kaple Panny Marie Pomocné, přestavěná na obytný domek. Z původní dvojice kaplí dochována jen dnešní kaple z roku 1735, jejímž autorem byl zřejmě Kilián Ignác Dientzenhofer. Kaple tohoto zasvěcení stála původně na Pohořelci, kde musela ustoupit opevnění, patrocinium bylo přeneseno na dnešní místo. Kaple byla postavena roku 1735, v roce 1761 přestala být užívána k církevním účelům a byla používána jako skladiště. V letech 1757–1761 byla u kaple vybudovaná kaple větší, podle projektu Ign. Palliardiho, a ta byla roku 1791 opět zbořena. Menší kaple byla přestavována na obytný domek, po roce 1890 byla rozšířena a v 90. letech byla provedena novodobá úprava a rozšíření, které znamenalo úplnou degradaci historického objektu. Novodobé historizující fasády snad po levé straně skrývají původní polygonální stavbu, která západním směrem u původní kapličky přecházela ve velmi krátkou loď. Pokud část polygonu skutečně patří barokní stavbě, tvoří dnes levou část objektu, kde jsou také naznačena oválná okna (jedno slepé). Všechny ostatní otvory (včetně mříží a dalších detailů), přesah střechy, vedení ohradní zdi je novotvarem.
Menší přízemní klasicistní domek s valbovou střechou, bývalá mýtnice, byl postaven roku 1833. kolem roku 1890 sloužil k výběru potravní daně. Původní kašna přikryta železobetonovými panely v místě vjezdu.
Rodinný, později nájemní dům z let 1911–1912, bývalou vilu továrníka Kořána, navrhl architekt Ladislav Skřivánek. Samostatně stojící dvoupodlažní podsklepený objekt s vestavěným podkrovím a valbovou střechou je na přibližně čtvercovém půdorysu a na hlavní a zahradním průčelí se nachází mělký zaoblený rizalit. Vila má jemné klasicizující tvarosloví s prvky secese a neorenesance.
Park - sad u Písecké brány. Původní vojenské pozemky v okolí Písecké brány byly v roce 1911 vykoupeny obcí a tehdy také došlo k založení parku na zasypaném pevnostním valu, pravděpodobně podle plánů Karla Skaláka, který byl i autorem úprav na místě původní bašty sv. Tomáše. Kompozice se rozvíjela směrem od brány do bočních prostorů, kolem obvodových zdí původních bašt, páteř tvořila severojižní osa (mezi branou a ulicí K Brusce). Na severní straně, v předpolí brány, byla parterově upravená plocha ve tvaru písmene U, osově rozpůlená cestou. Boční části parku, vzniklé západně a východně od hlavní osy měly cestní síť, organizovanou do kruhů a vegetaci komponovanou do obvodových partií, kdy vzniklé vnitřní prostory tak získaly na interiérové působivosti. Pp. 593, 569/2, 569/3, 598, 652/1, 599, 650, 592, 766/5, 601, 600/2, 766/1, 652/2, 569/1, 602, 600/1, 778/2,
Patrová vila od Josefa Gočára z let 1911–1913 s monumentálně pojatým kubistickým vstupem představuje spolu se sousedním čp. 268 jeden z nejvýznamnějších počinů kubistické architektury. V zahradě je osmiboký altánek s jehlancovou stříškou.
Jednopatrová vila s vloženým druhým patrem byla postavena v letech 1911–1912 a stejně jako sousední dům čp. 269 ji navrhl architekt Josef Gočár. Na objektu se uplatňuje výrazné kubistické tvarosloví. Zahradní altán je otevřený, s kupolí vynášenou šesti sloupy.
Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
Na hradbách A
Základní sídelní jednotku Na hradbách A tvoří část bývalého hradebního pásma ohraničená ulicemi Milady Horákové, Na valech, Tychonova, Mariánské hradby, Jelení, Keplerova, Myslbekova, Patočkova. (ZSJ Na hradbách B zahrnuje jen cíp území severně od ulice Na valech s budovou knihovny Národního archivu, čp. 5.)
Areál někdejší kadetní školy postavené podle návrhu Františka Eckerta a Josefa Bertla v novorenesančním stylu firmou Václava Nekvasila v letech 1899 – 1900, s dostavbou od arch. Hypšmana a Plešingera.
Objekt bývalého sirotčince byl postaven v letech 1911–1913 podle projektu architekta Josefa Rosipala. Dvoupatrová budova má půdorys ve tvaru písmene T a je pojata v jednoduchém stylu geometrické secese. Součástí památkové ochrany je i zahrada s oplocením. Nyní v budově působí Ministerstvo kultury ČR.
Vojenský hřbitov hradčanské dělostřelecké posádky byl zřízen pod hradčanským opevněním mezi 9. a 10. bastionem v souvislosti s nařízením císaře Josefa II. z roku 1786 o pohřbívání mimo obvod města a zrušen byl roku 1906. Náhrobní desky jsou nerovnoměrně rozmístěny a vsazeny do zdi opevnění, pomníky jsou ke zdi přisazené. Náhrobní desky, náhrobky a epitafy se vztahují vesměs k důstojnickému sboru posádky, která sídlila v bývalém klášteře voršilek, a jejich rodinným příslušníkům. Roku 1866 byl na hřbitově zřízen hromadný šachtový hrob pruských dělostřelců, kteří přišli o život 25. 8. 1866.
bastion VIII. sv. Špitálský s kurtinou, parc. 282/2, kurtina bastionu VIII. parc. 297, terasa bastionu VIII. parc. 298 50°5′6,53″ s. š., 14°23′8,66″ v. d.
V rozpisu adres v MonumNetu jsou uvedena čp. (bez rozlišení, zda jde o malostranská nebo hradčanská čísla, a bez údaje o příslušnosti k ulici:
čp. 208: Písecká brána (Praha 6-Hradčany, K Brusce 208/5, U Písecké brány 208/20), uvedeno též v rozpisu parcel (jinak by mohlo jít též o dům Nerudova 208/8 na Malé Straně, který však neodpovídá rozpisu parcel)
čp. 273: mohlo by jít o dům Praha 6-Hradčany, Na valech 273/28, Tychonova 273/16, avšak příslušné parcely 491 a 492 nejsou uvedeny v rozpisu parcel, čp. však odpovídá uvedené malostranské parcele 214 (Mostecká 273/21) a popisu „fragmenty hradební zdi a původní zástavby při hradbách, půdorys parcel čp. 274 a 273“
čp. 310: mohlo by jít o rezidenci čp. 310 v Královské zahradě, ta však již je chráněna v rámci areálu Pražského hradu, nebo o malostranskou adresu Jánský vršek 310/4.
čp. 314: mohlo by jít o hradčanskou adresu Loretánská 314/6a nebo o malostranskou adresu Jánský vršek 314/12.
K tomu jsou v MonumNetu uvedena orientační čísla 4, 8, 12, 21, aniž by bylo zřejmé, ke kterému katastru a adrese patří.
Poznámka: V Památkovém katalogu není rozpis objektů obsažen. Památkově chráněno od 22. prosince 1964.
,_Praha_6,_Hrad%C4%8Dansk%C3%A9_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
-_by-RaBoe_02.jpg)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_1,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Radnick%C3%A9_schody_7,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz,_Radnick%C3%A9_schody_4,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz,_Radnick%C3%A9_schody_1,_Nerudova_48,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz_8,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz_10,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz_12,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz_16,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
.jpg)
,_Praha_1,_%C3%9Avoz_26,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
.jpg)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1,_%C3%9Avoz_17,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1,_%C3%9Avoz_19,_Hrad%C4%8Dany.jpg)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A9_n%C3%A1m.,_Poho%C5%99elec,_%C3%9Avoz_26,_Hrad%C4%8Dany_-_pohled_od_Loret%C3%A1nsk%C3%A9ho_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A9_n%C3%A1m.,_%C3%9Avoz_1,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_23,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_21,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_13,_Hrad%C4%8Dany_-_druh%C3%A1_%C4%8D%C3%A1st_domu_s_%C4%8D.o._179.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_11,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_7,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
_(Hrad%C4%8Dany),_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A1_5,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_1,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_2,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
_zlat%C3%BDch_hv%C4%9Bzd_(Hrad%C4%8Dany),_Praha_1,_Poho%C5%99elec_3,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_4,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_5,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_6,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_7,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_8,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_10,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_11,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
_(Hrad%C4%8Dany),_Praha_1,_Poho%C5%99elec_12,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_13,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_14,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_15,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_16,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_17,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_18,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_23,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Poho%C5%99elec_24,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
,_Praha_1,_Loret%C3%A1nsk%C3%A9_n%C3%A1m._6,_Hrad%C4%8Dany_-_kostel_Panny_Marie_And%C4%9Blsk%C3%A9.JPG)
,_Praha_1,_Nov%C3%BD_Sv%C4%9Bt_2,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
,_Praha_6,_Mickiewiczova_1,_Hrad%C4%8Dany.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
