Dvojitou taktovou čarou se označují významnější změny v hudbě, například nové předznamenání, nové taktové předznamenání, či začátek jiného hudebního motivu.
Může rozdělovat dlouhé takty na kratší části pro jejich snazší přečtení
Svorka
Spojuje dvě či více notových osnov a indikuje vícero hudebníků. Touto svorkou se spojují třeba hlasy (soprán, alt, tenor, bas), ale nespojují se osnovy patřící k jednomu nástroji, například ke klavíru (pro pravou a levou ruku).
Akoláda / Klavírní svorka
Obvykle se používá pro spojování několika osnov jednoho nástroje, tedy například klavíru, harfy a některých bicích nástrojů. Na rozdíl od předchozí svorky spojuje vždy pouze více osnov totožného nástroje, ergo jednoho hudebníka.
Klíče
Podrobnější informace naleznete v článku Klíč (hudba).
Nota C je přímo ve středu klíče, na obrázku tedy na třetí lince. C klíč se může ale také nacházet níže, či výše: dle toho se také jinde nachází nota C.
Používá se pro nástroje s pouhou jednou výškou tónu, tj. například pro triangl, činely apod. – tehdy je zapsána v notové osnově jen jedna linka, na kterou se nota umístí (obrázek dole). Také se používá například pro bicí soupravy, použití linek je dle nástroje rozdílné.
V notaci nástrojů, které hrají velmi vysoko nebo velmi hluboko, se občas používají klíče doplněné o číslici 8 nebo 15 (je umístěna nad nebo pod klíčem). S tímto postupem se můžeme někdy setkat i tam, kde je záměr setrvat v jednom klíči, ačkoli faktický rozsah nástroje by už spadal do rozsahu pokrytého klíčem jiným. Noty jsou tímto označením transponovány o jednu (8) nebo dvě (15) oktávy níže či výše. Tím se výhodně redukuje počet pomocných linek, jinak nezbytných pro zápis v "extrémní" poloze. (Podobnou funkci mají značky 8va, 8vb, 15ma, 15mb, viz článek oktáva). Někdy je posun o jednu oktávu nahoru označen vyrytím dvou notových klíčů namísto jednoho.
U kytary a dalších drnkacích hudebních nástrojů je možné místo tradičních klíčů použít tzv. tabulaturu. Nemusí se pak používat pět notových linek, ale každá linka představuje jednu strunu (u kytary má tedy tabulatura 6 linek). Místo not se používají čísla a zápis tedy znázorňuje, na kolikátém pražci a na které struně se má daný tón zahrát.
Tabulatura se také občas používá u varhan nebo dechových nástrojů s otvory.
Trámcem se spojují noty osminové hodnoty a nižší. Počet trámců odpovídá počtu praporků u noty, tj. na obrázku jsou spojené dvě noty osminové, dvě šestnáctinové noty by měly dva trámce. Spojovat jdou také noty různých délek, tedy například osminová a šestnáctinová, kdy na straně osminové noty je jeden trámec, na straně noty šestnáctinové jsou dva.
V západní hudební notacitečka, která je za notou, prodlužuje její délku o polovinu. (Grafické znaménko tečkovaného rytmu (tečky) za notou je třeba rozlišovat od staccatových teček, které se píší nad či pod hlavičkou noty). Teček je možno zapsat více, nota se vždy náležitě prodlouží.
Efekt, při kterém se cyklicky mění amplituda (hlasitost) hraného tónu. Používá se zejména u smyčců a je možné jej simulovat např. za použití LFO napojeného na napětím řízený zesilovač (VCA). U smyčců se dosáhne tohoto efektu rychlým a krátkým smýkáním smyčce po struně tam a zpět. U klávesových nástrojů je tomu podobně: při stisklém nožním pedálu se tón (resp. klapka) hraje ve velmi krátkým intervalech Staccato po v notách označenou dobu.
Stanovuje, že interpret hudební pasáže má nabrat dech (u dechových nástrojů a zpěváků) nebo udělat krátkou pauzu (pro ostatní hudební nástroje). Tato pauza obvykle zkracuje trvání předchozího tónu a nemění tempo přednesu
Krátká pauza mezi dvěma frázemi (u zpěváků a hráčů na dechové nástroje jde o vhodnou chvíli pro nadechnutí); podobný význam má koruna, která je na rozdíl od cézury výrazným prodloužením dané noty anebo pomlky podle uvážení interpreta.
Změna, daná posuvkou, platí pro konkrétní tón jen do konce taktu. Tam její účinnost končí a noty se dále interpretují opět ve výšce dané tóninou.
Výjimkou jsou posuvky v předznamenání, které platí obvykle pro celou skladbu nebo alespoň její část a uvádějí se na začátku každé řádky notového záznamu. Posuvky z předznamenání navíc platí nejen pro daný tón, ale i pro stejnojmenný tón ve všech oktávách.
Béčko
Snižuje výšku tónu o půltón. K názvu noty přidává koncovku -es, tj. například F → Fes
Křížek
Zvyšuje výšku tónu o půltón. K názvu noty přidává koncovku -is, tj. například F → Fis
Odrážka
Ruší předchozí zvýšení či snížení tónu, pokud by tedy například v předznamenání byl jeden křížek (tj. fis), tuto notu bychom zahráli jako F (kdyby byla osnova v houslovém klíči).
Dvojité bé
Snižuje výšku noty o dva půltóny. K názvu noty přidává koncovku -eses, tj. například F → Feses
Dvojkřížek
Zvyšuje výšku noty o dva půltóny. K názvu noty přidává koncovku -isis, tj. například F → Fisis
Předznamenání
Podrobnější informace naleznete v článku Předznamenání.
Předznamenání v hudbě udává pomocí určitého počtu posuvektóninu skladby. Zapisuje se do notové osnovy hned za notovým klíčem na začátku skladby, dále pak na začátek každého dalšího řádku (u víceosnovových řádků, jako je např. zápis pro klavír nebo varhany, se píše zpravidla do všech osnov řádku).
Zapisuje se jako matematický zlomek s čitatelem a jmenovatelem, zde ovšem bez lomítka. Jmenovatel udává, jaká časová hodnota noty odpovídá jedné době. Čitatel pak udává počet dob na takt.
Značka pro dvoupůlový (2/2) takt. Dosl. jakoby polovina. Používá se u pochodů, aby se nemusely psát osminové noty (méně praporků - větší úspora místa; vhodné pro dechové kapely, které nosí noty na nástroji.).
Metronomová značka
Udává přesně rytmus skladby. Na příkladu je uvedeno, že se při nastavení metronomu na hodnotu 120 zahraje na jeden jeho úder jedna čtvrťová nota. V anglických notách se též používá zkratka BPM neboli údery za minutu (beats per minute).
Velmi hlasitě. Obvykle nejvyšší používaná hlasitost, jde ale použít i fortississimo, viz níže.
Fortississimo, forte fortissimo
Co nejsilněji.
Sforzando
Velmi silný důraz na jednom tónu, "výkřik"
Crescendo
Zesilování; může se libovolně protahovat pro určení rychlosti zesílení. Jde za něj uvést také novou značku hlasitosti, třeba forte – poté se bude zesilovat až na ni, jinak si novou hlasitost zvolí vhodně interpret.
Pokud se symbol umístí přímo nad notu, obal se zahraje jako nota vyšší, nota základní, nota nižší a opět nota základní. Pokud by se umístil napravo noty, nejdříve se zahraje základní nota a až potom výše uvedený postup. Přeškrtnutí symbolu nebo jeho otočení značí obrácení pořadí hraných not.
Nota ubírající hlavnímu tónu polovinu trvání. Délka malé noty je vždy poloviční oproti notě hlavní, tj. například pokud by hlavní nota byla hodnoty celé, opora bude půlová.
Pro tóny, které zní o oktávu výše než v notovém zápise. Pro posunutí tónů naopak o oktávu dolů se používá zkratka 8vb (z ital.ottava bassa) zapisovaná pod notovou osnovou.
Quindicessima alta, zkratka 15ma
Pro tóny, které zní o dvě oktávy výše než v notovém zápise; opět jde zapsat pod notovou osnovu zkratku pro snížení o dvě oktávy, a to 15mb (z ital. quindicessima bassa).
Opakování části skladby, sevřené pravou a obvykle i levou repeticí. Pokud levá repetice není zapsána, opakuje se od začátku skladby či od nejbližší dvojité čáry.
Simile
Označuje opakování části taktu (jedna šikmá linka), či celého taktu (dvě linky). Dosl. Podobně.
Prima volta, seconda volta, tertia volta,...
Krátká část před znaménkem opakování se označí jedničkou (prima volta). Takto označená část bude po opakování vynechána a nahrazena pasáží označenou jako seconda volta (podruhé). Těchto pasáží může být i více. Doslova to znamená: poprvé, podruhé...
Označuje, že máme od značky hrát skladbu opět od začátku. Obvykle je následována slovy al fine (od začátku do slova fine a tam skončit), nebo al coda (od začátku do značky coda a potom přejít na „kodovou“ část). Dosl. od hlavy do konce
Označuje, že se od tohoto znaménka přechází rovnou ke koncové části, která je rovněž označená kodou. Použití je možné pouze skrze zkratky D. S. al coda nebo D. C. al coda.
Notace specifická pro nástroj
Smyčcové nástroje
Pizzicato levou rukou
Na smyčcovém nástroji se hraje pizzicato levou rukou; na lesní roh se nota hraje tlumená rukou zastrčenou do roztrubu; na bicí nástroje je způsob hry velmi různorodý, obvykle se hraje zavřením hi-hatu pomocí pedálu, nebo ztlumením nástroje rukou.
Bartókovo pizzicato
Nota zahraná vychýlením struny do strany a jejím následným puštěním.
Zvláštní technika hry, kdy jemným dotekem prstu na určitém místě struny je vytvářen nějaký alikvótní tón často flétnového zabarvení. Flažoletové tóny tak umožňují ozvláštňovat hru na strunné nástroje a samozřejmě zvyšují přirozenou barevnost zvuku příslušného hudebního nástroje.
Sull'arco
Hra smyčcem nahoru nebo rozevřít měch
Giù arco
Hra smyčcem dolů nebo stlačit měch.
Kytara
Symboly prstů na kytaře, odvozené z názvů prstů ve španělštině či latině. Zapisují se kamkoli kolem noty.
Symbol
Španělština
Italština
Latina
Angličtina
Francouzština
Čeština
p
pulgar
pollice
pollex
thumb
pouce
palec
i
índice
indice
index
index
index
ukazováček
m
medio
medio
media
middle
majeur ou médius
prostředníček
a
anular
anulare
anularis
ring
annulaire
prsteníček
c, x, e, q
meñique
mignolo
minimus
little
auriculaire
malíček
Klavír
Pedálové značky
Podrobnější informace naleznete v článku Klavír#Pedály.
Stisknout pedál
Udává hráči, že má stisknout pravý pedál.
Pustit pedál
Udává hráči, že má pedál pustit.
Určuje přesněji, kdy pravý pedál stisknout. Rovná linka značí držení pedálu stisknutého, symbol ∧ udává, že má hudebník pedál pustit a poté opět stisknout.
Con sordino (nebo con sordini), una corda
Udává hráči, že má stisknout levý ztišovací pedál; u ostatních nástrojů nakazuje použitídusítka.
Senza sordino (nebo senza sordini), tre corde, nebo tutte le corde
Udává hráči, že má uvolnit levý ztišovací pedál; u ostatních nástrojů nakazuje vyjmutí dusítka.
Názvy rukou
Levá ruka
Pravá ruka
English
l.h.
r.h.
left hand
right hand
German
l.H.
r.H.
linke Hand
rechte Hand
French
m.g.
m.d.
main gauche
main droite
Italian
m.s.
m.d.
mano sinistra
mano destra
Spanish
m.i.
m.d.
mano izquierda
mano derecha
Číslování prstů
Klavír
1, 2, 3, 4, 5
1 = palec
2 = ukazováček
3 = prostředníček
4 = prsteníček
5 = malíček
Starší názvosloví prstů (před rokem 1940) mohou uvádět následující: + jako značku pro palec, následně již čísly (1 pro ukazováček, 2 pro prostředníček, 3 pro prsteníček a 4 pro malíček)
.png)
