Sbor je označení pro místní církevní společenství užívané zejména v protestantskýchdenominacích. V katolické a metodistické tradici se obdobný institut nazývá farnost, u české pravoslavné, starokatolické a československé husitské církve a českých unitářů obec. Sbor v určitém městě či oblasti je tvořen věřícími daného vyznání. Většinou je samostatnou církevní právnickou osobou. Veden je staršovstvem v čele s farářem či kazatelem (správcem sboru).[zdroj?] K bohoslužbám se schází v kostele, modlitebně nebo pronajatých prostorech. Na místech, kde není dostatek věřících k založení samostatného sboru, se vytváří stanice (tzv. kazatelská stanice), které je duchovně (farář tohoto sboru v kazatelské stanici vykonává bohoslužby) i právnicky součástí některého z blízkých sborů. V některých církvích existuje i mezistupeň mezi kazatelskou stanicí a sborem – tzv. filiální sbor.
Zde se pro sbor v klasickém smyslu vžil název náboženská obec. Pojem sbor se však užívá spíše pro stavbu kostela – obvykle se husitské kostely označují názvem Husův sbor, výjimečně jsou sbory pojmenovány po jiných osobnostech, například sbor Dr. Karla Farského (př. Vyškov, Semily, Třebíč aj.).
