Konkrétní problémy: neuveden žádný zdroj, proti jiným wiki pahýl
Sargon II. Asyrský neboli Šarru-kin II. (asyrsky Šarrum-ken – Pravý vládce) byl asyrský král, který vládl v letech 722–705 př. n. l.
O jeho původu nic nevíme, trůnu se zmocnil v roce 722 př. n. l. Jeho jméno znamená „legitimní král“.[1] Své předchůdce nazývá jako „vládce, jež kráčeli přede mnou“. První dva roky po uchvácení asyrského trůnu byl plně zaměstnán upevňováním své pozice v samotné Asýrii a teprve na jaře 720 př. n. l. se vydal na jih, aby porazil Elamity a zmocnil se Babylónu. Porazit elamsko-babylonské síly se mu ale ani tehdy, ani v následujících deseti letech, nepodařilo.
Poté Sargon II. zaměřil svou expanzi na západ proti Damašku a Samaří, které se postavily proti Asýrii při tažení na Babylón. Dobyl Samaří, porazil izraelské království, odkud deportoval na 30 tisíc zajatců a vtrhnul do Egypta. Když si podrobením nepřátel na západě uvolnil ruce, vtrhnul roku 716 př. n. l. do Urartu a Médie, které si podrobil v následujících dvou letech.
V roce 710 př. n. l. konečně znovu vytáhl na Babylon, který padl do jeho rukou o rok později, donutil uprchnout babylonského krále Marduka-apla-iddina II. a sám se prohlásil babylonským králem. Z Babylonie poté deportoval přes 100 tisíc Aramejců a Chaldejců, aby tak předešel případným povstáním proti asyrské nadvládě.
Aby Sargon II. mohl spravovat tak rozsáhlou říši, byl nucen vybudovat dobře fungující systém silnic a poslů. Na hlavních cestách nechal v rozmezí jednodenních pochodů vybudovat poštovní stanice, určené k výměně mul a vozů pro spěšné posly. Asyrský systém se stal vzorem pro tolik obdivovaný systém komunikace perských králů.
Sargon II. se rozhodl vybudovat nové hlavní město – Dúr Šarrukín („Pevnost Sargonova“), jehož základy položil v roce 717 př. n. l. O jedenáct let později – roku 706 př. n. l. bylo město slavnostně otevřeno. Rok po slavnostním otevření nové residence padl král Sargon II. při svém tažení na sever, kdesi v pohoří Taurus při bitce s Kimmerii. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, což bylo přičítáno hněvu bohů za to, že přesunul své sídlo z posvátného Aššúru.
Reference
- ↑ WILSON, Ian D. Kingship and Memory in Ancient Judah. Oxford: Oxford University Press, 2017. 320 s. ISBN 978-0190499907. S. 29. (anglicky)
Externí odkazy
