Saljut 7 byla orbitální staniceSSSR, poslední toho typu v programu Saljut, fungující na oběžné dráze Země v letech 1982 až 1991, tedy devět roků. Konstrukčně byla podobná předchozí stanici Saljut 6.
Základní údaje
Stanice byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur19. dubna1982 s pomocí rakety Proton K. Byla podobná předchozí stanici Saljut 6. Byla dlouhá 15 metrů, měla průměr 4,15 metru, byla opatřena dvěma spojovacími uzly, její hmotnost dosahovala téměř 19 tun.[1] Vystřídalo se zde 21 kosmonautů, někteří i vícekrát. Označení v katalogu letů COSPAR bylo 1982-033A.
Základní posádky
Model Saljutu 7 s připojenou lodí Sojuz (vlevo) a Progress (vpravo)
Sojuz T-15, 6. května 1986 – 25. června 1986, Leonid Kizim, Vladimir Solovjov, tč. základní posádka na nové stanici Mir, která na tuto stanici přeletěla ukončit práce posádek této stanice a pak se vrátila na Mir i s řadou věcí ze Saljutu.
Návštěvní lodě
Většinou návštěvy ponechaly u stanice loď, se kterou přiletěly a vracely se k Zemi v lodi, která byla u stanice zaparkovaná v době před jejich příletem.
Celkem zde přistálo 14 bezpilotních lodí Progress a Kosmos. Mimo zásobování byly využity jejich motory k úpravě oběžné dráhy stanice, která by se bez těchto korekcí snižovala a předčasně v atmosféře shořela.
Progress 13, 25. května 1982 – 4. června 1982
Progress 14, 14. července 1982 – 11. srpna 1982
Progress 15, 20. září 1982 – 14. října 1982
Progress 16, 2. listopadu 1982 – 13. prosince 1982
Kosmos 1686, 2. října 1985 – 8. února 1991, zánik spolu se stanicí
Saljut 7 a Kosmos 1686
Zánik stanice
Po 3 217 dnech na oběžné dráze Země stanice sestoupila díky zemské gravitaci do atmosféry a zde shořela dne 8. února1991. Její zbytky dopadly na území Argentiny.
