Rastafariánství neboli rastafari je náboženské hnutí pocházející z Jamajky, kde vzniklo ve 30. letech 20. století. Toto náboženství kombinuje především prvky židovství a křesťanství, částečně islámu a dalších (např. animistických) věr. Jeho vyznavač (rasta, rastaman nebo rastafarián) by například neměl požívat alkohol či maso; při uctívání se používají především symboly převzaté z judaismu (židovská hvězda, lev z kmene Juda atp.). I některé hojně používané výrazy jsou převzaty z Bible: Zion, Babylón aj. Odhaduje se, že až 60 % občanů Jamajky částečně ctí rastafariánství, přičemž skuteční rastafariáni tvoří asi jen 1 % jamajské populace.
Vznik a šíření
Nápis rastafariánského centra Dvanáct kmenů Izraele v Etiopii
Pro počátky hnutí byl důležitý jamajský černošský aktivista Marcus Mosiah Garvey, jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – mesiáše: „Pohleďte k Africe, kde černý král bude korunován, protože den vysvobození je blízko.“ Když byl pak roku 1930 v Habeši (současná Etiopie) korunován černošský císařHaile Selassie, který tak získal i tituly Král králů, Pán pánů, Vítězící lev z kmene Judova, znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle císařova předkorunovačního titulu a jména – rás Tafari Makonnen – také rastafariáni odvodili své jméno: rastafari.
Etiopský císař Haile Selassie I. zastává v rastafariánské víře důležité postavení, je považován za inkarnaci bohaJaha, a černého mesiáše, který v soudný den vyvede všechen africký lid ze zkaženého světa hříchu Babylónu, do vysněné zaslíbené země, označované v rastafaránské terminologii jako „Zion“ (viz sionismus). Tou zaslíbenou zemí je Etiopie.[1] Potomci afrických otroků viděli současnost jako paralelu s biblickými tématy babylonského zajetí a důležité je pro ně také tzv. Zjevení Janovo, které prorokuje pád Babylónu, jenž pro rastafariány představuje jakýkoliv současný systém založený pouze na mamonu a omezování práv a svobod. Zion je pak, kromě Etiopie a Afriky, pro ně také duchovní stav a idealistické pojetí světa, kde vládne mír a láska a kde se přemýšlí rozumem a rozhoduje srdcem. Je to místo, které však pohltila rostoucí síla babylonského systému, rastafariáni však doufají v návrat k Zionu a pád zkorumpovaného systému (metafora pádu Babylonské věže) prostřednictvím svého náboženství.
Důležitou součástí hnutí a formou jeho šíření je hudební styl reggae,[1] spojený zejména se jménem Boba Marleyho a kouření Kay (marihuany), s jejíž pomocí rastafariáni mohou komunikovat s Jahem. Celkově rastafariánská filozofie nabádá k všeobecnému míru, harmonii, lásce a sjednocení.[1]
Své příznivce nalezlo rastafariánství i v jiných částech světa mimo Jamajku. Většina z nich se však zaměřuje na praktickou stránku věci a rastafariánství berou spíš jako životní styl než jako duchovní cestu.
Marcus Mosiah Garvey – zakladatel, prorok, který dal svými předpověďmi základ k víře v císaře Selassieho; má důležité místo v rastafariánské hierarchii
Bob Marley – známý zpěvák reggae a prorok; zasloužil se o rozšíření rastafariánství po celém světě
Historická etiopská vlajka se lvem, který má korunu a žezlo, je znakem Judy a jeden ze symbolů rastafariánství
Symboly
etiopská trikolóra – červená, zlatá a zelená. Červená značí prolitou krev, kterou musí trpitel prolévat už z dob otrokářů, zlatá je bohatství odcizené trpiteli, když byl zbořen palác Šalamounův a zelená je požehnaná africká země, která čeká na návrat černého muže. Jsou to též barvy krve, slunce a Matky Země.
kouření marihuany a její symbolika (nebo též kaya, ganja, weed, senzimilia, Šalamounova bylina)
dredy – jsou přirozeným účesem a pravděpodobně i účesem prvních lidí, zákaz stříhaní a holení je dle Starého zákona výrazem zasvěcenosti k Bohu. Dredy mohou též připomínat lví hřívu.
hudba reggae – používá ve svých textech spousty rastafariánských motivů a víru v Zion, jakožto lepší životní styl. Často nabádá k ukončení válek a sporů, k míru, k lásce a radosti ze života.
Za hlavní ideje rastafariánství lze označit víru v lásku, mír a lepší místo bez krutostí dnešních systémů ovlivněných majetkem, penězi, pýchou nebo nenávistí.
Rastafariánství však z hlediska náboženství nemá přesně vymezené hranice, jasná pravidla, ani předem stanovená dogmata. Pojetí tohoto náboženství je většinou velmi individuální, proto neexistuje žádná jednotná rastafariánská organizace, pouze různé rastafariánské spolky či sekty (např.: 12 kmenů izraelských, Kongo natty, Bobo shanti, atd...).
Nejdůležitější je tedy osobní přístup jednotlivých jedinců, který se v rastafariánství udává anglickým slovem „já“ – „I“. Často se potom užívá výraz: I & I (já a já) ve smyslu my, který má být vyjádřením zvnitřněného nadosobního zákona vedle individuálního „já“. „I“ se také často používá ve spojení s určitými vzory, např.: Rastafari-I, Haile-I Salassie-I apod. Zvnitřnění pozitivního vzoru je základem zvnitřnění rastafariánské etiky. Jako odpověď na otázku míry individuality v takovém případě nám může posloužit výrok Boba Marleyho: „Jedinečnost každého muže i ženy je Jahovým darem. To co z života vytvoříme je zase náš dar Jahovi.“
Pojetí tohoto náboženství je tedy převážně osobní, neznamená to však, že rastafariánství nemá žádné bohoslužby. Nejčastější formou bohoslužeb se v rastafariánství stal rituální zpěv biblických písní – žalmů, za zvuku bubnů v rytmu tlukotu srdce (Nayabinghi) a v opojení marihuany, kterou rastafariáni považují za posvátnou bylinu.
.svg)
