Nachází se cca 25 kilometrů jihovýchodně od Haify, cca 10 kilometrů východně od Zichron Ja'akov 10 kilometrů severozápadně od Umm al-Fachm. Ramat Menaše je součástí řetězce hornatin, které se táhnou od Haify jihovýchodním směrem až na hranice Samařska, přičemž Ramat Menaše navazuje na masiv Karmel a na Ramat Menaše pak navazuje masiv Har Alexander (poblíž města Umm al-Fachm) a další vrchy v oblasti vádí Ara.
Má charakter náhorní planiny, která poměrně prudce stoupá z Jizre'elského údolí, ale na ostatních stranách má pozvolný charakter pahorkatiny. Centrální části Ramat Menaše jsou mírně zvlněné a z větší části odlesněné. Nejvyšších výšek dosahuje na jihovýchodním okraji, nedaleko vádí Ara (přes 350 metrů nad mořem). Zcela nejvyšším bodem pohoří je kóta 400 (גבעה 400, Giv'a 400, arabsky: Umm al-Haritheh), která se nachází severozápadně od vesnice Mušajrifa, jež je od roku 1996 začleněna do města Ma'ale Iron, poblíž horních toků vádí Nachal Kejni a Nachal Saflul. V roce 1948 byla tato strategicky významná výšina s kruhovým výhledem předmětem bojů za války za nezávislost, kdy přecházela mezi držením Izraelců a iráckých vojsk.[1] Centrální části vysočiny mají nadmořskou výšku většinou okolo 200 metrů.
Průměrná roční teplota v oblasti je 18 °C. Většina území Ramat Menaše je využívána pro zemědělství, ovšem zčásti jen extenzivně, pro pastevectví. Podél vodních toků se dochovaly původní bitopy. Židovský národní fond provádí v regionu dlouhodobě výsadbu lesů, které již na východních stráních svažujících se do Jizre'elského údolí vytvářejí rozsáhlé komplexy.[2] Právě zde, na východním okraji regionu, je terén výrazněji členěný některými vrchy jako Giv'at Ka'at, Giv'at Kipod, Tel Šuš, Har Gachar, Giv'at Miš'ol nebo Tel Kira.
V květnu 1961 byl dokončen tunel Menaše o délce 7 kilometrů. Prochází jím pod touto vysočinou Národní rozvaděč vody z Jizre'elského údolí do pobřežní nížiny.[3]
Krajina v přírodním parku Ramat Menaše
Region je pozoruhodný řídkou sítí osídlení a rozsáhlými volnými plochami. Židovský národní fond společně s Oblastní radou Megido zde proto na ploše 84 000 dunamů (84 kilometrů čtverečních) vyhlásil přírodní park. Jeho součástí je šest vesnických sídel (Dalija, Ejn ha-Emek, Ejn ha-Šofet, Gal'ed, Ramat ha-Šofet a Ramot Menaše) a cca 30 kilometrů čtverečních lesních porostů. Skrz park vede turistická stezka o délce 27 kilometrů.[4] V roce 2006 pak Oblastní rada Megido zahájila řízení ve věci vyhlášení Ramat Menaše za biosférickou rezervaciUNESCO.[5]
Pro svůj krajinný ráz bývá někdy Ramat Menaše označováno jako izraelské Toskánsko.[6]
Nacházejí se tu i archeologické památky. Na jihovýchodním okraji, pod svahy Ramat Menaše je to například starověké město Megido. Dochoval se tu nedaleko vádí Nachal ha-Šofet také úsek římské silnice.[7]
↑קיבוץ רמות מנשה [online]. ramotmenashe.com [cit. 2010-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-02. (hebrejsky)
↑NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN3-89508-595-2. S. 358. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel.
↑פארק רמת מנשה [online]. asimon.co.il [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (hebrejsky)
↑מועצה אזורית מגידו [online]. megido.org.il [cit. 2010-04-11]. Dostupné online. (hebrejsky)
↑מועצה אזורית מגידו [online]. megido.org.il [cit. 2010-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-04. (hebrejsky)
↑Roman Roads [online]. Bible Walks [cit. 2010-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-10. (anglicky)
