Raimond V. z Toulouse (okcitánsky Ramon V de Tolosa, francouzsky Raymond V de Toulouse, 1134 - prosinec 1194 Nîmes) byl hrabě z Toulouse, Saint-Gilles, Rouergue a markýz provensálský.
Život
Byl synem Alfonse Jordana z Toulouse a svého otce doprovázel při křížové výpravě do Svaté země. V dubnu 1148 připluli do Akkonu a otec jej ponechal v péči templářského řádu v Jeruzalémě, zřejmě, aby se Raimond pocvičil v bojovém umění, a sám se vydal do válečné vřavy. Hrabě Alfons náhle zemřel, aniž by se dostal na bitevní pole, pravděpodobně 15. dubna[1] v Caesareji a jeho smrt byla doprovázena zvěstí o otravě.[2] Čtrnáctiletý Raimond podědil otcova panství a rychle se vracel zpět na kontinent.[3]
Roku 1154 se oženil s Konstancií, bezdětnou vdovou po Eustachovi z Boulogne a sestrou francouzského krále Ludvíka VII., kterému následně složil lenní hold a uznal jej svým panovníkem. Roku 1159 musel čelit snaze Jindřicha Plantageneta, který toužil z titulu akvitánského vévody uplatnit nárok na hrabství Toulouse a to za podpory aragonského vládce Ramona Berenguera. Vojenské převaze Raimondových protivníků učinila přítrž intervence švagra Ludvíka VII., [4] který sám obsadil Toulouse a Plantagenet, nechtěje obléhat svého lenního pána, i s vojskem odtáhl.[5] Roku 1173 Raimond, který mezitím zapudil svou choť, přešel na stranu Plantagenetů[6] a pokračoval ve sporu s Aragonií.[7]
Raimond byl dle kroniky Gervaise z Canterbury roku 1178 autorem dopisu cisterciácké generální kapitule,[8][9] v němž upozorňuje na "mor bezvěrectví"[10] a jeho rozšiřování na svých panstvích, kde kataři plení "vinice, které vysázela pravice Nejvyššího" a žádá cisterciáky o zákrok a také o podporu francouzského krále. Slibuje, že podpoří vojenskou výpravu, otevře městské brány a "ukáže kacíře". Na jeho popud byl na jih vyslán papežský legát Petr ze San Crisogono a Jindřich z Marcy, opat z Clairvaux s vojenským oddílem a začali s kázáním a vyšetřováním heretiků.[11] Zdá se, že počínání hraběte bylo motivováno snahou získat kontrolu nad příliš ambiciózními měšťany v Toulouse[12] a také nenávistí proti Rogerovi Trencavelovi.[13] Mise dokázal velmi dobře využít[14] a díky vyšetřování a následnému obrácení několika měšťanů na víru pravou rozprášit příliš uvědomělé poddané.
Zemřel v prosinci 1194 v Nîmes a byl pohřben v místní katedrále.
Odkazy
Reference
- ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 236.
- ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 328.
- ↑ Noví rytíři, str. 236
- ↑ HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 91. (polsky)
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 168
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 224
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 92
- ↑ ZBÍRAL, David. Největší hereze. Praha: Argo, 2007. 169 s. ISBN 978-80-7203-914-2. S. 33–35. Dále jen Největší hereze.
- ↑ Svaté války, str. 573
- ↑ Svaté války, str. 572
- ↑ Největší hereze, str. 33-35
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 86
- ↑ Největší hereze, str. 37
- ↑ Největší hereze, str. 128
Literatura
- DÉJEAN, Jean-Luc. Les comtes de Toulouse (1050-1250). Paříž: Fayard, 1979. ISBN 2-213-02188-0. S. 29. (francouzsky)
- MACÉ, Laurent. Les comtes de Toulouse et leur entourage:XIIe-XIIIe siècles:rivalités, alliances et jeux de pouvoir. Toulouse: Bibliothèque historique Privat, 2003. 445 s. ISBN 2708956124. (francouzsky)
Externí odkazy
