PROFILBARU.COM

Racek tmavý
	Racek tmavý, dospělý pták ve svatebním šatu se dvěma mladými ptáky
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený; (jako Larus modestus)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neoghathae);
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes);
Podřád	racci (Lari);
Čeleď	rackovití (Laridae);
Rod	racek (Leucophaeus);
Binomické jméno
	Leucophaeus modestus; Tschudi, 1843
Synonyma
	Larus modestus; racek chilský;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek tmavý (Leucophaeus modestus) je středně velký jihoamerický druh racka, známý unikátní hnízdní biologií.

Popis

Dospělí ptáci jsou celí tmavošedí, se světle šedou až bílou hlavou a bílým zadním okrajem křídla, ocas s černou páskou a bílým koncovým lemem. Nohy a zobák jsou černé. V prostém šatu mají i hlavu hnědou. Mladí ptáci se podobají dospělým ve svatebním šatu, jen jsou zbarvení více dohněda.

Výskyt

Hnízdí v Jižní Americe v příbřežní poušti Atacama (provincie Antofagasta, severní Chile). V době mimo hnízdění se ptáci rozptylují na sever po Ekvádor (zatoulaní ptáci byli zjištěni až v Kolumbii), rozsah disperze jižním směrem není známý (minimálně po Valparaiso).^[3]

Biologie

Hnízdní biologie racka tmavého je zcela unikátní. Ptáci hnízdí 35-100 km od pobřeží ve vnitrozemí nejsušší pouště na světě (Atacama). Ve dne dospělí ptáci „stojí“ nad vajíčky nebo mláďaty, aby je stínili před pronikavým sluncem. V noci pak létají lovit potravu na pobřeží Tichého oceánu. V této činnosti se obden střídají. Vajíčka jsou na drsné podmínky adaptovaná odlišnou strukturou skořápky, která o dvě třetiny redukuje vypařování vody z nich.^[4] Poprvé nechávají rodiče mláďata samotná ve věku šesti dnů, kdy už jsou schopná plné termoregulace.^[5] Ptáci loví dvojím způsobem: jednak sbírají z hladiny moře ryby a korýše, jednak loví na pobřeží poustevníčky rodu Eremita.^[6]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ZICHA, Ondřej. Larus modestus (racek tmavý) [online]. BioLib.cz, 2005-12-16 16:38:01 CET [cit. 2009-02-05]. Dostupné online.
↑ HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
↑ GUERRA, C. G.; AGUILAR, R. E.; FITZPATRICK, L. C. Water vapor conductance in Gray Gulls (Larus modestus) eggs: adaptation to desert nesting. Colonial Waterbirds. 1988, roč. 11, čís. 1, s. 107-109.
↑ GUERRA, R. E. A. C. G.; FITZPATRICK, L. C.; LUNA, G. S. Thermobiology of Gray Gull (Larus modestus) embryos and hatchlings correlates of nesting in the Atacama Desert. Estud. Oceanol.. 1998, roč. 17, s. 7-12.
↑ RYAN, P. G.; HOCKEY, P. A. R.; BOSMAN, A. L. The foraging behavior of Gray Gulls at a sandy beach. Wilson Bulletin. 1987, roč. 99, čís. 2, s. 271-273.

Literatura

HOWELL, T. R. et al. Breeding biology of the Gray Gull. Berkley: University of California, 1974. Dostupné online. ISBN 0520095162.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu racek tmavý na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[9a8c1ea48cedfced00a138bfffb93bd4942bddb2-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[2] ZICHA, Ondřej. Larus modestus (racek tmavý) [online]. BioLib.cz, 2005-12-16 16:38:01 CET [cit. 2009-02-05]. Dostupné online.

[3] HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.

[4] GUERRA, C. G.; AGUILAR, R. E.; FITZPATRICK, L. C. Water vapor conductance in Gray Gulls (Larus modestus) eggs: adaptation to desert nesting. Colonial Waterbirds. 1988, roč. 11, čís. 1, s. 107-109.

[5] GUERRA, R. E. A. C. G.; FITZPATRICK, L. C.; LUNA, G. S. Thermobiology of Gray Gull (Larus modestus) embryos and hatchlings correlates of nesting in the Atacama Desert. Estud. Oceanol.. 1998, roč. 17, s. 7-12.

[6] RYAN, P. G.; HOCKEY, P. A. R.; BOSMAN, A. L. The foraging behavior of Gray Gulls at a sandy beach. Wilson Bulletin. 1987, roč. 99, čís. 2, s. 271-273.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]