PROFILBARU.COM

ROSAT
Jiné názvy	Röntgen Satellite
COSPAR	1990-049A
Katalogové číslo	20638
Start	1. června 1990
Kosmodrom	Cape Canaveral
Nosná raketa	Delta II
Typ oběžné dráhy	Geocentrická
Stav objektu	zanikl v atmosféře
Zánik	23. října 2011
Trvání mise	~9 let
Provozovatel	DLR Německo
Výrobce	Dornier
Druh	vědecká družice
Hmotnost	2426 kg
Délka	8,9 m
Šířka	4,7 m
Výška	2,2 m
Parametry dráhy
Apogeum	391 km
Perigeum	385 km
Sklon dráhy	53°
Doba oběhu	92,31 min
Přístroje
WFC	širokoúhlá kamera
XRT	dalekohled se 4 konfokálními páry parabolicko-hyperbolických zrcadel
Oficiální web	Domovská stránka
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

ROSAT (Röntgen Satellite) byla vesmírná družicová observatoř sledující objekty v rentgenovém oboru záření, která vznikla ve spolupráci Německa, Velké Británie a USA.^[1] Postavila ji firma Dornier Systems GmbH (Německo) a nad rušivou clonu atmosféry byla vynesena raketou Delta v roce 1990. Byla provozována Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku DLR (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt).

Hlavním přístrojem byl rentgenový dalekohled s označením XRT (X-Ray Telescope), v jehož ohniskové rovině pracoval buď proporcionální počítač nebo snímač obrazu s vysokým rozlišením. Kromě toho obsahovala observatoř i širokoúhlou kameru WFC (Wide Field Camera). Napájení zabezpečovaly jeden pevný a dva vyklápěcí solární panely. Už během prvního půl roku činnosti při prohlídce celé oblohy družice objevila 80 000 rentgenových zdrojů a 500 zdrojů zářících v oblasti extrémního ultrafialového záření. Po zbytek mise (do roku 1998) sonda prováděla pozorování vybraných rentgenových zdrojů. Celkový počet zdrojů pozorovaných družicí ROSAT přesáhl 120 000.^[1]

ROSAT je považován za průkopníka rentgenové astronomie. Na jeho práci v roce 1999 navázala další rentgenová observatoř Chandra.

Konstrukce družice

Základní těleso družicové observatoře mělo rozměry 2,38×2,13×4,50 m, bylo vybaveno dvěma výklopnými a jedním pevným panelem slunečních baterií, dodávajících 1,0 kW (min. 609 W) elektrické energie. Družice byla stabilizována systémem čtyř silových setrvačníků, zaměření kontrolovaly měřící gyroskopy a dva sledovače hvězd s přesností ±1,7".^[2]

Přístrojové vybavení

Družice byla vybavena dvěma přístroji, umožňujícími pozorovat oblohu v oblasti rentgenového a extrémního ultrafialového záření:^[2]

širokoúhlá kamera WFC (Wide Field Camera) – zorné pole 5° pro přehledové snímky oblohy v oblasti rentgenového a extrémního ultrafialového záření od 6 do 30 nm (0,04 až 0,2 keV) se dvěma detektory MCP (Microchannel Plate) (Velká Británie)
dalekohled XRT (X-Ray Telescope) – typ Wolter-I o průměru apertury 0,835 m a ohniskové délce 2,40 m se čtyřmi konfokálními páry parabolickohyperbolických keramických zrcadel pokovených zlatem pracující v oboru energií 0,1 až 2 keV (vlnová délka 0,6 až 10 nm).

V ohniskové rovině dalekohledu XRT byly umístěny na otočném karuselu:

dva pozičně citlivé proporcionální počítače PSPC (Position Sensitive Proportional Counters) (Německo) se zorným polem 2°
vysokorozlišující rentgenová kamera HRI (High Resolution Imager) (USA) se zorným polem 40'.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ROSAT na slovenské Wikipedii.
Tento text nebo jeho část byla převzata z článku 1990-049A - Rosat (verze 2011-10-23 15:36:41 UT) uveřejněného na stránkách SPACE 40, jehož autorem je Antonín Vítek (licence GFDL a CC-BY-SA 3.0, povolení autora).

↑ ^a ^b KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 421.
↑ ^a ^b VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Rev. 2011-10-23 [cit. 2011-10-23]. Kapitola 1990-049A - Rosat. Dostupné online.