Podrobnější informace naleznete v článku Henrik Ibsen.
Přízraky (česky také Příšery nebo Strašidla) napsal Ibsen roku 1881, za svého pobytu v Římě. Tiskem hra vyšla ještě v témže roce a to v nákladu deseti tisíc kusů v Kodani. Druhé vydání vyšlo v roce 1894. Hra byla skandinávskými divadly odmítnuta, a tak byla poprvé uvedena v Chicagu v Aurora Turner Hall, roku 1882, což bylo zároveň i první uvedení Ibsena a jeho dramatického díla na americkém kontinentu (inscenováno skandinávskými imigranty). První uvedení v Evropě se konalo o rok později v Hälsingborgu, roku 1883, v provedení švédské divadelní společnosti Augusta Lindberga. [1][2]
Děj
Osvald Alving v křesle, Edvard Munch
Je den před desátým výročím úmrtí kapitána a komořího Alvinga. Druhého dne se chystá slavnostní otevření Dětského domova kapitána Alvinga, jehož zakladatelkou je vdova Alvingová. Ta je o to šťastnější, protože se jí po letech vrací z ciziny syn Osvald. Na večeři přijde také rodinný přítel pastor Manders, který vše okolo domova formálně zařizuje a pomáhá paní Alvingové. Ještě před večeří se začnou otevírat staré rány. Všichni okolo paní Alvingové se celou dobu domnívali, že komoří Alving byl řádný manžel, který žil spořádaným životem i přes své bujné mládí. Paní Alvingová se pastoru Mandersovi svěří s manželovou zhýralou minulostí a na důkaz odhalí původ své schovanky Reginy. Regina je oficiálně dcerou truhláře Engstranda, ten ale ví, že Regina je nemanželskou dcerou kapitána Alvinga. Osvald a Regina v sobě nacházejí zalíbení, což paní Alvingovou přinutí zbavit Osvalda ideálů o otci, které v něm sama dopisy živila. Šokovaná Regina odchází „využít svého mládí“ bez ohledu na možné důsledky. Osvald se matce svěří, že je těžce nemocný a pro všechny případy má morfium. Hra končí Osvaldovým záchvatem, po kterém se z něj stane apatická troska, „živá mrtvola“. Jeho matka se odhodlává pomoci Osvaldovi zemřít. [1]
Motiv Přízraků se týká především postavy paní Alvingové, která je vidí všude kolem sebe v živých i neživých a dokonce i nehmotných věcech. Vnímá Přízraky jako lži, popírání a skrývání pravdy, neupřímnost, povrchnost, strach, konvence maloměšťáctví. Je jí nevolno ze společnosti, ve které žije a která žije v pokrytectví a přetvářce. Tak jako v jiných Ibsenových dramatech, například v Domečeku pro panenky, se zde objevuje motiv nakažení, nebo přenesení viny a prohřešků rodičů na děti. Přízraky jsou autorovou nejnaturalističtější hrou, a to jak z důvodů otevřeného líčení temných stránek života měšťanské společnosti, tak z hlediska důrazu na důsledky dědičnosti. Přízraky jsou tragédií ženy, která se řídila pravidly měšťácké morálky. Paní Alvingová se z „povinnosti“ vdala za zhýralce, který později zemřel na syfilidu. Když od něho kdysi chtěla utéci, na radu přítele, pastora a falešného moralisty, který odmítl její lásku, se k manželovi z „povinnosti“ opět vrátila. Postupně tak byla nucena přistoupit na dlouhou řadu lží, z kterých se skládá celý její život. K dovršení svého zoufalství stojí v závěru hry před rozhodnutím, zda synovi, jenž byl jejím jediným štěstím a nyní umírá na syfilidu zděděnou po otci, podat smrtelnou dávku morfia, a zbavit ho tak utrpení. Tragédie paní Alvingové je tak hrůzným obrazem možných následků opačného kroku než toho, který na konci Domečku pro panenky učiní Nora, následků rezignace na vlastní štěstí v zájmu manželské „povinnosti“. [3]
Skica zadního prospektu k poslednímu výstupu třetího jednání, Edvard Munch
České překlady
První český překlad zhotovil Alois Lucek roku 1891 pod názvem Příšery. V roce 1955 pak vyšel další překlad od Dagmar Chvojkové-Pallasové. Zatím poslední překlad je od Františka Fröhlicha z roku 1986. [1]
↑ ab Archivovaná kopie. ibsen.net [online]. [cit. 2012-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-06.
↑HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury: 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN80-246-1174-0.
↑ Přízraky - Městské divadlo Kladno. www.divadlokladno.cz [online]. [cit. 2019-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-17.
↑ Přízraky / Henrik Ibsen. Repertoar - Dejvické divadlo, Praha 6 [online]. www.dejvickedivadlo.cz [cit. 2019-04-17]. Dostupné online.
._1906.jpg)
