Podobné heslo ještě před Havlem pronesl Mahátma Gándhí: „When I despair, I remember that all through history the way of truth and love have always won.“ (Když ztrácím naději, vzpomenu si, že vždy v dějinách zvítězila cesta pravdy a lásky.)[3] Havel byl ke Gándhímu také po své smrti přirovnáván, např. americkým prezidentem Barackem Obamou,[4] a již roku 1993 mu byla udělena i Cena Indiry Gándhíové.
... Václav Havel věděl, že když chápeme pravdu sebestředně, pouze jako svou pravdu, tak je to příčina sváru a nesnášenlivosti, proto jeho heslo bylo pravda a láska, neboť pouze láska nás přiměje naslouchat pravdě toho druhého, pravdě jiných. To je ta láska, která nás též vede k pokoře ...[5]
Původ hesla
Imperativ pravdy a lásky sahá v českém kontextu hlouběji do historie. Již v 17. století se v Labyrintu světa a ráji srdce, kde se Jan Amos Komenský zabýval láskou v kontextu obecného lidského snažení, objevila pravda, kterou Komenský spojil s Bohem. O konexionalismu pravdy a lásky se pak zmínila česká literatura i v 19. století, společně se společností, která znovu reagovala na Komenského dílo. Na přelomu 19. a 20. století se ono sousloví objevilo nejen v českém evangelickém tak katolickém prostředí, ale i v prostředí politiky. Hlavním heslem až 500 tisíc účastníků prvního celostátního sjezdu katolíků československých v červnu 1935 v Praze bylo motto „Vítězství pravdy a lásky“, které věřící užívali jako oslavu a provolání víry a náboženského smíru v první republice. To je i názvem stejnojmenného dokumentárního filmu. Politicky blízko evangelické církvi se spojení také vyskytlo např. v hesle jednoho z prvorepublikových praporů Československé strany národně socialistické s mottem „Pravdou a láskou vítězíme“.
Spojení Pravda a Láska se též od roku 1993 stalo součástí skautského slibučeských skautů, kteří slibují „sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době“.
Pravdoláskaři
Jedinci ztotožňující se s obsahem Havlova výroku a zastávající z hlediska hodnot a idejí obdobné názory jako Václav Havel, jsou někdy označováni jako pravdoláskaři. Atributy jim připisované jsou vesměs Havlovy ideály jako politická obhajoba lidských práv, či intervenční zahraniční politika zabezpečující úsilí o svobodu a demokracii. Jejich oponenty jsou například Václav Klaus[9] a jeho příznivci, např. Petr Hájek.[10] Termínu pravdoláskaři dodávají jejich protivníci pejorativní nádech i kvůli jeho naivitě.[11][12][7] Nicméně ti, kteří jsou takto označováni, ho chápou v pozitivním duchu.[13]
V červenci 2015 Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR vyslovil své zdání, že dlouhé a hůře použitelné označení „pravdoláskař“ je částečně nahrazováno výrazem „sluníčkář“, ale konstatoval, že to zatím není podložené žádnou studií.[12]
Reference
↑ Proč se z pravdy a lásky staly nadávky (00:01:06). Historie.cs [online]. Česká televize, 2017-11-17 [cit. 2021-04-01]. Dostupné online.
↑HOLÝ, Ladislav. The little Czech and the Great Czech Nation: national identity and the post-communist transformation of society. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. s. 40. ISBN0-521-55469-1.
↑ALLI, Irfan. 101 Selected Sayings of Mahatma Gandhi. [s.l.]: eBookIt.com, 2013. 108 s. Dostupné online. ISBN1456612794. S. 16. (anglicky)
↑HÁJEK, Pavel. Prezident Obama přirovnal Václava Havla ke Gándhímu. Knihovna Václava Havla [online]. 2012-01-07 [cit. 2016-03-30]. Dostupné online.
↑ DOKUMENT: Requiem za Václava Havla s projevy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-12-23 [cit. 2016-07-23]. Dostupné online.
↑Projev k demonstrantům na Václavském náměstí / Václav Havel / Atlas Transformace [online]. Atlas transformace [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
↑ abČERMÁK, Miloš. Vydrží pravda a láska i bez Havla?. Reflex.cz [online]. 2011-12-27 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
↑VOSÁHLO, Jakub. ESEJ: Pravda a láska musí zvítězit! - Neviditelný pes. iDNES.cz [online]. 2019-12-09 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
↑KVASNIČKA, Daniel. Pravda a láska je prý.... Christnet.eu [online]. Spolek Christnet, 2001-12-12. Dostupné online.
↑PETŘÍK, Lukáš. Čteme z knihy Petra Hájka: Václav Havel byl prý služebníkem Satana. Parlamentní listy.cz [online]. Our Media, 2012-10-22. Dostupné online.
↑BARTOŠ, Adam B. PRAVDOLÁSKA 5.0 | Aktualizovaný seznam pravdoláskařů. 200 dalších jmen, celkem 700 pravdoláskařů [online]. 2013-05-25 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
↑ abTRACHTOVÁ, Zdeňka. Sluníčkář je nový pravdoláskař. Zda je to jen móda, experti neodhadnou. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-07-16 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
↑SEDLÁČEK, Tomáš. Pravdoláskaři a profesionální cynici. Názory Aktuálně.cz [online]. Economia, 2011-01-13 [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.