Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum) je nenáročná rostlina z čeledi rdesnovité, která bývá pěstována jako pseudoobilovina. Pohanka obecná pochází z Číny a svůj název získala díky pohanským nájezdníkům: Saracénům a Tatarům, kteří rozšířili její semena do Evropy. V poslední době, tedy na počátku 21. století, znovu stoupá zájem o pohanku jako alternativní obilovinu, která má zajímavou dietetickou hodnotu a je vhodná pro pěstování v ekologickém zemědělství.[1]
Charakteristika
Pohanka obecná je jednoletá rostlina, 30–80 cm vysoká. Má červeně naběhlou, dutou, vzpřímenou a málo větvenou lodyhu.
Listy jsou střelovitě srdčité, skoro trojhranné, dolní řapíkaté, horní téměř přisedlé.[2] Květenství postupně vyrůstají z úžlabí listu, kde jsou kvítky uspořádány v hroznu jinak nazývaném úžlabní lata.[3] Květy pohanky jsou oboupohlavné. Její okvětní lístky jsou buď bílé, růžové, méně často červené. Kvetoucí nať obsahuje látku rutin, která snižuje krevní tlak. Pohanka je spíše cizosprašná a kvete v červenci a srpnu. Plodem pohanky je trojboká nažka připomínající bukvici. Nažky mají hnědou, černou nebo šedou barvu, v závislosti na odrůdě. Oloupaná semena – kroupy se svojí strukturou a chemickým složením podobají cereáliím. Vnější obal krup tvoří tlustá jednobuněčná vrstva světle zelené barvy. Uvnitř je škrobovitý endosperm.
Rostlina je málo náročná na půdní a pěstitelské podmínky. Na co je pohanka zvlášť citlivá, jsou jarní mrazy, proto se vysévá v květnu, kdy pomine nebezpečí mrazíků. Sklízí se koncem srpna nebo v září.
Dobře se jí daří na půdách lehkých, hlinitopísčitých či písčitohlinitých. Dobré předplodiny pro ni jsou luskoviny a okopaniny. Pohanka je nenáročná na živiny a agrotechniku.
Využití
Je to medonosná plodina, která slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata. Používá se i jako meziplodina k obnově půdní úrodnosti a ke zlepšení půdní struktury pro následné plodiny. Pohanka nachází své hlavní uplatnění v lidské výživě. Je ceněna zejména pro vysoký obsah lehce stravitelných bílkovin, příznivé složení tuků a vysoký obsah flavonoidového glykosidu rutinu, který zvyšuje pružnost cévních a žilních stěn. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi a rozšiřuje cévy. K vaření se používají nažky, které se zpracovávají na pohankovou krupici – lámanku, mouku nebo kroupy. Plevy pohanky jsou bohaté na železo a může se z nich vařit léčivý čaj, podobně jako i z natě a květu. Mladou nať pohanky přidáváme do polévek podobně jako jiné naťové koření.[4]
Příbuzné druhy
Pohanka tatarská (Fagopyrum tataricum): Pochází také z Asie. Pěstuje se v menší míře, nejčastěji jako medonosná rostlina.
↑MICHALOVÁ, Anna. Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR: Sborník referátů a posterů z odborné konference. Praha - Ruzyně: Výzk. ústav rostlinné výroby, 2001. 106 s. S. 103.
↑LEIFERTOVÁ, Irena. Pohanka zdravá a léčivá i dnes. Praha: Art press servis, 1991. 21 s. ISBN80-900730-0-X. S. 7.
↑MOUDRÝ, Jan. Pohanka a proso. Praha: Ústav zem.a potr. Informací, 2005. 205 s. ISBN80-7271-162-8. S. 22.
↑ČERMÁKOVÁ, Mária. Kukuřice, rýže, jáhly, pohanka : Teplé a studené pokrmy, pečivo, deserty. Čestlice: Pavla Mončilová, 1999. 69 s. ISBN80-85936-35-6. S. 7.
ČERMÁKOVÁ, Mária; ČERNÁ, Olga. Kukuřice, rýže, jáhly, pohanka: teplé a studené pokrmy, pečivo, deserty. 3. vyd. Čestlice: Nakladatelství Pavla Momčilová, 2007. 69 s. (Sešity zdravé výživy, sv. 14). ISBN80-85936-35-6..
DIETRYCH-SZOSTAK, D.; OLESZEK, W. Effect of Processing on the Flavonoid Content in Buckwheat (Fagopyrum esculentum Moench) Grain. J. Agric. Food Chem. 1999, roč. 47 č. 10, s. 4384–4387.
EREN, Erdi a AKKAYA, Murat Reis. Effect of different forms of buckwheat addition on the physicochemical and sensory properties of bread. Czech Journal of Food Sciences.2024, roč. 42, č. 3, s. 216–223. ISSN 1212-1800. Dostupné také z: https://cjfs.agriculturejournals.cz/pdfs/cjf/2024/03/03.pdf
JIRÁSEK, Václav; PROCHÁZKA, František. Rostliny známé neznámé: na návštěvě v rodině užitkových a jiných zajímavých rostlin. 2., přeprac.. vyd. [s.l.]: Albatros, 1985. 302 s. (Oko, sv. 28). 13-725-85..
LEIFERTOVÁ, Irena; LISÁ, Milena. Pohanka zdravá a léčivá i dnes. Praha: Art press servis, 1991. 21 s. (Edice rad a návodů). ISBN80-900730-0-X. S. 7..
MICHALOVÁ, Anna,ed.; LEHKÁ, Edita, ed. Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR: sborník referátů a posterů z odborné konference. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha-Ruzyně, 2001. 106 s..
MOUDRÝ, Jan et al. Pohanka a proso. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2005. 205 s. ISBN80-7271-162-8..
