Poekilopleuron (z řečtiny, význam „různá žebra“) byl rod středně velkého teropoda z nadčeledi Megalosauroidea, jehož fosilie byly objeveny v roce 1828 na území Francie.
Historie
Obratle pékilopleurona
Formálně byl poekilopleuron popsán již roku 1837 a patří tak vůbec k prvním vědecky rozeznaným dinosaurům.[1] Původně byly fosilie tohoto teropoda považovány za zkameněliny jakéhosi vodního plaza, který se na souš přicházel pouze slunit.[2]
Byl to jeden z prvních popsaných dinosaurů, jeho fosilie však byly za 2. světové války zničeny, stejně jako fosilie afrických druhů – spinosaura, karcharodontosaura, égyptosaura a dalších. Zachovaly se jen odlitky fosilních kostí. V roce 1994 byla v Normandii vykopána téměř úplná lebka a další zlomky kostí tohoto dinosaura, které byly pojmenovány P. valesdunensis.
Rozměry
Tento středně velký až velký teropod dosahoval délky kolem 7 až 9 metrů[3] a hmotnosti asi 1000 kilogramů.[4]
↑Eudes-Deslongchamps, J. A. (1837). Mémoire sur le Poekilopleuron bucklandi, grande saurien fossile, intermédiare entre les crocodiles et les lézards, découvert dans les carrières de la Maladrerie, près Caen, au mois de juillet 1835 [Memoir on the Poekilopleuron bucklandi, a great fossil saurian, intermediate between crocodiles and lizards, discovered in the Maladrerie quarries, near Caen, in July 1835]. Mémoires de la Société Linnéenne Normandie. 6: 1-114.
