Po Ťü-i

Po Ťü-i
Narození	28. února 772 Sin-čeng
Úmrtí	23. září 846 (ve věku 74 let) Luo-jang
Místo pohřbení	hrobka Po Ťü-i
Povolání	básník
Stát	Čína za dynastie Tchang
Významná díla	Píseň o loutně, Píseň o věčném žalu
Ocenění	Cena Stanislase Juliena (1950)
Děti	Bai Jinluan[1] Bai Jingshou[1]
Rodiče	Bai Jigeng[1]
Vlivy	Li Po a Tu Fu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po Ťü-i

Po Ťü-i (čínsky pchin-jinem Bái Jūyì, znaky 白居易, japonsky: Haku Rakuten, anglicky: Bo Chü-i; 772, Sin-čeng, Che-nan – 846, Luo-jang, Che-nan) byl čínský básník dynastie Tchang.

Život

Narodil se v chudé, ale vzdělané rodině a vychován byl v zásadách konfucianismu. Státní zkoušky složil již v osmnácti letech roku 800, stal se členem císařské akademie a od roku 807 zastával vysoké postavení u císařského dvora v Čchang-anu.^[2] Jeho úspěšná kariéra úředníka skončila roku 815, když upadl v nemilost za protesty proti útlaku lidu a byl poslán do vyhnanství. O sedm let později byl omilostněn a získal úřad prefekta v Chang-čou (822–824) a následně v Su-čou (825–827). Zbytek svého života strávil v Luo-jangu vzdálen veřejného života, přičemž se přiklonil k buddhismu.^[2] V té době přijal jméno Paj Siang-šan^[3]

Dílo

Po Ťü-i byl již za svého života oslavován jako velký básník, vydáván byl v Japonsku a v Koreji a část jeho díla již za jeho života v Číně zlidověla.^[2] Vědomě navazoval na básníky Li Poa a Tu Fua,^[3] ale svým předchůdcům vytýkal, že „utíkají do hor a řek“ a nevěnují pozornost kritice společnosti. Ve svých básních z doby, kdy byl vysokým úředníkem, projevoval soucit s utrpením prostého lidu. Mnoho jeho básní z té doby je silně satirických, posměšnou báseň napsal například i o Tao Te ťingu (Nad četbou starého mistra), neměl proto zrovna mnoho přátel. Po svém sesazení začal psát osobní lyriku a svými slavnými epickými básněmi na milostné náměty Píseň o loutně (Pchi pcha sing) a Píseň o věčném žalu (Čchang che ke, 長恨歌) o krásné dívce Jang Kuej-fej, která svou krásou zmámila císaře Süan-cunga a nenáviděná na císařském dvoře zemřela žalem, uvedl do čínského básnictví dlouhou epickou báseň. Obě básně patří mezi nejslavnější čínské básně vůbec, byly zpívány a předváděny lidovými vypravěči a později dokonce zdramatizovány.^[2]

Ukázka z poezie

Čtyřverší je uvedeno v překladu Josefa Hiršala:

Tvář podobná chlapci z nefritu je ta tam.
Jak jinovatkou spálené teď spánky nově mám.
Neleká mne jen, že tělo zestárlo.
Že srdce víc než tělo mi zestárlo, cítívám.

Česká vydání

Kromě jednotlivých básní v antologiích vyšly tři výbory z jeho díla:

• Drak z černé tůně, Nakladatelství ČSAV, Praha 1958, přeložil Josef Kolmaš, přebásnila Jana Štroblová, znovu v rozšířeném vydání Mladá fronta, Praha 1964.
• Trojzvuk, Melantrich, Praha 1987, přeložil Josef Hiršal pod jménem Marty Ryšavé^[4], jde o výbor z poezie Meng Chao-žana, Wang Weje a Po Ťü-iho (pod jménem Paj Siang-šan).
• Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, Praha 1996, přeložil Josef Kolmaš, přebásnila Jana Štroblová.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Po Ťü-i na Wikimedia Commons
• Osoba Bai Juyi ve Wikicitátech (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Po Ťü-i
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Po Ťü-i
• Píseň o loutně v anglickém překladu

Reference

1. Biografická databáze čínských historických postav.
2. Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 201-202
3. Trojzvuk, Melantrich, Praha 1987, doslov Marty Ryšavé, str. 462.
4. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1021

Portály: Čína | Historie | Literatura