Fruktifikuje od května do listopadu. Roste obvykle ve skupinách, v lesích, parcích, loukách i zahradách.[3][4] Dává přednost stanovištím bohatým na dusík.[5]
Klobouk je 5–15 cm široký, kuželovitý s plochým středem, křídové barvy. Je lysý a matný. Jeho lupeny jsou v mládí růžové a ve stáří kakaově hnědé. Po poranění rychle žloutne.
Třeň je hlízovitý s blanitým prstenem. Jeho dužina páchne po fenolu.[7][5]
Mikroskopický
Výtrusy jsou fialové až černé barvy, elipsoidního tvaru, veliké 5–6,5 × 3–4 µm.[8]
Jedovatost
Plodnice obsahuje termostabilní toxiny ve všech stadiích vývoje.[7] Otravy se projevují trávicími obtížemi, bolestí žaludku, zvracením či nevolností.[4]
Zaměnitelnost
Zaměňuje se s ostatními pečárkovitými houbami, které žloutnou, jako je pečárka ovčí, pečárka hajní a pečárka hlíznatá. Tyto jedlé pečárky ale voní po hořkých mandlích nebo po anýzu.[1]
