Jako pevný bod (také samodružný bod) označujeme prvek, který se v daném zobrazení zobrazí sám na sebe.
Například pevnými body funkce f ( x ) = x 2 − − --> 4 x + 6 {\displaystyle f(x)=x^{2}-4x+6} jsou čísla 2 a 3 (platí totiž, že 2 = 2 2 − − --> 4 ⋅ ⋅ --> 2 + 6 {\displaystyle 2=2^{2}-4\cdot 2+6} a 3 = 3 2 − − --> 4 ⋅ ⋅ --> 3 + 6 {\displaystyle 3=3^{2}-4\cdot 3+6} ).
Nechť f : M → → --> M {\displaystyle f:M\to M} je zobrazení. Prvek x ∈ ∈ --> M {\displaystyle x\in M} nazveme pevným bodem zobrazení f {\displaystyle f} , pokud f ( x ) = x {\displaystyle f(x)=x} .
Pro funkci f : R → → --> R {\displaystyle f:\mathbb {R} \to \mathbb {R} } je pevný bod průnikem grafu této funkce s grafem funkce y = x {\displaystyle y=x} , tzn. osou symetrie (diagonálou) prvního resp. třetího kvadrantu.
V teorii kategorií je pevným bodem endofunktoru F {\displaystyle F} nad C {\displaystyle {\mathcal {C}}} objekt A {\displaystyle A} takový, že platí A ≅ ≅ --> F A {\displaystyle A\cong FA} . Podle Lambekovy věty je počáteční objekt v kategorii F {\displaystyle F} -algeber pevným bodem, platí tedy μ μ --> F ≅ ≅ --> F μ μ --> F {\displaystyle \mu F\cong F\mu F} . Tohoto faktu se využívá ve funkcionálním programování k definici rekurzivních datových struktur bez syntaktické podpory.
Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!