Pentameron aneb Pohádka pohádek (neapolskyIl Pentamerone / Lo cunto de li cunti) je sbírka pohádek, kterou sestavil počátkem 17. století italský básník Giambattista Basile.[1] Jedná se o nejstarší soustavnou sbírku evropských pohádek a mnohé známé pohádkové syžety zpopularizované později Charlesem Perraultem či bratry Grimmy se v nejstarších verzích dochovaly právě zde.[2]
Sbírka vyšla poprvé až po Basilově smrti, kdy se vydávání ujal neapolský knihkupec Salvatore Scarano. Vydal ji v několika svazcích mezi roky 1634 a 1637 v Neapoli. První svazek nesl název Pohádka pohádek aneb zábavy dětinské (Lo cunto de li cunti overo lo trattenemiente de' peccerille) a název Pentameron (inspirovaný kompoziční podobností s BoccacciovýmDekameronem) se objevil pouze v nakladatelské dedikaci – jako hlavní název knihy se začal používat od čtvrtého vydání z roku 1674.[2]
Ve své době poměrně populární sbírka byla v Itálii opakovaně vydávána v průběhu 17. i 18. století, poté však obsažené příběhy přežívaly především v hrách benátského dramatika Carla Gozziho (1720–1806). Několik pohádek bylo přeloženo do francouzštiny, ke znovuoživení zájmu však přispěli především němečtí sběratelé pohádek bratři Grimmové.[2]
Originál je psán neapolsky a vyznačuje se košatým barokním jazykem. Benedetto Croce, který knihu v roce 1925 přeložil do spisovné italštiny, o ní dokonce hovořil jako o nejkrásnější knize italského baroka.[2]
Rámec vyprávění se odehrává během pěti dní, během nichž deset žen vypráví příběhy. Celkem odvypráví 50 pohádek, na konci každého dne navíc zazní veršovaná ekloga.
Samotný rámec je přitom také pohádkovým příběhem. Točí se kolem princezny Zozy, která se vydá do světa, aby vysvobodila zakletého prince Tadeáše. K tomu je třeba za tři dny naplakat amforu slz. Princezně se to podaří, amforu jí však vezme prohnaná otrokyně a sama se stane princovou manželkou. Princezně Zoze se pomocí kouzelných vílích darů podaří do srdce Tadeášovy manželky zasít touhu poslouchat pohádky a princ poté povolá deset žen a ty pak po pět dní vyprávějí v zámecké zahradě pohádky. Mezi vypravěčkami je i převlečená Zoza a ta nakonec v závěrečném příběhu odhalí podvod, kterého se otrokyně dopustila. Princ nechá podvodnici zaživa pohřbít „s hlavou nad zemí, aby umírání dlouho trvalo,“ a vezme si za ženu princeznu Zozu.[1]
První den
I., 1. Pohádka o lidožroutovi (Lo cunto de l'uerco, varianta pohádky Obušku z pytle ven)
I., 2. Myrta (La mortella)
I., 3 Peruonto (Peruonto)
I., 4 Vardiello (Vardiello)
I., 5 Blecha (Lo polene)
I., 6 Popelka (La gatta cenerentola, varianta Popelky)
I., 7 Dva kupcovi synové (Lo mercante)
I., 8 Kozí tvář (La facce de crapa)
I., 9 Očarovaná laň (La cerva fatata)
I., 10 Stařena z kůže stažená (La vecchia scorticata)
Na motivy z Pentameronu natočil režisér Matteo Garrone v roce 2015 italsko-francouzsko-britský film Pohádka pohádek.[3] Scénář vychází především z pohádek Očarovaná laň, Blecha a Stařena z kůže stažená, zahrnuty jsou však i prvky z dalších příběhů.[4]
Reference
↑ abBASILE, Giambattista. Pentameron aneb Pohádka pohádek (původním názvem: Il Pentamerone del Cavalier Giovan Battista Basile ovvero Lo cunto de li cunti). Překlad Jan Brechensbauer, Vladimír Mikeš. Praha: SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961.
↑ abcdLUŽÍK, Rudolf. „Giambattista Basile a jeho Pentameron“. Doslov. In: BASILE, Giambattista. Pentameron aneb Pohádka pohádek. Praha: SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961.
