PROFILBARU.COM

Pavel Vranický
Pavel Vranický
	Pavel Vranický (1756 — 1808)
Základní informace
Narození	30. prosince 1756; Nová Říše; Moravské markrabství
Úmrtí	29. září 1808 (ve věku 51 let), 28. září 1808 (ve věku 51 let) nebo 26. září 1808 (ve věku 51 let); Vídeň; Rakouské císařství
Žánry	klasická hudba, opera a balet
Povolání	dirigent, hudební skladatel, kapelník a houslista
Nástroje	píšťalové varhany
Příbuzní	Antonín Vranický (sourozenec)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Vranický (30. prosince 1756 Nová Říše – 26. září 1808 Vídeň) byl moravský hudební skladatel, dirigent a houslista. Byl starší bratr hudebního skladatele Antonína Vranického, působil jako ředitel obou dvorních divadel ve Vídni. Památce Pavla Vranického je věnována expozice pod názvem Síň Pavla a Antonína Vranických v areálu kláštera v Nové Říši.

Život

Studoval zpěv, hru na varhany, housle a violu na Premonstrátské klášterní škole v Nové Říši a později v Jihlavě (1770–1771). V Olomouci studoval na teologické fakultě a stal se výborným houslistou. Ve 20 letech odešel do Vídně, kde vstoupil do teologického semináře a sloužil jako sbormistr. Ve studiích pokračoval u J. M. Krause (švédský dvorní kapelník, navštívil Vídeň okolo roku 1783). Náznaky, že byl také žákem Haydna, zůstaly neprokázané.

Na jaře roku 1784 sloužil jako dirigent u hraběte Johanna Baptisty Esterházyho, v říjnu 1785 byl jmenován dirigentem orchestru nově vzniklého divadla U Korutanské brány. V této pozici zůstal do 1787, kdy se stal dirigentem vídeňského Burgtheater divadelního orchestru. Od sezóny 1792/1793 působil až do své smrti také jako první dirigent císařsko-královského dvorního divadla, poté jej ve funkci nahradil jeho bratr Antonín Vranický. Okolo roku 1786 začal skládat symfonie.

Pavel Vranický hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě. Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta pro své práce: Haydn trval na dirigování vídeňského představení Stvoření (1799–1800), a na žádost Beethovena vedl premiéru 1. symfonie (2. dubna 1800). Od roku 1805 se střídal s Vojtěchem Matyášem Jírovcem v dirigování koncertů pro šlechtické milovníky hudby. Pavel Vranický se přátelil s Mozartem a byl členem stejné lóže Svobodných zednářů jako on (Ke korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy zdlouhavé hádky se společností v 1797. Jeho přátelský vztah s Haydnem je zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi (12. prosince 1790) a v Haydnově dopise Vranickému (3. září 1800). Beethovenův osobní vztah k oběma bratrům Vranickým je vidět v Czernyho pamětech. Vranického ve Vídni navštívil i Weber (1803).

Dílo

Vranický zkomponoval 51 symfonií, většina z nich je složená ze 4 vět podle klasického pořadí často s pomalým úvodem. Veřejné představení „La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise opus 31“ (Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou) bylo zakázané císařským rozkazem (20.12.1797), protože název díla byl příliš provokativní. Jako Beethovenova Eroica tato symfonie obsahovala pohřební pochod v pomalé větě, která byla pojmenována „Osud a smrt Ludvíka XVI.“

Vranický také napsal 56 smyčcových kvartet, většina z nich obsahovala tři části. V těchto pracích Vranický předjímal romantický styl s odvážným harmonickým průběhem, divadelními gesty a virtuosními zobrazeními. Jeho hudba po jeho smrti poměrně rychle upadla v zapomnění, jak poznamenal François-Joseph Fétis: "Hudba Vranického byla v módě, když byla nová, kvůli svým přírodním melodiím a skvělému stylu. Dobře zacházel s orchestrem, hlavně v symfoniích. Vzpomínám si, že v mém mládí se jeho práce držela velmi dobře v porovnání s dílem Haydna. Udivuje mě předčasné zapomenutí jeho díla."

Vranického nejznámější dílo a nejdéle přeživší skladbou byla opera Oberon, král elfů (premiéra 1789). Ve Vídni byla nadšeně přijata. Mozartova Kouzelná flétna (premiéra 1791) vykazovala jisté podobnosti s tímto dílem Vranického. Goethe navrhl Vranického jako nejvhodnějšího skladatele pokračování Kouzelné flétny a chtěl s ním spolupracovat (dopis 1796). Oberon, král elfů upadl v zapomnění po roce 1826 kvůli stejnojmenné opeře Webera. V té době byly dokonce populárnější Vranického balety obzvláště Lesní dívka (Das Waldmädchen).

Výběr z díla

Vokální hudba:
- Písně svobodných zednářů
- 184 kánonů starší doby
- Die Fürstenfeier – kantáta
- Die Juden – terzetto
- mše
- kvartety

Jevištní dílo:
- Oberon, král elfů – opera
- Der dreifache Liebhaber – singspiel
- Walmir und Gertraud – opereta
- Zephir und Flora – balet
- Das Waldmädchen – balet
- Das Urteil des Paris – balet
- Der Raub der Sabinerinnen – balet

Instrumentální dílo:
- orchestrální díla
  - symfonie (La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise; celkem 51 symfonií)
  - koncerty (Koncert pro flétnu a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro dvě flétny a orchestr, Tři koncerty pro housle a orchestr;...)
- komorní díla
  - smyčcové kvintety
  - smyčcové kvartety
  - smyčcová tria
  - klavírní tria
  - dueta pro různé obsazení
- klavírní dílo (mimo jiné: Tři sonáty, Polní pochod generála Benningsena, Polonéza F-dur, Sonáta C-dur)

Reference

↑ Враницкий. In: Riemannův hudební slovník.

Literatura

Die Musik in Geschichte und Gegenmwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik begründet von Friedrich Blume. Zweite, neubearbeitete Ausgabe herausgegeben von Ludwig Finscher. Personenteil 17 (Vin-Z). Bärenreiter-Verlag Kassel-Basel-London-New York-Prag 2007 ISBN 978-3-7618-1137-5
The new Grove Dictionary of Music and Musicians, second Edition, Edited by Stanley Sadie, Volume 27 (Wagon to Ziwny), Macmillan Publishers

Limited 2001. ISBN 0-19-517067-9

Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Tesař, S.: Pavel a Antonín Vraničtí. 1.vyd., Nová Říše, 1987