Maďarský parlamentní volební systém je velice složitý. Jedná se o kombinaci tří volebních systémů: relativního a absolutního většinového, ale také systému celostátní a regionální kandidátky. Cílem je zajistit vládnoucí koalici stabilní většinu v parlamentu a zároveň umožnit vstup osobnostem a zástupcům menšin. Volby jsou dvoukolové, konají se každé čtyři roky, vždy na jaře.
Zvolit všech 386 poslanců je možno třemi způsoby. Prvních 176 mandátů je rozděleno v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým principem. Do druhého kola postupují ti kandidáti, kteří při minimálně 50% účasti získali v prvním kole alespoň 15% hlasů (minimálně však tři). Ve druhém kole stačí ke zvolení prostá většina hlasů při 25%. Druhou možností, jak být zvolen, jsou župní listiny politických stran, kterými je zvoleno 152 poslanců. Pro sestavení župní listiny jsou ustavena přísná pravidla, strana musí mít dostatek kandidátů v předem určené struktuře, proto župní kandidátky staví pouze nejsilnějších pár stran. Pro rozdělení mandátů se používá Hagenbach-Bischoffova metoda. Aby byly volby platné, tak i zde musí být splněna podmínka 50% účasti (jinak se volby opakují). Každý volič má v maďarských parlamentních volbách dva hlasy. Jedním vybírá z regionálních kandidátek, druhým volí v jednomandátovém obvodě konkrétní osobnost. Zbylých 58 mandátů je přiděleno podle poměru k počtu tzv. frakčních hlasů systémem celostátních kandidátek zvaných kompenzační listiny. Všechny hlasy, které nevedly ke zvolení poslance, nepropadají, nýbrž se na celostátní úrovni sečtou a podle těchto sum jsou pomocí d’Hondtovy metody přeměněny na mandáty. V obou poměrných systémech (regionálních i celostátních kandidátkách) platí od roku 1994 pětiprocentní klauzule.
Kromě pětiprocentní klauzule obsahuje maďarský volební systém i několik dalších omezení, například registrace kandidáta v jednomandátovém obvodu je podmíněna shromážděním 750 podpisů, registrace stranické kandidátní listiny ve vícemandátovém obvodu je podmíněna registrací kandidátů téže strany v minimálně jedné čtvrtině jednomandátových obvodů a nakonec kandidátka strany může být zařazena do celostátního obvodu jen, když tatáž strana zaregistruje své kandidátky v minimálně sedmi vícemandátových obvodech.[1][2]
Volby 1990 byly první svobodné volby Maďarské republiky po 43 letech komunistické vlády MLR. První kolo voleb se konalo 25. března a druhé kolo 9. dubna. Volební účast v prvním kole činila 65,11%, ve druhém pak 45,54%. Voliči již demokratického Maďarska dali v těchto volbách jasně najevo svůj odklon od levicové politiky.
Vítězem se stalo pravicové Magyar Demokrata Fórum se ziskem 164 mandátů. Na druhém místě skončilo rovněž pravicové SZDSZ se ziskem 93 mandátů a na třetím místě taktéž pravicové FKgP se 44 křesly. Jediná levicová strana MSZP skončila až čtvrtá jen se 33 mandáty. Z šesti stran, které se dostaly do parlamentu, uzavřelo MDF s FKgP a KDNP pravostředovou koalici, která se vedle rozvíjení demokracie a tržní ekonomiky zavázala hájit i křesťanské a národní hodnoty. Tato koalice získala více než 60% mandátů. Ostatní křesla obsazená pravicovými poslanci z SZDSZ, Fidesz a levicové MSZP skončila v opozici.
Volby 1994 byly druhé svobodné volby Maďarské republiky. První kolo voleb se konalo 8. května, druhé kolo 29. května. Volební účast v prvním kole činila 68,92%, ve druhém kole 55,12%. V těchto volbách překvapivě drtivě zvítězila levicová MSZP, která se ziskem 209 mandátů držela v parlamentu nadpoloviční většinu. Jelikož Ústava MR výslovně zakazuje vládu jedné strany, uzavřela vítězná MSZP koalici s druhou nejsilnější stranou SZDSZ, která měla 69 křesel.
Volby 1998 byly třetí svobodné volby Maďarské republiky. První kolo voleb se konalo 10. května a druhé kolo 24. května. Volební účast v prvním kole činila 56,26%, ve druhém kole 57,01%. V obou kolech sice nejvíce hlasů dostala levicová MSZP, avšak pravicovému Fidesz se podařilo s MDF získat ještě více mandátů a s třetí nejsilnější stranou FKGP tak získaly nadpoloviční většinu. Vládu tak utvořily stany Fidesz-MPP, MDF a FKGP. Do parlamentu se také dostala krajně pravicová strana MIÉP se ziskem 14 mandátů.
Volby 2002 byly čtvrté svobodné volby Maďarské republiky. První kolo voleb se konalo 7. dubna, druhé kolo 21. dubna. Volební účast v prvním kole činila 70,53% a ve druhém kole 73,51%. V prvním kole sice zvítězila levicová MSZP, avšak ve druhém kole jí předběhla pravicová koalice Fidesz-MDF, která také volby vyhrála se ziskem 188 mandátů. Avšak druhé MSZP, která získala 178 mandátů, se podařilo uzavřít koalici s SZDSZ, které mělo 20 mandátů a společně tak získaly celkem 198 mandátů a tím i nadpoloviční většinu v parlamentu.
Volby 2006 byly páté svobodné volby Maďarské republiky. První kolo voleb se konalo 9. dubna, druhé kolo 23. dubna. Volební účast v prvním kole činila 67,83% a ve druhém kole 64,39%. Obě kola skončila vítězstvím levicové MSZP.
Několik měsíců po volbách dne 17. září, se na veřejnost dostala audionahrávka z neveřejného projevu tehdejšího premiéra Ference Gyurcsánye (MSZP), na níž vulgárně přiznává, že v zájmu volebního úspěchu MSZP lhal o skutečném stavu maďarské ekonomiky a hospodářství. V reakci na to se zvedla obrovská vlna masivních protestů jak z řad opozice, tak z řad obyvatelstva. Od té doby začala popularita MSZP rekordně klesat.
1: MSZP získala 186 mandátů + 4 ze společné kandidátky MSZP-SZDSZ és SZDSZ-MSZP.
2: Společná kandidátka Fidesz-KDNP (Fidesz = 141 a KDNP = 23).
3: SZDSZ získala 18 mandátů + 2 ze společné kandidátky MSZP-SZDSZ és SZDSZ-MSZP.
Volby 2010 byly šesté svobodné volby Maďarské republiky od pádu komunismu v roce 1989. Prezident republiky László Sólyom vypsal první kolo voleb na 11. dubna, druhé kolo na 25. dubna2010.[3][4]
Výsledkem voleb je, že se do parlamentu dostaly čtyři strany a jeden nezávislý kandidát: Fidesz-KDNP (263 mandátů), MSZP (59 mandátů), Jobbik (47 mandátů), LMP (16 mandátů) a nezávislí kandidát Oszkár Molnár.[5]
