Parlamentní volby v Togu v roce 2013

Parlamentní volby v Togu se konaly 25. července 2013 poté, co byl jejich termín několikrát odložen.^[1] Vládnoucí strana Unie pro republiku (UNIR) v nich získala 62 z 91 křesel v Národním shromáždění.

Situace před volbami

Někteří členové opozice usilovali o odklad voleb, aby volební reformy nabyly účinnosti ještě před plánovanými volbami, zatímco jiní členové usilovali o zrušení těchto změn jako nevhodných. Mezi změny patřil i kontroverzní gerrymandering hranic volebních obvodů ve prospěch UNIR a nárůst počtu poslanců z 81 na 91.

Vláda také zakázala pouliční demonstrace v komerčních oblastech s odvoláním na neschopnost udržet v těchto místech bezpečnost a veřejný pořádek. Organizátoři protestů z řad opozice se zavázali, že budou i nadále protestovat a odsoudili kroky vlády jako pokus o potlačení kritiky. Protesty zorganizované Kolektivem Zachraňme Togo byly naplánované na 21. až 23. srpna 2012. První den se sešlo několik tisíc demonstrantů, kteří zahájili pochod čtvrtí Bé v Lomé a poté zamířili do obchodní čtvrti Deckon, kde bylo rozmístěno sto policistů. Demonstranti poté byli deset minut po zahájení pochodu rozehnáni pomocí slzného plynu.^[2]

Volby se měly původně konat v říjnu 2012, ale kvůli protestům a stávkám požadujícím volební reformy se zpozdily. Dalším datem pro jejich konaní byl určen 24. březen 2013, ale opět byly odloženy. Dalším datem se stal 21. červenec 2013, ale ani tehdy volby neproběhly. Konečným datem pro konání voleb se stal 25. červenec 2013.^[3]

Volební systém

Národní shromáždění je jedinou komorou jednokomorového parlamentu Toga. Skládá se z 91 křesel a jeho členové jsou voleni na pět let poměrným zastoupením z uzavřené kandidátky ve třiceti vícemandátových volebních obvodech o velikosti od dvou do deseti mandátů. Hlasování se koná z uzavřených kandidátek, které obsahují dvakrát víc kandidátů, než kolik míst má být obsazeno. Místa jsou přidělována metodou nejvyššího průměru. Tyto volby byly první od zavedení povinné parity pohlaví na kandidátkách.^[4]

Volební výsledky

Počáteční výsledky ukázaly drtivé vítězství UNIR, která podle prvotních odhadů získala 60 mandátů. Naopak porážku utrpěla opoziční strana Unie sil pro změnu, která přišla o většinu svých křesel.^[5]

Politická strana	Hlasy	%	Mandáty	*/-
Unie pro republiku	880 608	46,7 %	62	▲12
Kolektiv Zachraňme Togo	544 592	28,9 %	19	▲19
Duhová aliance	204 143	10,8 %	6	▲2
Unie sil pro změnu	145 359	7,7 %	3	▼24
Panafrická vlastenecká konvergence	15 602	0,8 %	0	-
Nový závazek Toga	14 225	0,8 %	0	-
ostatní strany	66 171	3,5 %	0	-
nezávislí	14 360	0,8 %	1	▲1
Celkem	2 011 203	100 %	91
Platných hlasů
Neplatných hlasů	119 430
Celkem hlasů
Registrovaných voličů/volební účast	3 044 332	66,1 %	.

Situace po volbách

Poté, co Národní shromáždění zahájilo nové funkční období, byl jeho předsedou 2. září 2013 zvolen Dama Dramani z UNIR. Opoziční poslanci hlasování bojkotovali, neboť jim UNIR nebyla ochotna poskytnout funkci prvního ani druhého místopředsedy. Nakonec byli zástupci UNIR zvoleni do všech jedenácti pozic v předsednictvu Národního shromáždění.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2013 Togolese parliamentary election na anglické Wikipedii.

1. Togo: Elections Dogged By Questions Over Who Will Take Part Dostupné online
2. Togo police disperse fair vote rally. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2021-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
3. Togo to kick off voter registration on March 15 - Xinhua | English.news.cn. web.archive.org [online]. 2013-09-21 [cit. 2021-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-21. 
4. IPU PARLINE database: TOGO (Assemblée nationale), Electoral system. web.archive.org [online]. 2019-08-25 [cit. 2021-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-25. 
5. TOGOACTUALITE.COM. Législatives : les premières tendances favorables au pouvoir UNIR. Togoactualite [online]. 2013-07-26 [cit. 2021-08-30]. Dostupné online. (francouzsky) 

Portály: Politika