Hradby vznikly v letech 1370-1382 z podnětu Karla V. Vedly od dnešního náměstí Bastilly až k Louvru. Jejich severozápadní část byla za vlády Ludvíka XIII. nahrazena v letech 1633-1636 novým opevněním (oblast dnešního Place de la Madeleine).
Kolem roku 1660 bylo opevnění ve špatném stavu a po vítězství Ludvíka XIV. již nebylo potřebné. Zdi byly strženy a příkopy zasypány. Zůstala pouze pevnost Bastilla. Na vytvořených ulicích byly vysázeny dvě řady stromů. Některé opevněné brány byly nahrazeny triumfálními oblouky (Porte Saint-Denis, Porte Saint-Martin).
Tyto práce probíhaly v letech 1668-1705 za Ludvíka XIV., který jimi pověřil architekta Pierra Bulleta (1639-1716). V západní části bulvárů si v přilehlých čtvrtích šlechta a finančníci postavili velkolepé paláce. Naopak ve východní části se objevily lidové atrakce jako divadla, taneční sály, restaurace apod.
V roce 1778 byly bulváry vydlážděny, plynové osvětlení se poprvé objevilo v roce 1817 v pasáži Panoramas a v roce 1826 se rozšířilo na bulváry. První koňský omnibus "Madeleine-Bastille" byl zaveden 30. ledna 1828.
Ve 20. století bylo zejména v západní části mnoho kaváren a restaurací nahrazeno kancelářemi a firemními sídly.
Druhá řada bulvárů
V letech 1785-1788 bylo postaveno kolem Paříže nové opevnění. Po jeho zboření v 19. století vznikl nový pás bulvárů. Urbanistické plány z 50. let 20. století počítaly s jejich proměnou na městskou dálnici, k čemuž nakonec nedošlo. Jedná se o bulváry od náměstí Place de la Nation po Place des Ternes: Boulevard de Charonne, Boulevard de Ménilmontant, Boulevard de Belleville, Boulevard de la Villette, Boulevard de la Chapelle, Boulevard de Rochechouart, Boulevard de Clichy, Boulevard des Batignolles a Boulevard de Courcelles. Tyto ulice nesou většinou jména bývalých obcí připojených k Paříži a nemají žádné souhrnné označení.
Jako Haussmannovy bulváry se nazývají ulice, které vznikly při rozsáhlé přestavbě Paříže během Druhého císařství za prefekta Haussmanna. Jsou výsledkem změn v urbanismu města, takže se nenacházejí na místě bývalých hradeb. Mají ovšem podobnou charakteristiku, tj. široké ulice osázené stromy s vybudovanými městskými paláci. Klasickými příklady jsou Boulevard Saint-Germain nebo Boulevard Haussmann. Tyto ulice měly nahradit nevyhovující středověké uličky a byly proto proraženy v hustě obydlených čtvrtích, zatímco dosavadní bulváry vznikaly převážně na méně osídlených okrajích tehdejšího města.
Bez ohledu na dobu svého vzniku mají pařížské bulváry obdobnou koncepci a tvoří snadno rozpoznatelnou část zdejší městské architektury.