Pětiletka nádherných pohřbů,[1] též pětiletka pyšných pohřbů[2] (ruskyПятилетка пышных похорон, Pjatiljetka pyšnych pochoron) je ironická aliterace používaná historiky a politiology k označení let 1980–1985, kdy vyvrcholila krize komunistického systému a projevila se mimo jiné sérií úmrtí nejvyšších představitelů SSSR. Lid tato kuriózní situace inspirovala k četným vtipům: sáhodlouhé přenosy z pohřebních ceremonií se nazývaly „nejsledovanějším televizním seriálem“ a za nový sovětský národní sport byly označeny „závody na lafetách okolo Rudého náměstí“.[2]
Příčiny
Leonid Iljič Brežněv po zkušenostech s vnitrostranickým bojem o moc usiloval především o stabilitu systému a příliš nedůvěřoval mladé generaci. Obklopoval se pouze svými vrstevníky, od kterých požadoval především loajalitu. Došlo tak k tomu, že na konci sedmdesátých let tvořili politbyro převážně sedmdesátníci. Životní styl, založený na služebních cestách, chození na hony a rituálních pitkách, jejich zdravotnímu stavu také neprospěl, stejně jako neustálý stres spojený s udržením pozice. Silně se projevovala jejich tělesná a duševní zchátralost, nebyli schopni srozumitelně mluvit a pohybovat se bez pomoci tělesných strážců.[2]
Seznam
Postupně zemřeli:
Alexej Nikolajevič Kosygin (18. prosince 1980), předseda vlády, tvůrce tzv. kosyginských reforem, které v šedesátých letech poměrně úspěšně zavedly do sovětské ekonomiky tržní prvky. Později byl Kosygin cynicky nazván „Veliký průkopník“.
Michail Andrejevič Suslov (25. ledna 1982), šéfideolog, nazývaný „šedá eminence“ a Brežněvova pravá ruka.
Leonid Iljič Brežněv (10. listopadu 1982), po osmnáct let generální tajemník ÚVKSSS. Trpěl aterosklerózou, od roku 1976, kdy prodělal infarkt a byl ve stavu klinické smrti, byl závislý na nembutalu. Jeho pohřeb byl mimořádně pompézní, za rakví neslo 44 důstojníků polštáře s vyznamenáními.
Jurij Vladimirovič Andropov (9. února 1984), generální tajemník ÚV KSSS. V roce 1983 utrpěl selhání ledvin a po zbytek funkčního období byl upoután na lůžko. Objevily se však spekulace, že byl zavražděn, protože mnoha vysokým představitelům se nezamlouval jeho stalinský styl reforem, vyžadující tvrdou disciplínu a boj proti korupci.
Konstantin Ustinovič Černěnko (10. března 1985), generální tajemník ÚV KSSS. Zatímco smrt energického a poměrně mladého Andropova byla překvapením, Černěnko trpěl těžkým astmatem už při nástupu do funkce. Lidově se říkalo, že „umělou ledvinu nahradil u moci kyslíkový přístroj“[3].
Dobové fenomény
Špatný zdravotní stav vysokého funkcionáře byl přísně utajován a úmrtí bylo zpravidla oznámeno se zpožděním. Následovalo vyhlášení třídenního státního smutku, kdy byly zakázány všechny koncerty, divadelní představení a podobně. V televizi a rozhlase se vysílal pouze ChopinůvPohřební pochod. Tělo zesnulého bylo nejprve vystaveno ve Sloupovém sále Domu odborů, následně se konal okázalý pohřební obřad u Leninova mauzolea, rakev či urna byla poté uložena u Kremelské zdi (v případě Břežněva byla čestná salva tak mohutná, až vzbudila domněnku, že rakev při spouštění do hrobu spadla, podle oficiální verze však šlo o interference mikrofonu[4]). Ve školách a továrnách se pořádaly slavnostní tryzny, delegace na pohřeb byly vysílány z celé země[2]
Podle významných nebožtíků byla přejmenována města – např. Naberežnyje Čelny dostaly název Brežněv, z Rybinska se stal Andropov. Za Gorbačova byly sídlům vráceny původní názvy. Závěr Pětiletky pyšných pohřbů se už nesl ve znamení naprosté ztráty autority státního a stranického vedení.
Anekdoty
TASS oznamuje: „Buržoazní tisk napsal, že na letošních prvomájových oslav byla na tribuně místo soudruha Brežněva figurína. Je to sprostá pomluva. Ve skutečnosti tam byl tentokrát místo figuríny soudruh Brežněv osobně.“
Brežněv na zasedání politbyra. „Navrhuji, aby byl soudruh Gromyko odvolán z funkce, protože už úplně zdětinštěl. Zrovna včera mi vzal ze stolu mého gumového oslíka a ještě ho nevrááátíííl!“
Chlapeček pláče, proč nedávají v televizi Večerníček. Otec mu vysvětluje: „Umřel Černěnko.“ Dítě se ptá: „A ten mluvil zajíčka nebo prasátko?“
Thatcherová se ptá Reagana, proč nebyl na Andropovově pohřbu. „Měl jsem moc práce, tak pojedu až příští rok.“
Ivanov byl vybrán, aby za celou dílnu nesl transparent na pohřbu Černěnka. „Proč já?“ protestuje. „Už jsem nesl za Brežněva i za Andropova.“ Parťák odpovídá: „Právě proto, Ivanove, máš šťastnou ruku!“
“Víš, co znamená GORBAČOV? Gustáve odejdi rychle! Brežněv, Andropov, Černěnko odešli včas.”
“Víš, co znamená GORBAČOV? Generální Oprava Rozhodnutí Brežněva, Andropova, Černěnka a Ostatních Volů”
Večerní televizní zprávy začíná hlasatel Igor Kirillov slovy: „Občané, budete se nejspíš smát, ale už zase nás postihla tragická ztráta.“
U pokladny na nádraží si jeden člověk koupí jízdenku do Brežněva, druhý do Andropova, další ve frontě žádá lístek do Černěnka. Pokladní říká: „To musíte za roh, tam je předprodej.“
