Osmanská turečtina či osmanština je forma turečtiny, která se používala za dob Osmanské říše. Disponovala mnoha výpůjčkami z arabštiny a perštiny a zapisovala se tureckým osmanským písmem (variantou arabského písma). Za dob největší slávy Osmanské říše tyto výpůjčky počtem výrazně převyšovaly původní turecká slova. Z tohoto důvodu byla osmanská turečtina z větší části nesrozumitelná chudým obyvatelům bez vzdělání, kteří mluvili kaba Türkçe („hrubou turečtinou“), která používala mnohem méně cizích výpůjček a která se stala základem dnešní turečtiny. K pojmenování osmanské turečtiny došlo během období Tanzimat. Osmanská turečtina de facto zanikla roku 1928, když Mustafa Kemal Atatürk provedl Atatürkovy reformy, mezi něž patřila i reforma jazyka. Atatürk ustanovil lidovou turečtinu spisovným jazykem a obrátil se k jazykovému purismu ve snaze vybudovat moderní národní stát. Zbavil se také osmanského arabského písma ve prospěch latinky, aby tak orientoval zemi více na západ a pryč od arabského světa.
Vzorový text
15. století:
- Heman ki başini yastiğa kodu, vezirleri cem etti.
- "Tiz ulu oğlum Muradʼi getirin" dedi.
- Çeşni başi Elvan Beyi gönderdi itdi.
- "Ben hod bu döşekten kurtulmazım. Murad
- gelmeden ben olürüm, memleket birbirine dokuşur.
- Tedârik edin benim vefatım duyulmaya." dedi.
Všeobecná deklarace lidských práv
osmanská turečtina
|
بتون انسانلر حر، حيشيت و حقلر باقمڭدن اشت طوغرلر. عقل و وجدانه صحبترلر و بربرلرينه قارشو قرداشلق ذهنيت ايله حركت اتمهلودرلر.
|
česky
|
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
|
Externí odkazy
