Oskar von Vivenot

Oskar von Vivenot
Erb rodu Vivenotů
Erb rodu Vivenotů
Ředitel C.k. telegrafního úřadu
Ve funkci:
1916 – 1918
Zástupce velitele 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci:
1908 – 1909
PředchůdceLudwig von Fabini
NástupceAndreas von Fail-Griessler
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1916), generálmajor (1908)
Narození29. září 1859
Vídeň
Úmrtí28. listopadu 1932 (ve věku 73 let)
Vídeň
Titulrytíř
RodičeRudolph von Vivenot a Mathilde Hellwig
OceněníŘád Františka Josefa, Řád železné koruny, Řád čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Rainer rytíř von Vivenot (29. září 1859 Vídeň – 28. listopadu 1932 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, byl důstojníkem jezdectva a několik let patřil k úzkému okruhu císařských pobočníků. V roce 1909 byl penzionován v hodnosti generálmajora, za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti polního podmaršála (1916) a v letech 1916–1918 zastával funkci ředitele C.k. telegrafního úřadu.

Životopis

Pocházel z původně lotrinské rodiny usazené od 18. století v Rakousku. Narodil se jako nejmladší syn významného chirurga Rudolfa Vivenota (1807–1884) a jeho druhé manželky Mathilde Hellwig (1825–1892), která byla předtím operní pěvkyní.[1] Oskar studoval v letech 1875–1879 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a do armády vstoupil jako poručík k 5. husarskému pluku v Pardubicích.[3] Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1884) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník působil u 6. jezdecké brigády v Košicích[4] a poté u vrchního velení jezdectva ve Vídni.[5] V roce 1889 byl povýšen na kapitána a stal se osobním pobočníkem hraběte Eduarda Paara, císařského generálního pobočníka (1889–1895).[6][7] V hodnosti majora (1895) byl poté šéfem štábu 27. pěší divize v Košicích.[8] V roce 1897 byl povýšen na podplukovníka a jmenován pobočníkem generálního isnpektora armády Wilhelma von Reinländera.[9] V roce 1900 byl přeložen jako zástupce velitele 60. pěšího pluku do Egeru.[10] Jako plukovník (1901) poté přešel k 37. pěšímu pluku do Velkého Varadína a v letech 1907–1908 byl jeho velitelem.[11]

K datu 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1908–1909 byl zástupcem velitele 5. armádního sboru v Prešpurku.[12] Již o rok později byl na vlastní žádost penzionován.[13] Za první světové byl znovu povolán do aktivní služby a v letech 1916–1918 zastával funkci ředitele C. k. telegrafního úřadu.[14] V roce 1916 obdržel hodnost titulárního polního podmaršála.[15] Po rozpadu monachie žil v soukromí.

Z otcova prvního manželství měl dva nevlastní bratry, Rudolf (1833–1870) byl lékařem a profesorem univerzity ve Vídni, Alfred (1836–1874) byl důstojníkem a proslul jako vojenský historik. Jejich bratranec Ernst (1837–1919) dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra a byl povýšen na barona.[16]

Tituly a ocenění

Rodina Vivenotů byla v roce 1832 povýšena do šlechtického stavu s titulem Edler von Vivenot. Oskarův otec získal v roce 1867 titul rytíře. Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[17] díky několikaleté službě ve funkci jednoho z císařských pobočníků obdržel řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[18]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rodina Rudolfa Vivenota na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 86 dostupné online
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 486 dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 164 dostupné online
  5. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 165 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 181 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 32 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 197 dostupné online
  9. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 90 dostupné online
  10. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 171, 502 dostupné online
  11. ↑ Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
  12. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 132, 171 dostupné online
  13. ↑ Služební postup Oskara Vivenota in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné online
  14. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 22 dostupné online
  15. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1916); Vídeň, 1916; s. 14 dostupné online
  16. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 860 dostupné online
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Oskara Vivenota in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 180 dostupné online
  18. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Oskara Vivenota in: 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 302 dostupné online

Literatura

  • Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser Österreichs 1906–1907; Vídeň, 1907; s. 571–578 (kapitola Vivenot) dostupné online

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!