Obléhání Bagdádu

Obléhání Bagdádu
konflikt: Mongolský vpád do Persie a Mezopotámie
Hülegüho armáda útočí na Bagdád
Hülegüho armáda útočí na Bagdád
Trvání29. leden – 10. únor 1258
MístoBagdád, Abbásovský chalífát (dnešní Irák)
Souřadnice33°20′51″ s. š., 44°20′6″ v. d.
Výsledekrozhodné vítězství Mongolů a jejich spojenců
Změny územídobytá oblast Mezopotámie připojena k Mongolské říši a chalífát zrušen (dočasně)
Strany
Mongolská říšeMongolská říše Mongolská říše Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát
Velitelé
Mongolská říše Hülegü
Mongolská říše Arghun Aqa
Mongolská říše Bajdžu
Mongolská říše Buka Temür
Mongolská říše Sunitai
Mongolská říše Ketbugha
Mongolská říše Guo Kan
Mongolská říše Köke Ilgej
Gruzínské království Zakare III. Zakarian
Zakarovská Arménie Pŕoš Khaghbakian 		Abbásovský chalífát al-Musta'sim
Abbásovský chalífát Mudžaheduddín Ajbak Dwadar †
Abbásovský chalífát Sulejman Šáh
Abbásovský chalífát Karasunkur †
Síla
120 000[1]–150 000[p 2][2] celkem 50 000 celkem
(jezdci, pěchota)
Ztráty
minimální 50 000 mrtvých vojáků,
200 000–800 000 civilistů (západní zdroje)
2 000 000 civilistů (arabské zdroje)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Bagdádu a následné dobytí roku 1258 Mongoly znamenalo další krok v mongolské kampani proti muslimům. Bagdád dobyli Mongolové, ale i jejich křesťanští spojenci, vedení chánem Hülegüm, vnukem Čingischána a zakladatele Ílchanátu v Persii. Dobytý Bagdád byl vydrancován a srovnán se zemí. Bagdádský chalífa byl zavražděn, což znamenalo definitivní konec sunnitského abbásovského chalífátu.

Historie

Předchozí události

Bagdád byl hlavním městem abbásovského chalífátu, islámského státu, jehož centrum se nacházelo v Dzezíře. Abbásovský chalífa se považoval za nejvyšší autoritu sunnitských muslimů a po vyvrácení fátimovského chalífátu s centrem v Egyptě i za hlavu šíitů. Chalífovu svrchovanost formálně uznávaly všechny muslimské státy na Předním východě.

V polovině 13. století dosahovala populace v Bagdádu přibližně jednoho milionů obyvatel a vojsko dosahovalo kolem 60 000 vojáků. Kdysi mocní Abbásovci však začali ztrácet kontrolu nad svou islámskou říší, ze které zbyla jen malá část pod kontrolou chalífátu. Ačkoliv chalífové již dávno ztratili svůj vliv na faktickou vládu, kterou drželi mamlúčtí a turečtí vezíři, zůstali chalífové významným islámským symbolem a Bagdád bohatým a kulturně vyspělým městem.

Přípravy mongolského útoku

Mongolská vojska vedená chánem Hülegüm a jeho čínským pobočníkem Guo Kanem se vydala směrem k Bagdádu v listopadu 1257.

Vyobrazení chána Hülegüho

Hülegü měl k dispozici jednu z největších armád, jaké kdy Mongolové postavili. Z rozkazu chána Möngkeho, přímého pána Hülegüho, byl k jeho vojsku přiřazen každý desátý bojeschopný muž z celé Mongolské říše. Vojsko bylo posíleno o kontingenty z křesťanských zemí, které s Mongoly aktivně spolupracovaly proti muslimům.[p 3] Přítomni byli vojáci z Gruzínského království, hlavně Arméni a Gruzínci, kteří měli na dobytí Bagdádu aktivní podíl.[p 4][3] Podíleli se rovněž Arméni z Kilíkie, franští křižáci z Antiochijského knížectví[p 5][4][p 6][5] a 1 000 čínských odborníků na obléhání a další turečtí, perští a kazašští vojáci.

Obléhání

Mongolové obléhají Bagdád, ilustrace z roku 1303

Když Mongolové a jejich spojenci vpadli do oblasti severní Džezíry, Hülegü nabídl chalífovi kapitulaci. Ten však odmítl a Mongoly varoval, že budou čelit hněvu Alláhovu, zaútočí-li na něj. Chalífa al-Musta'sim se na obléhání nijak zvlášť nepřipravoval a jeho arogance Hülegüho popudila. Mongolové se tak rozhodli pro boj. Nejprve vytáhli proti mocné ší'itské sektě asasínů, které porazili a rozbili tak mýtus o jejich neporazitelnosti. Jejich horskou pevnost Alamút Hülegü dobyl bez boje.

Když Mongolové dorazili k Bagdádu, Hülegü rozdělil své síly, aby ohrožovaly město z obou stran, východního i západního břehu Tigridu. Chalífova armáda zaútočila od západu a zpočátku se jí podařilo mongolský postup odrazit, nicméně v další bitvě byli muslimové poraženi. Útočící Mongolové zničili na Tigridu několik hrází, čímž zatopili území za chalífovou armádou, které tak odřízli ústupovou cestu do města. Část muslimské armády byla pobita, část zajata.

Druhá část armády vedená Guo Kanem na druhé straně města zatím na obranu svého tábora postavila palisádu a vykopala příkop. Čínští tesaři se následně dali do vyrábění obléhacích zařízení a katapultů. 29. ledna 1258 obléhání začalo. Bez většiny armády, která by bránila město, Mongolové dobývali hradby hladce a 5. února již ovládali celé úseky hradeb. Chalífa al-Musta'sim se v zoufalé situaci pokoušel s Mongoly vyjednávat, byl však odmítnut.

10. února bagdádská obrana kapitulovala a o tři dny později vítězové vstoupili do města. Následovalo pro Mongoly typické drancování a vraždění. Mnozí obyvatelé se pokusili na lodích uprchnout, ale byli zastaveni mongolskými vojáky a stejně jako ti, kteří ve městě zůstali, byli zabiti. Zemřít mohlo 200 000–1 000 000 lidí.[6]

Následné události

Hülegü uvěznil chalífu al-Musta'sima i s jeho poklady, 15. století

Rok po pádu Bagdádu byl Hülegü jmenován správcem Bagdádu, dolní Mezopotámie a Kurdistánu. Díky zásahu Hülegüho manželky Dokuz Chatun, která byla vyznáním nestoriánská křesťanka, byli křesťané na Mongoly dobytých územích ušetřeni.[7][8] Hülegü poté nabídl chalífův palác v Bagdádu východnímu patriarchovi Mar Makkikhovi II. a nařídil v Bagdádu pro patriarchu vybudovat katedrálu.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podpora Mongolů při obléhání Bagdádu. Přestože Mosul původně zachovával věrnost Bagdádu, vyhnul se vlastnímu zničení tím, že přijal nadvládu Mongolů.
  2. ↑ Roku 1253 perský spisovatel Ata al-Mulk Džuvayni zaznamenal Hülagüho přípravy na bagdádské tažení. Vedle jízdy tu byl tisíc zkušených dělostřelců z Číny. V armádě bylo plno oddílů z vazalských států: Arménů, Gruzínců, Peršanů, Turků. Podle jednoho odhadu mohla dosáhnout síly až 150 tisíc mužů."
  3. ↑ Úhlavním protivníkem Mongolů na Středním východě byl Mamlúcký sultanát a Bagdádský chalífát. Roku 1258 město dobyli, vyplenili, zmasakrovali obyvatelstvo a vyvraždili Abbásovce, kteří chalífátu vládli od roku 750.
  4. ↑ Na obléhání Bagdádu „mongolskou armádou se podílel velký křesťanský kontingent, hlavně Arménů a Gruzínců. Mongolové je nemuseli přemlouvat protože Gruzínci mnoho vytrpěli kvůli krutosti muslimů za vpádu Džalála al-Dína Chórezmšáha o pár desetiletí dříve. Jejich kostely byly zničeny a obyvatelstvo Tbilisi vyvražděno. Při plenění Bagdádu tak Mongolové dali Gruzíncům příležitost pro pomstu.“
  5. ↑ Král Malé Arménie (Kilíkie) a oddíly Antiochijského knížectví se na dobytí a vyplenění podílely.
  6. ↑ Tripolští a antiochijští Frankové, stejně jako Arméni z Kilíkie, kteří od podrobení Malé Asie v roce 1243 museli uznávat mongolskou nadvládu a platit tribut, se na dobytí Bagdádu podíleli.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Baghdad (1258) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b L. Venegoni (2003). Hülägü's Campaign in the West – (1256–1260), Transoxiana Webfestschrift Series I, Webfestschrift Marshak 2003.
  2. ↑ a b National Geographic, University of Michigan, v. 191, 1997.
  3. ↑ A. Khanbaghi, The Fire, the Star and the Cross, str. 60.
  4. ↑ Demurger Les Templiers, str. 80-81.
  5. ↑ Demurger Croisades et Croisés au Moyen-Age, str. 284.
  6. ↑ Ian Frazier, Annals of history: Invaders Destroying Baghdad, The New Yorker, 25. 4. 2005, str. 4
  7. ↑ Maalouf, str. 243
  8. ↑ "A history of the Crusades", Steven Runciman, str.306
  9. ↑ Foltz, str. 123

Literatura

  • Amitai-Preiss, Reuven. Mongols and Mamluks: The Mamluk-Ilkhanid War, 1260–1281 (první vyd.). Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-521-46226-6.
  • Morgan, David. The Mongols. Boston: Blackwell Publishing, 1990. ISBN 0-631-17563-6.
  • Nicolle, David, and Richard Hook (illustrátor). The Mongol Warlords: Genghis Khan, Kublai Khan, Hulegu, Tamerlane. London: Brockhampton Press, 1998. ISBN 1-86019-407-9.
  • Saunders, J.J. The History of the Mongol Conquests. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2001. ISBN 0-8122-1766-7.
  • Sicker, Martin. The Islamic World in Ascendancy: From the Arab Conquests to the Siege of Vienna. Westport, Connecticut: Praeger Publishers, 2000. ISBN 0-275-96892-8.
  • Souček, Svat. A History of Inner Asia. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0-521-65704-0.

Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!