Německo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie
Zóny zájmů Sovětského svazu a Třetí říše na území druhé polské republiky v souladu s ustanoveními tajného dodatkového protokolu k paktu Molotov–Ribbentrop ze dne 23. srpna 1939: Hnědá barva – zájmové území III. Říše, červená – zájmové území SSSRZóny zájmů Sovětského svazu a Třetí říše na území druhé polské republiky v souladu s Německo–sovětskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie ze dne 28. září 1939: Hnědá barva – zájmové území III. Říše, červená – zájmové území SSSR
Německo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie je mezinárodní dohoda uzavřená v Moskvě mezi Třetí říší a Svazem sovětských socialistických republik 28. září 1939 po kapitulaci Polska, po skončení invazeTřetí říše a Sovětského svazu do Polska (jenž byla zahájena 1. září 1939). Smlouva je také známa jako druhý pakt Ribbentrop–Molotov, protože byla podepsána stejnými lidmi jako první pakt (Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov), měla stejný charakter, a je přímým pokračováním paktu Ribbentrop–Molotov. Byla zveřejněna jen malá část obsahu této smlouvy, většina textu (tři tajné protokoly) zůstala utajena.
Obsah
Smlouva uspořádávala rozdělení Polska mezi Německo a SSSR a vymezovala prostor pro další spolupráci. Prohlašovala zároveň, že závěry vyplývající ze smlouvy nemohou být v žádném případě napadeny jinými státy.
Územní záležitosti byly vyjednány takto: Lublinské vojvodství a východní části Varšavského vojvodství – území, která se podle paktu Molotov–Ribbentrop nacházela v sovětské sféře vlivu – byla převedena do německé zóny a jako kompenzace těchto ztrát byla Sovětskému svazu (tajným protokolem) připojena do sféry vlivu Litva. Po sovětském ultimátu v červnu 1940 došlo k okupaci Litvy Rudou armádou, a byla připojena k SSSR jako Litevská SSR, spolu s Lotyšskem a Estonskem. Na žádost Stalina Hitler musel opustit myšlenku vzniku zbytkového polského státu na okupovaných územích.
Strany těmito dohodami porušily mezinárodní práva dle Haagské úmluvy IV z roku 1907.[1]
Dalším tajným ustanovením bylo prohlášení, že obě strany nebudou tolerovat na svém území jakoukoliv propagandu, která se vztahuje na území druhé smluvní strany. Budou na svém území potlačovat všechnu takovou propagandu od počátku a vzájemně se informovat v souvislosti s vhodnými opatřeními pro tento účel. To se stalo základem pro vzájemné spolupráce mezi zvláštními službami obou zemí, od přelomu let 1939/40 a stalo se základem čtyř společných konferencí Gestapo-NKVD.
↑Oddíl III Úmluvy: „Výkon války na území nepřítele.“ Během druhé světové války polský stát okupovali pouze signatáři smlouvy z 28. září 1939, tj. Třetí říše a Sovětský svaz. Analiza prawnomiędzynarodowa i stosunek społeczności międzynarodowej do państwa polskiego i jego statusu po wrześniu 1939, in: Henryk Batowski, Rok 1940 w dyplomacji europejskiej, Poznań 1981, Wydawnictwo Poznańskie, ISBN83-210-0173-4 , s.11-26 i passim. Viz též: Henryk Batowski, Polska dyplomacja na obczyźnie 1939-1941, Kraków 1991, Wydawnictwo Literackie, ISBN83-08-02284-7 .
Literatura
Sławomir Dębski Między Berlinem a Moskwą. Stosunki niemiecko-sowieckie 1939-1941, Warszawa 2007, 2. vydání, opravené, Polski Instytut Spraw Międzynarodowych ISBN978-83-89607-08-9
Marek Kornat, Polska 1939 roku wobec paktu Ribbentrop_Mołotow. Problem zbliżenia niemiecko-sowieckiego w polityce zagranicznej II Rzeczypospolitej. Warszawa 2002, Wyd. Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, ISBN83-915767-2-8;
