Po 2. světové válce se vrátil bez jakýchkoliv dokumentů do osvobozeného Československa, zpět do Českého Těšína. Z celé jeho velké rodiny přežil holokaust jenom strýc Natan Bergmann, který se vrátil z koncentračního tábora Mauthausen. Ten se o něj postaral a zařídil také, aby si dokončil základní vzdělání. V roce 1948 se dobrovolně přihlásil do Hagany a následně prodělal pilotní kurz V.O.S.L.M v Liberci. Rok nato v lednu 1949 emigroval do nově vzniknuvšího Státu Izrael, kde přijal hebrejské jméno Nori Harel (Har-el znamená doslova „Boží hora“, což je poněkud pozměněný význam německého Kurzberg).
V Izraelském vojenském letectvu sloužil přes pětadvacet let jako šéfmechanik a inženýr leteckých základen. Byl hlavním mechanikem pozdějšího izraelského prezidenta a jednoho z nejlepších izraelských pilotů, Ezera Weizmana. Po skončení aktivní vojenské služby se stal ředitelem soukromé letecké společnosti. Do vysokého věku byl činný na poli leteckého průmyslu a zejména v česko-izraelských leteckých vztazích. Jeho znalosti letecké problematiky načerpané v Československu přispěly k založení izraelského letectva.
