Nazí plži je obecné označení pro plže, jejichž ulita buď zcela zmizela, nebo je zakrnělá, malá a umístěná uvnitř těla. Ztráta ulity je odvozeným znakem, který je společný všem nahým plžům, nicméně v průběhu evoluce plžů se objevuje vícekrát nezávisle na sobě, a nazí plži jsou proto polyfyletickou skupinou.
Nazí plži jsou suchozemští i mořští živočichové. Z mořských jsou největší skupinou příslušníci podřádu nahožábří (Nudibranchia). Nicméně další informace se týkají zejména suchozemských nahých plžů.
Z hlediska člověka jsou někteří nazí plži škůdci kulturních i okrasných rostlin.
Popis
Vnější anatomie nahého plže (slimáček rodu Deroceras): 1 tělo, 2 plášť, 3 tykadla s očima, 4 hmatová tykadla, 5 dýchací otvor (pneumostom), 6 chodidlo, 7 okraj chodidla
Nazí plži se kromě druhotné ztráty ulity příliš neliší od obecného schématu stavby těla těchto živočichů. Mají červovité tělo, které je rozlišeno na hlavu, nohu a útrobní vak na přední straně hřbetu, který je krytý štítkem, někdy i se zbytky schránky. Dýchají plicními vaky, které jsou tvořené prokrvenou stěnou plášťové dutiny. Ta se otevírá na povrch těla dýchacím otvorem zvaným pneumostom, jehož umístění se liší u jednotlivých skupin nahých plžů, a proto může být vhodným rozlišovacím znakem. Všichni suchozemští nazí plži patří mezi stopkooké plže, mají tedy dva páry tykadel, z nichž první kratší pár slouží jako hmatové ústrojí a druhý nese oči. Největším suchozemským nahým plžem na světě je slimák popelavý (Limax cinereoniger) dorůstající výjimečně až 30 cm.
Redukce ulity probíhala různě a v různé intenzitě, a tak lze u plžů najít celou škálu zmenšování ulit. Například u čeledi plzákovití je ulita redukována na pouhá vápencová zrna, u čeledi slimákovití je zachována vnitřní vápencová destička (viz obrázek v taxoboxu).
Pozn.:
U některých čeledí masožravých plžů probíhalo zmenšování ulity v různé míře, a tak např. zástupci čeledi Testacellidae, kteří mají malinkou ulitu na konci těla, jsou anglicky nazýváni také slugs, zatímco např. zástupci čeledi Daudebardiidae, kteří mají středně velkou ulitu a do ulity se také nemohou zatáhnout, se již nenazývají nazí plži.
Protože ztratili ulitu, jejich těla snadněji vysychají, a proto potřebují k vývoji a životu vlhké prostředí. Jsou aktivní především za soumraku a v noci, kdy se živí částmi rostlin. Jinak se ukrývají v půdě a na stinných a vlhkých místech. Jsou to hermafroditi; slizovitá vajíčka kladou do půdy. Množí se v průběhu celého vegetačního období a mohou mít dvě i více generací do roka.
Nazí plži jsou všežravci nebo býložravci, živí se listy rostlin, plodnicemi hub a rozkládajícím se rostlinným materiálem. Zvláště za teplého, vlhkého a deštivého počasí, většinou pak na jaře a na podzim, se mohou přemnožit a pak páchají škody na polích i na zahradách.
Způsobují škody v porostech ozimé řepky, ozimých obilnin, cukrové řepy i máku. V zahradách pak škodí na zeleninových záhonech, zvláště na košťálové zelenině nebo salátu. Dostávají se i do skleníků a okusují také okrasné rostliny.
