Dame Muriel Sarah Sparková (Dame Muriel Sarah Cambergová; 1. února 1918 – 13. dubna 2006) byla skotská spisovatelka. Věnovala se psaní románů, povídek, básní a esejí. Muriel Spark označil v roce 2008 britský deník The Times 8. místem z '50 nejlepších britských spisovatelů od roku 1945'.
Život
Muriel Cambergová se narodila v městské části Bruntsfield v Edinburghu jako dcera Bernarda Camberga, inženýra, a Sarah Elizabeth Maudové. Otec byl židovského vyznání, matka vychovávala Muriel v presbyteriánské víře. Vzdělání získala ve škole pro dívky (1923-35), v letech 1934-35 absolvovala kurz 'komerční korespondence a precizního psaní' na Heriot-Watt College. Krátký čas učila anglický jazyk a poté pracovala jako sekretářka v obchodním domě.
Muriel se vdala za Sidneyho Oswalda Sparka 3. září 1937. Zanedlouho jej následovala do Jižní Rhodésie (nyní Zimbabwe). Jejich syn Samuel Robin se narodil v červenci 1938. Během pár měsíců spisovatelka zjistila, že její muž trpí maniodepresivní psychózou se sklony k násilným výbuchům. Muriel opustila svého manžela i syna v roce 1940. Do Británie se vrátila na počátku roku 1944, pracovala ve vojenské zpravodajské službě po zbytek druhé světové války. Z vydělaných peněz podporovala svého syna. Spisovatelka trvala na vytvoření domova pro svou rodinu v Anglii, Robin se ovšem později vrátil se svým otcem do Skotska, kde byl vychováván matčinými rodiči.
Kariéra spisovatelky
Muriel Sparková se naplno začala věnovat psaní až po válce. Mezi první žánry, kterým se oddala patří poezie a literární kritika. V roce 1947 se stala editorkou Poetry Revue. Muriel Sparková se nechala pokřtít Anglikánskou církví v roce 1953, avšak v následujícím roce konvertovala ke Katolické církvi, což považovala ve své kariéře za stěžejní. Zvláště ve svém vývoji v autorku románů. Penelope Fitzgeraldová, přítelkyně Muriel a také romanopiskyně, o Sparkové napsala, že 'dokáže vidět lidskou existenci jako celek, presně jak spisovatelé musí na svět nahlížet . . ., a také že tato vlastnost byla Sparkové vlastní až poté, co se stala katoličkou'. V rozhovoru pro BBC Radio 4 sdělila Johnu Tusovi o své konverzi a efektech na její psaní: 'Strachovala jsem se, zdali to bude či nebude správné? Mohu o tom napsat román - nebude to pošetilé? A tak nějak spolu s mým náboženstvím, pokud společně tyto věci dávají smysl, nevím, ale zdá se, že jsem získala seběvědomí. . .' poté ji Graham Greene, Gabriel Felding a Evelyn Waugh podpořili v jejím rozhodnutí psát.
Mezi lety 1955-65 žila Muriel Sparková v ubytovně v jihovýchodním Londýně, městská část Camberwell. První román, The Conformters (česky nevyšlo), byl vydán v roce 1957. Románem se prolínají aspekty konverze ke Katolické církvi spolu s katolictvím, avšak hlavním tématem zůstává mladá žena, která si uvědomuje svou pozici hlavního postavy v díle. The Prime of Miss Jean Broddie (česky nevyšlo) z roku 1961, byl román mnohem úspěšnější.
Spisovatelka strávila pár let v New Yorku, poté se přestěhovala do Říma, kde potkala sochaře Penelope Jardina v roce 1968. Počátkem sedmdesátých let se usadili v Toskánsku, ve vesnici Civitella della Chiana, jíž se v roce 2005 stala Muriel Sparková čestnou občankou. Od pobytu v New Yorku doprovázely pověst Muriel Sparkové dohady o její homosexualitě, přestože Sarková se svými přáteli tyto řeči zamítali. Veškerý svůj majetek zanechala Jardinovi s ujištěním, že její syn nedostane žádné dědictví.
Muriel Sparková neposkytla svolení k vydání pamětí, které napsal Martin Stannard. Penelope Jardine nyní vlastní práva, díky tomu byla knih vydána v červenci roku 2009. V té době poskytl Stannard rozhovor pro BBC Radio 4, ve kterém o knize hovoří. A.S. Byatt se zmínil o Jardinových snahách pozměnit vyznění knihy ve vlídný prospěch Muriel Sparkové.
Ocenění
Spisovatelka byla oceněna Řádem britského impéria v roce 1967 za zásluhy literatuře. Muriel Sparková byla dvakrát zařazena do užšího výběru Booker Prize, v roce 1969 pro The Public Image (Idol verejnosti, dostupné v slovenském jazyce) a v roce 1981 za Loitering with Intent. Cena Golden PEN Award byla Sparkové udělena za 'celoživotní přínos literatuře' (1998).
Čestný doktorát získala spisovatelka hned osmkrát. Na své Alma mater, Heriot-Watt University (1995), dále na univerzitách v Aberdeen, Edinburghu, Londýně, Oxfordu, St. Andrews, Strathclydu a na Americké Univerzitě v Paříži.
Vztah se synem
Muriel Sparková a její syn měli vždy velmi složitý vztah. Rozpory mezi nimi způsobila především víra, Robin byl ortodoxním židem a velmi se zasazoval, aby byla jeho babička prohlášena za židovku (byla oddána v kostele, není ovšem jasné, jestli oba rodiče Sparkové byli židé). Sparková po těchto intervencích vše shrnula jako synovy snahy strhnout na sebe pozornost, která by mu dopomohla v kariéře umělce. Během jedné z jejích posledních autogramiád v Edinburghu Sparková odpověděla na otázku, zdali by se ráda viděla se svým synem následovně: 'Myslím, že jsem se mu doposud dokázala vyhnout, jak nejlépe jsem mohla.'
Dílo
Romány
- Balada z předměstí, 1970 (The Ballad of Peckham Rye, 1960)
- Idol verejnosti, Balada o predmestí, 1976 (The Ballad of Peckham Rye, The Public Image; 1960)
- Večírek: krimi, 1997 (Symposium, 1990)
- Černá madonna, 2001 (Public Smage Stories)
- Záhadný případ lorda Lucana, 2003 (Aiding and Abbeting, 2000)[1]
Archiv
Muriel Sparková si vedla záznamy svých osobních i profesních aktivit od čtyřicátých let 20. stol. Tento archiv čítá mnoho diářů, šekových knížek a desítky tisíc dopisů a oficiální korespondence. Sparková použila svůj osobní archiv k napsání autobiografie 'Curiculum Vitae' (česky dosud nevyšlo), po zveřejnění v roce 1992 byla velká část archivu uložena ve Skotské národní knihovně.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Muriel Spark na anglické Wikipedii.
- ↑ Vyhledávání | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2017-04-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
