Mezinárodní selská unie (anglickyInternational Peasants' Union) je mezinárodní organizace sdružující zemědělské (agrární) politické strany. Někdy se označuje jako „Zelená internacionála“ nebo jako „První zelená internacionála“.
Švehla definoval i program MAB, kterými byly pozemková reforma a zastoupení zemědělců na moci, kde by působili jako přirození ochránci klidu a míru.[1] Filosoficky program vycházel z teze, že půda je prazdrojem veškeré existence a vlastnictví půdy tedy i základem moci.[2]
MAB vydávalo svůj Bulletin du Bureau International Agraire, který vycházel nejprve v češtině, pouze část příspěvků byla překládána do francouzštiny. Až později byl trojjazyčný: česky, francouzsky a německy.[2]
V roce 1928, kdy proběhla valná hromada MAB v Praze, bylo jeho členy 17 politických stran z střední a východní Evropy. Bylo zpočátku protipólem na dělnictvo orientované Socialistické internacionály a Kominterny a později protějškem tzv. Krestinterny (oficiálně Rudé zemědělské internacionály), která sdružovala agrární subjekty s prokomunistickou orientací na Moskvu. Přestože se tak podařilo rozšířit jeho řady nad rámec původní slovanské spolupráce na skutečně mezinárodní organizaci, na druhou stranu MAB nedokázalo přerůst rozměr ryze odborné spolupráce.[3]
Název Mezinárodní selská unie má od roku 1947.
V roce 1952 proběhl v Československu tzv. proces se Zelenou internacionálou, v jehož průběhu byla komunistickou justicí obviněna řada představitelů katolické inteligence z ilegální spolupráce s Mezinárodní selskou unií, tehdy sídlící v USA. Mezi šesti odsouzenými dostal prof. Josef Kepka trest smrti.
KUBŮ, Eduard; ŠOUŠA, Jiří. Sen o slovanské agrární spolupráci. In: RAŠTICOVÁ, Blanka. Agrární strany ve vládních a samosprávných strukturách mezi světovými válkami. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. S. 35–42.
ROKOSKÝ, Jaroslav. Formování Mezinárodního agrárního bureau ve dvacátých letech 20. století. In: RAŠTICOVÁ, Blanka. Politická a stavovská zemědělská hnutí ve 20. století. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2000. S. 83–99.