Výchozí látkou mevalonátové dráhy je acetylkoenzym A (acetyl-CoA) a konečnými produkty IPP a DMAPP.[3] Na mevalonátovou dráhu jsou zaměřena léčiva ze skupiny statinů, sloužící ke snižování koncentrace cholesterolu v krvi, která inhibují HMG-CoA-reduktázu, enzym, jenž je součástí této dráhy.
Svrchní část
Mevalonátová dráha má u eukaryot, archeí i bakterií stejný začátek. Zdrojem uhlíku je acetyl-CoA. V prvním kroku kondenzují dvě molekuly acetyl-CoA na acetoacetyl-CoA. Následně dojde ke druhé kondenzací, čímž vznikne HMG-CoA (3-hydroxy-3-methyl-glutaryl-CoA). Redukcí HMG-CoA se tvoří (R)-mevalonát. Tyto kroky se označují jako svrchní mevalonátová dráha.[4]
Spodní část
Spodní mevalonátová dráha přeměňuje (R)-mevalonát na IPP a DMAPP a má 3 varianty. U eukaryot je mevalonát dvakrát fosforylován v pozici 5-OH a poté dekarboxylován na IPP.[4] U některých archeí, jako je Haloferax volcanii, je mevalonát jednou fosforylován v pozici 5-OH, dekarboxylován na izopentenylfosfát (IP) a nakonec fosforylován za vzniku IPP, tato varianta se nazývá archeální mevalonátová dráha I.[5] Třetí variantou, popsanou například u Thermoplasma acidophilum, dochází k fosforylaci mevalonátu v pozici 3-OH a poté v pozici 5-OH. Vzniklý metabolit, mevalonát-3,5-bisfosfát, se dekarboxyluje na IP a nakonec fosforyluje na IPP (zde jde o archeální mevalonátovou dráhu I).[6][7]
Regulace
Existuje několik enzymů, které mohou být aktivovány transkripční regulací pomocí aktivace SREBP. Tento nitrobuněčný senzor detekuje nízké koncentrace cholesterolu a stimuluje jeho endogenní tvorbu v HMG-CoA reduktázové dráze, podobně jako navýšení vstřebávání lipoproteinů regulací LDL receptoru. Regulace této dráhy může také probíhat skrz ovlivňování translace mRNA, degradace reduktázy a fosforylace.[1]
Farmakologický význam
Na mevalonátovou dráhu se zaměřuje několik druhů léčiv:
Statiny (snižují koncentraci cholesterolu v krvi);
Bisfosfonáty (používané k léčbě kostních degenerativních onemocnění)
Rostliny, většina bakterií a někteří prvoci mohou vytvářet izoprenoidy jiným způsobem nazývaným methylerythritolfosfátová (MEP) nebo nemevalonátová dráha.[8] Konečnými produkty mevalonátové i MEP dráhy jsou IPP a DMAPP, enzymatické reakce přeměňující acetyl-CoA na IPP jsou však odlišné. U vyšších rostlin MEP probíhá v plastidech, zatímco mevalonátová dráha v cytosolu.[8] K bakteriím využívajícím MEP dráhu patří například Escherichia coli a Mycobacterium tuberculosis.
↑ abc
Buhaescu I, Izzedine H (2007) Mevalonate pathway: areview of clinical and therapeutical implications. ClinBiochem 40:575–584.
↑ ab
Holstein, S. A., and Hohl, R. J. (2004) Isoprenoids: Remarkable Diversity of Form and Function. Lipids 39, 293–309
↑ ab
Goldstein, J. L., and Brown, S. B. (1990) Regulation of the mevalonate pathway. Nature 343, 425–430
↑ abc
Miziorko H (2011) Enzymes of the mevalonate pathway of isoprenoid biosynthesis. Arch Biochem Biophys 505:131-143.
↑ ab
Dellas, N., Thomas, S. T., Manning, G., and Noel, J. P. (2013) Discovery of a metabolic alternative to the classical mevalonate pathway. eLife 2, e00672
↑ ab
Vinokur JM, Korman TP, Cao Z, Bowie JU (2014) Evidence of a novel mevalonate pathway in archaea. Biochemistry 53:4161–4168.
↑ ab
Azami Y, Hattori A, Nishimura H, Kawaide H, YoshimuraT, Hemmi H (2014) (R)-mevalonate-3-phosphate is an intermediate of the mevalonate pathway in Thermoplasma acidophilum. J Biol Chem 289:15957–15967.