Nejstarší varianty pravidla pocházejí z osmdesátých let dvacátého století, kdy jej formuloval Robert Metcalfe pro „kompatibilně komunikující zařízení“ (např. faxy), a označení za Metcalfovo pravidlo pochází od Georgeho Gildera z roku 1993.
Jádrem pravidla je pozorování, že počet možných komunikačních spojení pro n navzájem propojených přístrojů odpovídá n-tému trojúhelníkovému číslu, jehož asymptotická velikost je v Landauově notaci kvadratická, ,