PROFILBARU.COM

Marlene Dietrichová
Marlene Dietrichová
	Marlene Dietrichová v roce 1951
Základní informace
Rodné jméno	Marie Magdalene Dietrich
Jinak zvaná	„Marlene Dietrich“
Narození	27. prosince 1901; Berlín, Německo
Úmrtí	6. května 1992 (ve věku 90 let); Paříž, Francie
Příčina úmrtí	selhání ledvin
Místo pohřbení	III. Städtischer Friedhof Stubenrauchstraße
Povolání	filmová herečka, zpěvačka, autorka autobiografie, bavička, houslistka, divadelní herečka, herečka, televizní herečka a odbojářka
Nástroje	housle, Kanadská pila a hlas
Hlasový obor	alt
Aktivní roky	1919–1984
Vydavatel	Liberty Records
Významná díla	Modrý anděl
Ocenění	Medaile svobody (1947); Deutscher Filmpreis/Ehrenpreis (1980); Cena CFDA za celoživotní přínos (1986); komandér Řádu čestné legie; rytíř Národního řádu za zásluhy; … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Rudolf Sieber (1897–1976)
Partner(ka)	Erich Maria Remarque; Yul Brynner; John Fitzgerald Kennedy; Mercedes de Acosta; Jean Gabin; Wilhelm Michel
Děti	Maria Riva
Rodiče	Louis Erich Otto Dietrich a Wilhelmina Elisabeth Joséphine Felsing
Příbuzní	Georg Hugo Will (švagr); Michael Riva a Peter Riva (vnoučata)
Podpis
Web	Marlene Dietrich
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlene Dietrichová (občanským jménem Maria Magdalene Dietrich, provdaná Sieberová, 27. prosince 1901 Berlín Schöneberg – 6. května 1992, Paříž) byla německo-americká herečka a zpěvačka německého původu.

Životopis

Rodinné poměry

Maria Magdalena se narodila 27. prosince 1901 v Schönebergu, předměstí Berlína.^[1] Jejím otcem byl pruský důstojník Louis Erich Otto Dietrich (1867–1908)^[1] a matkou byla Wilhelmina Elisabeth Josephine Felsingová (1876–1945), jenž pocházela z rodiny zámožného zlatníka.^[1]^[2] Rodiče uzavřeli manželství v roce 1898. Starší sestra se jmenovala Ottilie Josephine Elisabeth Dietrich, v rodině nazývaná Liesel (1900–1973).^[1] V roce 1912 dostala Maria Magdalena od své tety k Velikonocům malý deníček z červeného safiánu se zlatým tiskem.^[1] Tento „červený deník“ ji (v mnoha sešitech) doprovázel téměř až do konce života.^[1] Zapisovala si do něj svoje niterné pocity a také klíčové události svého života a stal se základním zdrojem pro její budoucí autobiografii.^[1] V roce 1914 si změnila jméno na Marlene Dietrich.^[1]V témže roce se její matka znovu provdala. Manželem se stal Eduard von Losch (1875–1916), který býval nejlepším přítelem jejího zesnulého prvního manžela.

První světová válka

Po vypuknutí první světové války musel její nevlastní otec Eduard von Losch narukovat, v roce 1915 byl raněn a po vyléčení byl v polovině června roku 1916 odvelen na východní frontu, kde zakrátko zahynul.^[1]

Studia

Kolem roku 1919 poslala Josefína svoji dceru Marlene Dietrichovou do školy do Výmaru.^[1] Po milostném románku s profesorem Reitzem, který ji vyučoval hře na housle, se Marlene Dietrichová přihlásila na hereckou akademii Maxe Reinhardta.^[1] V té době již hrála v několika drobných rolích v divadlech, které Max Reinhardt vlastnil.^[1]

Dvacátá léta

Kolem roku 1922 Marlene vystupovala v Berlíně v několika ženských divadelních rolích.^[1] V květnu 1923 se provdala za asistenta režie Rudolfa Siebera a jejich vztah trval déle než 50 let.^[1] V Berlíně se 13. prosince 1924 manželům Sieberovým narodila dcera Maria Elisabeth (v roce 1947 se z ní – po jejím druhém sňatku – stala Maria Riva).^[1]^[3] Když Maria trochu povyrostla, odjela Marlene Dietrichová do Vídně, kde přes den natáčela filmy a večer hrála a tančila v hudebním divadle.^[1] Doma se naučila hrát na velkou pilu, kterou držela mezi koleny. ^{[p 1]} Marlene se přátelila se svým hereckým kolegou Willim Forstem.^[1] Před hlavní rolí ve filmu Café Elektric (rok 1927) hrála v několika němých filmech. Do snímku režírovaného Gustavem Učickým ji obsadil hrabě Saša Kolowrat, producent společnosti Sascha-Film a zakladatel rakouského filmového průmyslu. Filmovou slávu získala po své hlavní roli ve filmu Já líbám ruku Vám, madam (1928), do kterého ji angažoval režisér moravského původu, rodák z Kroměříže Robert Land (1887–1942). Od té doby hrála jen hlavní role.^[4]

Třicátá léta

V roce 1930 měla Marlene Dietrichová za sebou asi dvacet menších či větších rolí v němých filmech.^[1] Tehdy hrála v kabaretu „Dvě kravaty“, kde ji uviděl rakouský režisér Josef von Sternberg.^[1] Ten pracoval pro Hollywood a pro německou filmovou společnost UFA hledal představitelku pro hlavní ženskou roli do zvukového filmu Modrý anděl.^[1] (Marlene Dietrichová měla ztvárnit svůdnou zpěvačku Lolu, do níž se zamiluje vážený profesor.^[1]) Ještě před premiérou filmu Modrý anděl společnost Paramount Pictures uzavřela s Marlene Dietrichovou a Josefem von Sternbergem smlouvu s podmínkou natáčení společných snímků v Hollywoodu.^[1] Odjezd do Ameriky doporučil Marlene Dietrichové její manžel Rudolf Sieber s tím, že se o jejich dceru Mariu v Berlíně postará.^[1] Na počátku 30. let 20. století se stala mezinárodně známou a byla také jednou z prvních německých hereček pracujících v Hollywoodu. ^{[p 2]} V následujících pěti letech (1930 až 1935) společně s Josefem von Sternbergem natočila Marlene v Americe šest filmů.^[1] ^{[p 3]} První se jmenoval „Marokko“ (Morocco) a Marlene Dietrichová za něj získala nominaci na Oscara.^[1] S ženatým Josefem von Sternbergem měla Marlene Dietrichová několik let milostný poměr.^[1]

Soukromý život

Milostný poměr měla i s Mauricem Chevalierem a dalšími muži i ženami: John Gilbert, Mercedes de Acosta, Erich Maria Remarque, Orson Welles, Édith Piaf, Jean Gabin, Yul Brynner, William Saroyan, Frank Sinatra, …^[1] Krátce po rozchodu s Remarquem následoval její milostný román s Jeanem Gabinem, který trval sedm let.^[1] Jejich vztah skončil v roce 1946.^[1]

Konec druhé světové války

V letech 1944 až 1945 společně s mnoha dalšími americkými umělci vstoupila do Armády USA a v propůjčené hodnosti kapitánky se zúčastnila druhé světové války v Evropě i Africe.^[5] Vystupovala u spojeneckých bojových útvarů a působila zde též jakožto příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny. ^{[p 4]}

Padesátá léta

O pět let později (rok 1951) se Marlene Dietrichová zamilovala do Yula Brynnera a jejich vztah vydržel čtyři roky.^[1] Po druhé světové válce natočila Marlene Dietrichová ještě několik filmů, ale postupně dávala přednost živým vystoupením v kabaretech.^[1] V padesátých letech dvacátého století byla populární v Las Vegas a následně na koncertních pódiích po celém světě.^[1] Zde ji doprovázel najatý klavírista Burt Bacharach s jehož pomocí rozvinula Marlene Dietrichová svůj talent zpěvačky.^[1]

Šedesátá a sedmdesátá léta

V roce 1960 jí lékaři zjistili problémy s krevním oběhem v dolních končetinách, doporučili léčbu a v opačném případě předpovídali amputaci obou nohou.^[1] Následujících třináct let se Marlene Dietrichová neléčila, holdovala alkoholu a drogám.^[1] V listopadu roku 1973 se zřítila při děkování dirigentovi z pódia do orchestřiště.^[1] S mokvající ránou na noze absolvovala turné v Montréalu.^[1] Obtížnou operaci cév a záchranu nohou nakonec zvládl kardiochirurg Michael Ellis DeBakey.^[1] Nedlouho poté si Marlene Dietrichová zlomila nohu v kyčli.^[1] Za měsíc po operaci už vystupovala s umělým kyčelním kloubem v Londýně.^[1] V září roku 1975 v Sydney si zlomila levou stehenní kost.^[1] Toto zranění léčila čtyři měsíce.^[1] Ve svých 77 letech ztvárnila svoji poslední malou roli ve filmu „Krásný gigolo, ubohý gigolo“ (1978).^[1] Dva natáčecí dny v roce 1978 ji vynesly honorář 250 tisíc dolarů.^[1] Nakonec se rozhodla žít v Paříži.

Léta osmdesátá a devadesátá

V roce 1979 po pádu doma v ložnici si způsobila vlasovou zlomeninu nad kyčelním kloubem.^[1] Odmítla lékařskou pomoc a ve svém bytě se uložila do postele.^[1] Na své nohy se už (až do své smrti dne 6. května 1992 v Paříži) nepostavila.^[1] V roce 1982 měla nohy už prakticky odumřelé.^[1] Ve věku 85 let jí byla (1986) udělena cena Americké společnosti módních návrhářů. Cenu za ni převzal Michail Baryšnikov – její poslední velká láska.^[1]

Dovětek

O svém životě napsala Marlene Dietrichová autobiografickou vzpomínkovou knihu, její životní příběh byl také úspěšně zfilmován. ^{[p 5]}
Marlene Dietrichová má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
V únoru 1996 vyšlo první studiové album (nazvané Marlene; označováno také jako „Písně Marlene Dietrich“) Světlany Nálepkové nahrané ve Studio A Karlín. Je složené z českých verzí textů písní Marlene Dietrichové. Hudební aranžmá vytvořil Jiří Toufar.

Návštěva v Československu

Stejně jako většina tehdejších hollywoodských hvězd, se i Marlene Dietrichová v roce 1945 účastnila několika zahraničních turné na podporu amerických vojenských jednotek v zámoří. Dne 17. května 1945 po boku generála Pattona zavítala i do Přeštic, poblíž Plzně, kde se v uniformě americké armády zúčastnila přehlídky místní posádky na Masarykově náměstí.^[6]^[7] Při té příležitosti si s důstojníky Rudé armády vyjednala i návštěvu Ústí nad Labem, kam se poté v Jeepu s partou amerických vojáků vydala na návštěvu rodiny svého manžela Rudolfa Siebera (díky kterému v roce 1923 získala i Československé státní občanství).^[8]

Filmografie

1919 Ve stínu štěstí (v originále Im Schatten des Glücks), režie Robert Leffler
1923 Takoví jsou muži (v originále So sind die Männer), režie Georg Jacoby
1923 Člověk na cestě (v originále Der Mensch am Wege), režie Wilhelm Dieterle
1922 Tragédie lásky (v originále Tragödie der Liebe), režie Joe May
1924 Skok do života (v originále Der Sprung ins Leben), režie Johannes Guter
1924 Mnich ze Santermu (v originále Der Mönch von Santarem), režie Lothar Mendes
1925 Tanečník mé ženy (v originále Der Tänzer meiner Frau), režie Alexander Korda
1925 Manon Lescautová (v originále Manon Lescaut), režie Arthur Robinson
1926 Madam nechce děti (v originále Madame wünscht keine Kinder), režie Alexander Korda
1926 Moderní Dubarry (v originále Eine Dubarry von heute), režie Alexander Korda
1927 Baron Šprýmař (v originále Der Juxbaron), režie Willi Wolff
1926 Hlavu vzhůru, Charly! (v originále Kopf hoch, Charly!), režie Willi Wolff
1927 Jeho největší klam (v originále Sein größter Bluff), režie Harry Piel a Henrik Galeen
1927 Café Elektric, režie Gustav Učický
1928 Princezna Olala (v originále Der Prinzessin Olala), režie Robert Land
1929 Já líbám ručku Vám, madam (v originále Ich küsse Ihre Hand, Madame), režie Robert Land
1929 Žena, po níž muži prahnou (v originále Die Frau, nach der man sich sehnt), režie Curtis Bernhardt
1929 Loď ztracenců (v originále Das Schiff der verlorenen Menschen), režie Maurice Tourneur
1930 Noci lásky (v originále Gefahren der Brautzeit), režie Fred Sauer
1930 Modrý anděl (v originále Der blaue Engel'), režie Josef von Sternberg
1930 Maroko (v originále Morocco), režie Josef von Sternberg a Gary Cooper
1931 X-27 (v originále Dishonored), režie Josef von Sternberg
1932 Šanghajský expres (v originále Shanghai Express), režie Josef von Sternberg
1932 Plavovlasá Venuše (v originále Blonde Venus), režie Josef von Sternberg
1933 Píseň písní (v originále The Song of Songs), režie Rouben Mamoulian
1934 Rudá carevna (v originále The Scarlett Empress), režie Josef von Sternberg
1935 Žena a tatrman (v originále The Devil Is a Woman), režie Josef von Sternberg
1936 Pokušení (v originále Desire), režie Frank Borzage
1936 Zahrada Allahova (v originále The Garden of Allah), režie Richard Boleslawski
1936 I Loved a Soldier, režie Henry Hathaway
1937 Rytíř beze zbraně (v originále Knight Without Armour), režie Jaques Feyder
1937 Anděl (v originále Angel), režie Ernst Lubitsch
1939 Vzpoura žen (v originále Destry rides again), režie George Marshall
1940 Sedm hříšníků (v originále Seven Sinners), režie Tay Garnett
1941 Kráska z Nového Orleánsu (v originále The Flame of New Orleans), režie René Clair
1941 Lidská síla (v originále Manpower), režie Raoul Walsh
1942 Dáma je ochotná (v originále The Lady Is Willing), režie Mitchel Leisen
1942 Kazisvěti (v originále The Spoilers), režie Ray Enright
1942 Pittsburgh, reiže Lewis Seiler
1944 Jdi za chlapci (v originále Follow the Boys), režie Edward E. Sutherland
1944 Kismet, režie William Dieterle
1946 Martin Roumagnac, režie Georges Lacombe
1947 Zlaté náušnice (v originále Golden Earrings), režie Mitchell Leisen
1948 Zahraniční aféra (v originále A Foreign Affair), režie Billy Wilder
1949 Hádanka (v originále Jigsaw), režie Fletcher Markle
1950 Hrůza na jevišti (v originále Stage Fright), režie Alfred Hitchcock
1951 Není cesty v oblacích (v originále No Highway), režie Henry Koster
1952 Ranč zločinců (v originále Rancho Notorious), režie Fritz Lang
1956 Cesta kolem světa za 80 dní (v originále Around the World in 80 Days), režie Michael Anderson
1956 Monte Carlo (v originále Montecarlo), režie Samuel A. Taylor
1957 Svědek obžaloby (v originále Witness for the Prosecution), režie Billy Wilder
1958 Dotek zla (v originále Touch of Evil), režie Orson Welles
1961 Norimberský proces (v originále Judgment at Nuremberg), režie Stanley Kramer
1964 Paříž, když to hoří (v originále Paris - When It Sizzles), režie Richard Quine
1978 Krásný gigolo, ubohý gigolo (v originále Schöner Gigolo, armer Gigolo), režie David Hemmings
1984 Marlene, režie Maximilian Schell

Písně (výběr)

Nimm dich in Acht vor blonden Frau'n
Ich bin von Kopf bis Fuß auf Liebe eingestellt
Wenn die beste Freundin
Quand l'amour meurt
Wenn ich mir was wünschen dürfte
Die Welt war jung
Ich hab noch einen Koffer in Berlin
Es liegt in der Luft
Ich bin die fesche Lola
Give me the man
Falling in love again
Kinder, heut' abend, da such ich mir was aus
Peter
Johnny, wenn du Geburtstag hast
Paff, der Zauberdrachen (také anglicky Puff, the Magic Dragon)
Leben ohne Liebe kannst du nicht
Cherche la rose
Sag mir, wo die Blumen sind – česky Řekni, kde ty kytky jsou (angl. Where Have All the Flowers Gone)
Die Antwort weiß ganz allein der Wind
Lili Marleen
The boys in the backroom
Awake in a dream
Illusions
The laziest gal in town
I may never go home anymore
Allein in einer großen Stadt
Bitte geh nicht fort (Ne me quittes pas)
Mein blondes Baby
Blond woman
You´ve got that look
Peter
Hot voodoo
Lieber Leierkastenmann
Untern Linden… untern Linden
Das war in Schöneberg
Das war sein Milljöh
Wo hast du nur die schönen blauen Augen her
Wenn du einmal eine Braut hast
Du hast ja keine Ahnung wie schön du bist Berlin
Ich werde dich lieben bis zum Todt

Ocenění

Asteroid hlavního pásu (1010) Marlene objevený v roce 1923 německým astronomem K. W. Reinmuthem
1930 Oscar – nominace za film „Marokko“

Mezi lety 1947 a 1950:

1947 Medaile svobody, nejvyšší civilní vyznamenání udělované v USA
Chevalier de la Légion d'Honneur 1950
31. října 1960 vyznamenání státu Izrael
16. března 1963 propůjčení Leopoldova řádu belgickým králem
Officier de la Légion d'Honneur 1971
1972 Medaile svobody od amerického svazu frontových bojovníků a Kříž Čestné legie
Commandeur de la Légion d'Honneur 1989
16. května 2002 posmrtně obdržela čestné občanství města Berlína

Vydané knihy

ABC meines Lebens. Blanvalet, Berlín 1963
Nehmt nur mein Leben. Bertelsmann-Verlag 1979
Ich bin, Gott sei Dank, Berlinerin. Ullstein, Berlín 1998; Ullstein-TB, ISBN 3-548-24537-4
Nehmt nur mein Leben… – Reflexionen. Henschel, Berlín 1984
Nachtgedanken. C. Bertelsmann Verlag, Mnichov 2005, ISBN 3-570-00874-6

Zajímavosti

Její komplikovaný vztah s dcerou byl inspirací pro vznik divadelní hry Miss Dietrich lituje, kterou napsala britská autorka Gail Louw a která byla v Česku v letech 2017–2024 součástí repertoáru Divadla Ungelt.

Odkazy

Poznámky

↑ Toto svoje číslo „Hry na pilu“ ke konci druhé světové války předváděla nadšeným americkým vojákům.^[1]
↑ V roce 1933 emigrovala Marlene Dietrichová do USA a v roce 1939 získala americké státní občanství.
↑ 1930: Marokko (Morocco); 1931: X27 (Dishonored); 1932: Shanghai Express; 1932: Blonde Venus; 1934: Die scharlachrote Kaiserin (The Scarlett Empress); 1935: Die spanische Tänzerin (The Devil is a Woman).
↑ Marlene Dietrichová navštívila krátce i území Československa, v Ústí nad Labem v městské části Střekov žili rodiče jejího manžela Rudolfa Siebera, navštívila před válkou i zdejší divadlo. Do Čech se pak na krátko vrátila s americkou armádou jako tlumočnice.
↑ Tento film je natočen podle vzpomínek dcery Marlene Dietrichové a jmenuje se Marlene, do kin přišel v roce 2000.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x ^y ^z ^aa ^ab ^ac ^ad ^ae ^af ^ag ^ah ^ai ^aj ^ak ^al ^am ^an ^ao ^ap ^aq ^ar ^as ^at ^au ^av ^aw ^ax ŠIŠKA, Miroslav. Utajovaná tvář Marlene Dietrichové. Magazín příloha deníku Právo. 30. 06. 2018, s. 19 až 23. (Magazín příloha deníku Právo ze dne 30. června 2018).
↑ friedenau-aktuell.de - Marlene Dietrich. www.friedenau-aktuell.de [online]. [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. (německy)
↑ Utajovaná tvář Marlene Dietrichové. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-03]. Dostupné online.
↑ Československá filmová databáze [online]. Dostupné online.
↑ Nechtěla být loutkou nacistů, změnila občanství a pomáhala v boji s nimi. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-03]. Dostupné online.
↑ 2/8 Plzeňsko, Chodsko a Domažlicko - Příběhy starých hospod | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
↑ S Američany přijela do Plzně i Marlene Dietrichová, dělala tlumočnici. iDNES.cz [online]. 2015-05-09 [cit. 2023-03-03]. Dostupné online.
↑ Československá stopa legendárních nohou „Modrého anděla“ Marlene Dietrich – G.cz. G.cz. 2019-12-27. Dostupné online [cit. 2023-02-08].

Literatura

Riva, Maria. Moje matka Marlene Dietrichová. Překlad Zuzana Mayerová. Vydání 1. Praha: Ikar, 2000. 428 stran, [96] stran obrazových příloh; ISBN 80-7202-626-7.
Riva, Maria. Moje matka Marlene Dietrichová. Překlad Zuzana Mayerová. Vydání první. Praha: Ikar, 2018. 429 stran, 96 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-249-3525-6.
Český rozhlas Dvojka: 21dílná dramatizace knihy Marie Rivy Moje matka Marlene Dietrichová, Jana Stryková (dcera), Vilma Cibulková (Marlene), Ester Valtrová a Ivan Řezáč; režie: Jakub Doubrava, připravila: Blanka Tůnová; 16. únor – březen 2019