Marie Moravcová

Marie Moravcová
Narození	25. srpna 1898 Žižkov nebo Praha
Úmrtí	17. června 1942 (ve věku 43 let) Praha
Povolání	odbojářka a charitativní pracovnice
Zaměstnavatel	Československý červený kříž (do 1938)
Choť	Alois Moravec
Děti	Miroslav Moravec, Vlastimil Moravec (přezdívaný Áťa)
Příbuzní	Karolína Králová (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Krčilová (provdaná Moravcová) v mladém věku jako členka divadelního ochotnického spolku

Marie Moravcová (rozená Krčilová, známá též jako teta Moravcová); (25. srpna 1898 Žižkov^{[1][p 1]} – 18. června 1942, Praha) byla česká odbojářka, která spolu s ostatními členy rodiny Moravcových významně pomáhala parašutistům při atentátu na Reinharda Heydricha. Při zatýkání gestapem spáchala sebevraždu.

Život

Marie Krčilová

Marie Krčilová se narodila 25. srpna 1898 na Žižkově u Prahy jako dcera Eduarda Krčila, žižkovského obchodníka a jeho manželky Marie, rozené Kulhánkové. Dne 27. ledna 1918 se provdala za Aloise Moravce.^[4] Marie měla mladší sestru Karolínu Sabinu Královou (rozenou Krčilovou), která též pomáhala Anthropoidu a byla s manželem popravena (* 2. dubna 1900 Žižkov, číslo popisné 50 – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen),^[5] Karolina se dne 11. dubna 1920 na Žižkově vdala za vrchního inspektora československých drah Ing. Františka Krále (* 2. března 1884 Bořkov číslo popisné 53 u Semil – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen).

Zapojení do odboje

Byla členka Dobrovolných sester nacisty rozpuštěného^[2] Československého červeného kříže. Roku 1938 pomáhala vystěhovanému obyvatelstvu z československého pohraničí. Po obsazení zbytku české části Československa nacisty se zapojila (spolu s Annou Šrámkovou, bývalou předsedkyní rozpuštného Červeného kříže^[2]) do odboje.

Poté, co se do Prahy dostali parašutisté z Anglie, společně s Janem Zelenkou-Hajským vytvořili zázemí skládající se z mnoha bytů, kde se mohli výsadkáři schovávat.

Samotný byt Marie a Aloise Moravcových (na adrese Biskupcova 1745/7, Praha 3) byl během protiněmeckého odboje kontaktním místem parašutistů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.^[6] Během února 1942 se tu objevil několikrát i Josef Valčík a zprostředkoval tak kontakt mezi para-výsadky SILVER A a ANTHROPOID.^[6] Od začátku dubna 1942 zde Josef Valčík také asi deset dní bydlel, ubytoval zde i svého psa – německého ovčáka Moulu a svého kanárka.^[6] V bytě u Moravců se přechodně ukrýval také příslušník para-výsadku ZINC Arnošt Mikš, Karel Čurda (příslušník výsadku Out Distance) a Adolf Opálka (rovněž příslušník výsadku Out Distance).

Zatčení a sebevražda

Při heydrichiádě byla Marie Moravcová udána Karlem Čurdou. V noci na 17. června 1942 (po čtvrté hodině ranní) obklíčilo gestapo (pod vedením kriminálního inspektora Oskara Fleischera) celý blok domů a vtrhlo do bytu k Moravcovým. Alois Moravec byl okamžitě zatčen. Zatčená Marie Moravcová uprosila jednoho z gestapáků, aby ji pustil na toaletu. Tady rozlomila ampulku s cyankáli a její obsah pozřela.^[7][8] Ampulku s jedem získala Moravcová před několika dny v Pardubicích v Pernerově ulici v bytě u manželů Hany a Václava Krupkových. Tehdy se Moravcová svěřila s obavami z prozrazení a proto požádala Alfréda Bartoše o ampulku jedu. Bartoš přiměl Hanu Krupkovou, aby Moravcové vydala svoji ampulku. Marie Moravcová pak jed ukryla do bříška pavoučka, kterého nosila jako brož.^[9] Marie Moravcová byla pohřbena na hřbitově v Ďáblicích v hromadném hrobě společně s dalšími hrdiny protiněmeckého odboje.

Manžel Alois Moravec

Alois Moravec se narodil 23. ledna 1887 ^{[p 2]} v Ratboři^[10] na Kolínsku v rodině Aloise Moravce (dále jen Alois Moravec starší), hospodského v Ratboři a jeho manželky Marie, rozené Červenkové.^[10] Od roku 1888 byla rodina Moravcových policejně hlášena na Žižkově^[11]. (V roce 1899 přišla na svět sestra Aloise Moravce jménem Božena.^[12]) Od roku 1904 pak byla rodina Moravcových policejně hlášena na Královských Vinohradech.^[11] Alois Moravec starší byl zaměstnán u státních drah. Alois Moravec pracoval jako inspektor železničních drah.^[2]

Alois Moravec byl celoživotní vlastenec a věřící křesťan. Ve 20. letech byl osloven reformním úsilím formující se Církve československé, do které přestoupil s celou svou rodinou. V roce 1942 byl zastupujícím členem rady starších pražské žižkovské náboženské obce, jeho manželka Marie patřila v téže farnosti k zakládajícím členkám sociálního odboru.^[13]

V odboji se podílel na přímé kurýrní a zpravodajské činnosti.^[2] Při zátahu gestapa na byt Moravcových v noci na 17. června 1942 (po čtvrté hodině ranní)^[6] byl zatčen, vyslýchán a krutě mučen.^[6] Spolu se svým synem Vlastimilem byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942.^[2]

• Alois a Marie a Moravcovi + Mariina sestra Karolína
• 
  Alois Moravec jako poručík c. a k. rakousko-uherské armády
• 
  Alois Moravec
• 
  Manželé Moravcovi (lázeňské foto)
• 
  Karolína Sabina Králová ve druhém patře žižkovského bytu ve Štítného ulici 361/17

Syn Miroslav Moravec

Její starší syn Miroslav Moravec se narodil 3. září 1918 v Praze.^[14][15] Původním povoláním byl automechanik v leteckých dílnách v Čakovicích.^[14] V roce 1939 odešel mimo republiku do československé zahraniční armády.^[2] Dne 14. února 1940 byl odveden v Marseille (Francie) – osobní číslo Z; F-2139; RAF/787609.^[14] Od 5. října 1943 pak byl zařazen jako pilot.^[14] Létal v 310. československé stíhací peruti RAF. Zahynul jako stíhací letec (v hodnosti rotný^[14]) v Anglii^[2] ráno^[6] dne 7. června 1944 při havárii svého Spitfiru (Spitfire LF Mk. IX., imatrikulace NN-M, číslo MJ906^[14])^[6] na letišti Appledram^[6] (u Chichesteru) krátce po startu k operačnímu letu ke krytí invazního předmostí v Normandii.^[6][15] Je pohřben v Chichesteru^[16] ve Velké Británii (Chichester City Cemetery, Square 159, hrob č. 159-E-5).^[14] Na jeho hrobě je napsáno:^[16]

MIROSLAV MORAVEC
RT.
FLIGHT SERGEANT
ROYAL AIR FORCE
3.9.1918 7.6.1944

text na náhrobku v Chichester City Cemetery^[16]

Syn Vlastimil Moravec

Její mladší syn Vlastimil Moravec se narodil 17. března 1921.^[2] Absolvoval obchodní gymnázium.^[2] Vlastimil, zvaný též "Aťa", zařizoval pro parašutisty rychlé^[17] kurýrní spojení (fungoval jako spojka parašutistů^[2]), s Kubišem, Gabčíkem i dalšími parašutisty často chodil po Praze^[17] a podílel se i na přípravě atentátu.^[6] Dne 26. dubna 1942 dostal od Vlastimila Moravce parašutista Jozef Gabčík jízdní kolo, které bylo při atentátu použito.^[6] V den zátahu na byt rodiny Moravcových (17. června 1942) nebyl Vlastimil v Praze.^[6] Gestapo jej domů do Prahy přivolalo fingovaným telegramem, ve kterém stálo, že jeho matka těžce onemocněla.^[17][6] Po zatčení byl Vlastimil na gestapu krutě mučen.^[17] Vlastimil nevěděl o sebevraždě matky kyanidem a tak nelze vyloučit, že gestapo mu během výslechu ukázalo uříznutou hlavu jeho mrtvé matky s dovětkem, že toto se může stát i jeho otci.^[17] Vlastimil Moravec vzdoroval neskutečnému mučení statečně několik hodin (Byl zatčen 17. června 1942 ráno, úkryt parašutistů – kostel v Resslově ulici^[6] – prozradil téhož dne až před půlnocí.^[17]) Po několikahodinovém boji o kostel a kryptu přivedli Vlastimila Moravce v poutech do Resslovy ulice, kde musel (spolu s Hanou Krupkovou) mrtvé parašutisty identifikovat.^[17] Spolu se svým otcem Aloisem byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942.^[2]

• Synové Vlastimil a Miroslav se svojí matkou Marií
• 
  mladší Vlastimil
• 
  Vlastimil
• 
  Marie Moravcová a její synové (vlevo Miroslav, vpravo Vlastimil)
• 
  Marie Moravcová a její synové (vlevo Vlastimil, vpravo Miroslav)
• 
  starší Miroslav
• 
  Miroslav

Pamětní deska

Pamětní deska na domě v Biskupcově ulici č. 7

Na domě, kde bydlela za okupace rodina Moravcových, (na adrese čp. 1745 v Biskupcově ulici č. 7 v Praze 3 na Žižkově) je umístěna pamětní deska s následujícím textem:^[3]

PAMÁTCE RODINĚ,
KTERÁ OBĚTOVALA SVÉ ŽIVOTY ZA VLAST.
MORAVCOVÁ MARIE  * 5.VIII.1898  † 18.VI.1942 PŘI ZATÝKÁNÍ GESTAPEM
MORAVEC ALOIS  * 23.I.1887  † 24.X.1942 V MAUTHAUSENU
MORAVEC VLASTIMIL  * 17.III.1921  † 24.X.1942 V MAUTHAUSENU
MORAVEC MIROSLAV  * 3.IX.1918  † 7.VI.1944 JAKO ČS LETEC V ANGLII

text na pamětní desce^[3]

Odkazy

Poznámky

1. Některé zdroje chybně uvádějí jako datum narození 9. července 1898.^[2] Na pamětní desce na domě v Biskupcově ulici čp. 1745 je uvedeno datum narození 5. srpna 1898.^[3]
2. Zdroj ^[2] uvádí jako datum narození Aloise Moravce den 25. ledna 1887.

Reference

1. Matrika narozených, sv. Prokop, 1897-1899, snímek 212, Záznam o narození a křtu [online]. [cit. 2018-01-11]. Archiv hlavního města Prahy (Archivní katalog). Dostupné online. 
2. ČVANČARA, Jaroslav; STEGBAUER, Jiří. Akce atentát. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1991. 126 s. Dostupné online. ISBN 80-85110-77-6. S. 74, 75. Dokumentární fotografie s textem podávají svědectví o atentátu na říšského protektora R. Heydricha. 
3. ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska rodina Moravcova [online]. Praha 3, Biskupcova 1745/7: Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2018-01-11]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 
4. Matrika oddaných, sv. Prokop, 1914-1920, snímek 178 [online]. [cit. 2018-01-11]. Archiv hlavního města Prahy (Archivní katalog). Dostupné online. 
5. ČVANČARA, Jaroslav. Akce atentát. Praha: Magnet-Press, 1991. Dostupné online. ISBN 80-85110-77-6. S. 70. Dostupné po registraci. 
6. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Marie Moravcová). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Biskupcova 1745/7, Praha 3, s. 423. 
7. GAZDÍK, Jan. Nejhorší nepřítel byly české ženy, přiznal nacista [online]. zpravy.idnes.cz, 2008-05-28 [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. 
8. "Teta Moravcová" raději spolkla jed, než aby promluvila [online]. Místa paměti národa [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 
9. ŠIŠKA, Miroslav. Vyhandlovala život v kanceláři gestapa. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-06-27 [cit. 2017-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-29. 
10. Matrika narozených, Ratboř, 1855-1892, snímek 124, Záznam o narození a křtu [online]. [cit. 2018-01-12]. Státní oblastní archiv v Praze. Dostupné online. 
11. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 402, obraz 152; [online]. [cit. 2018-01-12]. Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914. Dostupné online. 
12. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 402, obraz 151 [online]. [cit. 2018-01-12]. Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914. Dostupné online. 
13. JINDRA, Martin. Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945.. Praha: ÚSTR – CČSH, 2017. 704 s. ISBN 978-80-87912-80-5; 978-80-7000-141-7. 
14. JEDLIČKA, František, Ing.; ŠMEJKAL, Pavel. Plukovník in memoriam Miroslav Moravec [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. 
15. Záznam vojáka: Moravec Miroslav [online]. Databáze Vojenského Historického Archivu [cit. 2017-12-29]. Dostupné online. 
16. VOLF, Luboš; LANZENDORF, Marek. Hrob Miroslav Moravec [online]. Chichester, Church Road, hřbitov: Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2018-01-13]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, GBR1034. Dostupné online. 
17. Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům: Aťa Moravec prozradil úkryt parašutistů až po celodenním mučení [online]. [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-16. 

Související články

• Hana Krupková
• Václav Krupka

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Moravcová na Wikimedia Commons
• Loucký, František. Mnozí nedoletěli. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1989. 287 s. Živá minulost; Sv. 101. ISBN 80-206-0053-1.
• Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 3., upr. vyd. Praha: Laguna, 2008- . sv. ISBN 978-80-86274-81-2.
• rotný Miroslav Moravec [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. 
• O Marii Moravcové [online]. www.anthropoid.estranky.cz [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. 

Portály: Česko | Druhá světová válka | Historie | Lidé