Narodil se dne 24. července 1825 v Bovisiu jako osmé z jedenácti dětí Angelovi Montimu a Terese Monti. Jeho otec zemřel roku 1837, když mu bylo dvanáct let. Nejprve pracoval jako tesař.[4][5][6]
Vytvořil malou skupinu řemeslníků a farmářů, která se věnovala apoštolátu Nejsvětějšího Srdce. Dne 8. prosince1846 složil soukromý slib poslušnosti a cudnosti vůči Bohu. On a ostatní členové jeho skupiny byli pověřeni setkáním za účelem spiknutí proti rakouským silám, které měly kontrolu nad oblastí, a v roce 1851 byl spolu s ostatními uvězněn v Miláně na deset týdnů. Skupina byla propuštěna, když vyšlo najevo, že jde o náboženskou a ne politickou skupinu. Propuštění jeho a jeho společníků zajistil také milánský arcibiskup a kardinálBartolomeo Carlo Romilli. Jeho duchovním vůdcem se stal kněz Luigi Dossi, se kterým se poprvé setkal v září roku 1843.[7][5][8]
V roce 1858 se přestěhoval do Říma, kde začal působit v nemocnici Santo Spirito. Krátkou dobu v Římě působil po boku Řádu menších bratří kapucínů. V té době se stal certifikovaným zdravotním bratrem s diplomem na univerzitě La Sapienza v Římě. Papežbl. Pius IX. požehnal dne 4. března1877 jeho dílu. V té době se stal generálním představeným jím založené kongregace, kterým byl po zbytek svého života.[12][13] Papež si přál, aby byla jeho kongregace agregována k Řádu menších bratří kapucínů, s nímž krátkou dobu spolupracoval. S tímto však nesouhlasil, načež papež bl. Pius IX. rozhodl, že kongregace nebude s žádným řádem slučována.[14][15][6]
V roce 1886 se se svoji kongregací přestěhoval do Saronna. Zemřel v Saronnu dne 1. října 1900 téměř slepý.[10] Dne 22. září1940 byly jeho ostatky přeneseny.[7][16]
