Ludger Stühlmeyer pochází z hudebnické rodiny. První hudební vzdělání získal u klavíristy a skladatele Karla Schäfera, ředitele hudby, a Karla-Heinze Höneho, ředitele hudby na Konzervatoři v Osnabrücku.
Po maturitní zkoušce na Gymnáziu v Melle studoval obor chrámová hudba (Kirchenmusik), stará hudba, hra na varhany a zpěv na vysoké škole v Brémách (Hochschule für Künste), kompozici u Günthera Kretzschmara, Karlheinze Stockhausena a Helgy Jungové. Gregoriánský chorál vystudoval u Luigiho Agustoniho, Godeharda Joppicha a Johannese Berchmanse Göschla.
Na Westfálské Wilhelms-Universität v Münsteru pokračoval ve studiu hudební vědy, filosofie a teologie a zde byl promován na doktora filosofie. Jeho školitelem byl profesor Winfried Schlepphorst. Ludger Stühlmeyer obdržel stipendium od Biskupství v Osnabrücku. Jeho studium proběhlo za podpory několika nadací (Friedrich-Baur-Stiftung, Oberfrankenstiftung a Wolfgang-Siegel-Stiftung).
V roce 1980 se stal kantorem pro biskupství v Osnabrücku a v roce 1988 regionálním kantorem biskupství v Münsteru. Od roku 1994 pracuje jako hlavní kantor města a děkanátu v Hofu (Stadt- und Dekanatskantor) a zároveň je docentem a spolupracovníkem Úřadu pro chrámovou hudbu v Bamberku. Za vynikající umělecké a pedagogické výsledky byl Německým celonárodním Ceciliánským spolkem v roce 2013 jmenován ředitelem hudby (Musikdirektor). S varhanicí Martinou Kolářovou, původem z Chebu, provedl řadu koncertů v rámci česko-německé kulturní spolupráce. [1]
Stühlmeyer je členem Společnosti Maxe Baumanna, mezinárodní Společnosti Valentina Rathgebera a Mezinárodní společnosti Dietricha Buxtehudeho. Jeho manželka, Barbara Stühlmeyer je teoložka a též absolventka hudební vědy. Jeho dědeček, Heinrich Stühlmeyer, „tichý hrdina odporu proti národnímu socialismu“ byl v roce 1940 uvězněn v táboře Emsland – kvůli své oddanosti církvi a solidaritě s pronásledovanými osobami Třetí říše.[2]
Kompozice Ludgera Stühlmeyera v sobě nesou rysy postmoderny a souznění s osobností autora. Jeho dětská scénická tvorba navazuje na tradici jeho učitele Günthera Kretzschmara, snaží se uchopit postuláty holistické pedagogiky, zachytit dětskou schopnost prožívání, radost ze zpěvu a tvoření.[3]
Dílo (Výběr)
Kniha a písmo
Ludger Stühlmeyer (2011)
Curia sonans. Die Musikgeschichte der Stadt Hof. Eine Studie zur Kultur Oberfrankens. Heinrichs-Verlag Bamberk 2010, ISBN 978-3-89889-155-4.
Das Leben singen. Christliche Lieder und ihr Ursprung. Verlag DeBehr Radeberk 2011, ISBN 978-3-939241-24-9.
Konfessionalität und Ökumenizität – Kirchenmusik gestern und heute. V: Abbruch – Umbruch – Aufbruch. Reformation und Ökumene in Mittel- und Oberfranken. Eine Arbeitshilfe zum Lutherjahr. Bamberk 2016, ISBN 978-3-931432-39-3, S. 88–91.
Klangrede: Sonnengesang des Franziskus – Echo oder Leitmelodie? Nachdenkliches und Hintergründiges aus der Werkstatt eines Komponisten. V: Stefan Kopp, Joachim Werz (vydavatel): Gebaute Ökumene. Botschaft und Auftrag für das 21. Jahrhundert? Verlag Herder Freiburg im Breisgau 2018, ISBN 978-3-451-38188-1, S. 297–333.
Una rosa : Fantasie in vier Teilen für Violine solo [Con anima, Intermezzo (Minuetto), Adagio, Allegro assai]. 2021. Ries & Erler, Berlín 2021, ISMN M-013-00153-8.
Literatura
Gert Böhm: Prägende Jahre zwischen Oper, Schiffshupen und Benediktinern (portrét). V: Frankenpost, Hof 14. květen 2005.
Maria Palmer: Hoffnungsklänge in der Krise. Kreativität statt verstummen. V: Die Tagespost, Würzburg 7. květen 2020, S. 15.
Ute van der Mâer: Bis orat qui cantat. Festschrift zum 60. Geburtstag von Ludger Stühlmeyer. Norderstedt 2021, ISBN 978-3-7543-9507-3.
Odkazy
Reference
↑Ein Hofer Königspaar. Rondeau Produktion, Lipsko 2012, Booklet S. 18.
↑Die Macht der leisen Töne oder: Ein stiller Held aus Gesmold. Heimatverein Gesmold, číslo 4, Melle 2010.
↑Ein Hofer Königspaar. Rondeau Produktion, Lipsko 2012, Booklet S. 18.
↑Maria Palmer: Die Klangspur des Leidens. Ein Streifzung durch die Geschichte der Passionsvertonungen. V: Die Tagespost, Vircpurk 19. březen 2016, S. 12.
↑Klangräume für sakrale Musik unserer Tage schaffen. V: Die Tagespost, Vircpurk 15. říjen 2015.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludger Stühlmeyer na Wikimedia Commons
