Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Na rozdíl od většiny PVC podlah jde barva přes celé linoleum
Linoleum, lidově zkracováno na lino, je druh podlahové krytiny vyrobené z obnovitelných materiálů, jako je ztuhlý lněný olej, borovicová kalafuna, korkový prach, dřevitá moučka a z minerálních plniv, jako je uhličitan vápenatý. Nejčastěji je položeno na jutové tkanině nebo na plátěné podložce, do materiálu se často přidávají různé pigmenty.
Často je zaměňováno za podlahovou krytinu z PVC, linoleum je však tlustší, měkčí, více připomíná gumu.
Poprvé bylo vyrobeno v roce 1844 Elijahem Gallowayem. V roce 1860 použil Frederick Walton (1834–1928) jako pojiva korku místo kaučuku lněný olej a kalafunu (borovicová pryskyřice), které se staly základem pro výrobu linolea. Namísto korku se nyní používají dřevitá moučka a jutová tkanina.
Linoleum i v dnešní době představuje 100% přírodní produkt. Je biologicky odbouratelné a nenarušuje přírodní prostředí. Od poloviny 20. století mu silně konkurují podlahoviny z polyvinylchloridu (PVC). Ty jsou sice méně hořlavé, ale na druhé straně při jejich hoření vznikají zdraví velmi nebezpečné chemické zplodiny. Navíc obsahuje zdraví škodlivé ftaláty.
Použití
Linoleum je pro své hygienické a nealergické vlastnosti využíváno k pokrytí podlah v prostorách, kde žijí alergici, v nemocnicích a zdravotnických zařízeních. Rozmanitost vzorů a intarzií různých barev a zrcadlových tvarů je ceněna jako vysoká řemeslná dovednost, zvyšující vzhled interiérů.
Odkazy
Literatura
STREBLOVÁ, Eva. Souhrnné texty z chemie. Praha: Karolinum, 2012. 236 s. ISBN978-80-246-2242-2.
FRANTA, Ivan. Polyvinylchlorid (PVC), jeho výroba a technologické zpracování. [s.l.]: SNTL, 1953. 403 s.
STEINER, Ladislav. Podlahy: konstrukce, skladby, opravy. Praha: Grada, 2005. 134 s. ISBN978-80-247-1242-0.
