Leopold Winter (1705/1706–1775) byl německý františkán působící v české františkánské provincii. Pocházel z Hostinného[1] a jistě přímo v rodném městě se seznámil prostřednictvím místního kláštera s františkány. Ve svých 18 let složil v lednu 1724 řeholní sliby.[2] Přinejmenším od 40. let 18. století pobýval především v konventu v Moravské Třebové. V letech 1743–1744 zde působil jako kazatel.[3] Následující čtyři léta možná pobýval v jiném klášteře, v letech 1748–1749 je ale opět doložen v Třebové, tentokrát jako magistr noviců (novicmistr). Obliba, povaha i znalost místního prostředí pak jistě vedla řeholníky shromážděné na provinční kapitule v Praze v září 1750 k Winterovu jmenování kvardiánem třebovského kláštera.[4] Po několikaleté přestávce byl místním představeným opět v letech 1755 až 1757. Jako kvardián ale Leopold Winter na místní novice nezapomněl a například mezi dalšími získanými prostředky pro konvent roku 1751 zařídil u knížete Josefa Václava z Lichtenštejna pravidelný roční příspěvek (almužnu) pro noviciát.[5]
Provinční kapitula českých františkánů shromážděná roku 1759 v Olomouci zvolila Wintera definitorem - členem definitoria, tj. čtyřčlenného sboru bratří podílejících se na vedení provincie.[6] Členem definitoria by byl jen do roku 1762, tehdy byl ale na následující kapitule jmenován definitorem habituálním (doživotním). Přitom stále pobýval v Moravské Třebové.[7] V blíže neznámém období a klášteře byl rovněž zpovědníkem řeholních sester františkánek nebo klarisek.[8] Roku 1762 byl Leopold Winter opět oficiálně ustanoven do funkce magistra noviců v třebovském klášteře. Jak se noviciát rozrůstal, působili v něm od roku 1763 novicmistři dva – jeden pro řeholní laiky a druhý pro kleriky. Winter vedl nejprve kleriky (1763) a po tříleté přestávce pak laické bratry (1766–1771).[9]
V tomto období, konkrétně roku 1767 si Winter zapsal německý výklad Řehole sv. Františka Kurtze Auslegung oder Erklärung über die Regel des heiligen Seraphirischen Vaters Francisci.[10]
Winterova zřejmě kvalitní příprava bratří na řeholní sliby neušla pozornosti kléru v okolí Třebové. Když svitavský rodák František Mikuláš Hancke, farář v dnešní Kamenné Horce (německy Hermersdorf) daroval v 50. a 60. letech 18. století knihy do třebovské františkánské bibliotéky, neopomenul ani jmenovitě na kazatele a novicmistra Wintera a část svazků věnoval přímo jemu.[11]
Františkán Leopold Winter, dle třebovské klášterní kroniky „velmi vzorový a pokojný muž“, zemřel po necelých padesáti letech strávených v řeholním řádu 18. prosince 1775 v Moravské Třebové.[12] Pohřben byl, zřejmě jako jeden z posledních františkánů, v kryptě místního klášterního kostela svatého Josefa.
Reference
- ↑ Jako Arnaviensis jej uvádí HLAWATSCH, Albin OFM [et alii]. „Chronik des Klosters zum hl. Joseph in Mährisch Trübau Ab anno 1678. 1910[-1940]“, část „Series Patrum et Fratrum nostrorum +,qui in nostra crypta et extra sepulti sunt“. Elektronický přepis textu v Muzeu Moravská Třebová.
- ↑ 49 let a 11 měsíců strávených v řeholi u něj uvádí HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters…“ (cit.), část „Series Patrum et Fratrum nostrorum + ...“.
- ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Series Capitulorum Provincialium et intermediorum ac Ministrorum Provinciae Bohemiae et Officialium huius Conventus“.
- ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters…“ (cit.), část „Series Capitulorum Provincialium…“ MÜLLER, Karl. Zur Geschichte des Franziskanerkonvents in Mähr.=Trübau : nach Aufzeichnungen der Klosterchronik. Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengstrer Landes. 1923, roč. 19, s. 70–83, zde s. 82.
- ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters…“ (cit.), část „Fundationen, Messenstiftungen“
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 179 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
- ↑ Srov. HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Kreuzwege“, kde se uvádí Winterem prováděné svěcení křížových cest v okolí Třebové v této době.
- ↑ Nekrologium české františkánské provincie, elektronický přepis.
- ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Series Capitulorum Provincialium...“.
- ↑ Pokračování názvu: … beschrieben von R. P. F. Leopoldo Winter … Moravo Trebovia ad S. Josephum Anno 1767. Po zrušení noviciátu nezůstal svazek bez dalšího využívání, ale byl převezen do Kadaně, kde po krátké přestávce z josefínských dob byli opět potenciální bratři na počátku 19. století formováni. Dochováno v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, původní signatura Kadaň O 3. Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.2.2015]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 401–402 (kapitola „Moravská Třebová, klášter františkánů“). Dostupné online. BAJGER, Matyáš Franciszek. Interiérová knihovna františkánů v Moravské Třebové. Moravskotřebovské vlastivědné listy. 2014, čís. 23, s. 20–28. ISSN 1211-1317. ISBN 978-80-904432-6-6.
- ↑ BAJGER, „Česká františkánská knižní kultura“ (cit.), s. 400-401 (kapitola „Moravská Třebová“). Podle pamětní knihy kláštera – Národní archiv, fond Františkáni, kniha 52, část „Benefactores“. Viz též DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek : Universitní knihovna, 1972.
- ↑ HLAWATSCH et al. „Chronik des Klosters...“ (cit.), část „Series Patrum et Fratrum nostrorum +,qui in nostra crypta et extra sepulti sunt“. Jako příčinu smrti kronika uvádí: „morbo semiphtysis accedente gangrena prostratus“. Viz též Nekrologium české františkánské provincie.
