Lelkoun ušatý (Batrachostomus auritus) je velký druh lelkouna, který se vyskytuje v subtropických a tropických vlhkých nížinatých lesích v Indonésii, Bruneji, Malajsii a Thajsku.
Systematika
Druh popsal John Edward Gray v roce 1829. Lelkoun ušatý se řadí do rodu Batrachostomus, což je největší rod čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes).[2] Druhové jméno auritus znamená „ušatý“ (z latinského auris, „ucho“).[3]
Popis
Lelkoun ušatý (Malajsie)
Tento velký lelkoun dosahuje výšky 39–42 cm. Křídlo je dlouhé 25–28 cm, ocas 19–21 cm, zobák 3,6–3,7 cm.[4] Tyto rozměry z druhu činí největšího zástupce asijských lelkounů.[5] Většina opeření hraje různými odstíny hnědé s občasným tmavším či světlejším flekováním. Na ocase a na křídlech jsou přítomné jemné bílé skvrny. Samice má velmi podobné opeření jako samec, avšak její barvy jsou poněkud fádnější.[4]
Rozšíření a stanoviště
Vyskytuje se v Malajsii (Borneo, Natunské ostrovy, Labuani), Indonésii (Sumatra) a Bruneji. Velmi vzácně se vyskytuje také v Thajsku. Druh není nikde hojný a je popisován jako vzácný či alespoň neobvyklý. Typické stanoviště lelkouna ušatého tvoří nížinaté lesy nejméně do 250 m n. m., patrně však až do 1000 m n. m.[6]
Biologie
Jedná se o krypticky zbarveného ptáka s velmi nízkou populací, kterého lze ve volné přírodě zahlédnout jen stěží. Lelkouni ušatí jsou navíc aktivní hlavně v noci, přes den hřadují na větvích, na kterých nehybně sedí, takže skvěle splynou se svým okolím. Živí se hmyzem (mj. kobylky, cikády), který chytá v noci na zemi nebo z větví. Hnízdo si staví na stromě z peří a rostlinného materiálu. Samice klade patrně jedno vejce a patrně inkubuje pouze ve dne, zatímco v noci sedí na vejcích samec.[7] Ptáčata jsou cele obalena bílým prachovým peřím, které je takřka plně nahrazeno juvenilním opeřením do věku 15 dnů.[5]
Hlasově se projevuje rozechvělým jemným kááuóóó ve stejném, občas jemně stopuajícím tónu.[8]
Ohrožení
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený. I když je o druhu známo jen minimum informací, předpokládá se, že jeho populace je na ústupu následkem úbytků přirozených stanovišť. To platí hlavně o nížinatých lesích Bornea a Sumatry, které jsou káceny za účelem zisku z prodeje dřeva a s cílem získání zemědělské a farmářské půdy. Lelkouni ušatí se nicméně vyskytují i v sekundárním lese, což druhu přináší ne zcela tragické výhledy do budoucna.[6]
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN978-1-4081-2501-4. S. 62.
↑ abCLEERE, Nigel. Nightjars : A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN0-300-07457-3. S. 124. (anglicky)
↑ abCHEONG, Tan Gim; LI, Yong Ding. Observations on the nesting of the Large Frogmouth Batrachostomus auritus in Taman Negara National Park, peninsular Malaysia. S. 37–43. BirdingASIA [online]. 2010. Roč. 14, s. 37–43. Dostupné online. (anglicky)
CLEERE, Nigel. Nightjars : A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN0-300-07457-3. (anglicky)
HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies : the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN9780198549871. (anglicky)
