Led

Tento článek je o pevném skupenství vody. Další významy jsou uvedeny na stránce Led (rozcestník).
Led
Sněhové vločky
Sněhové vločky
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecH2O
Identifikace
Barvačirý až mléčně zakalený
Vzhled krystaluagregáty
Soustavašesterečná
Tvrdost1,5
Leskskelný
Štěpnostneštěpný
Vrypbílý
Hustota0,917 g ⋅ cm−3

Led (chemický vzorec H2O) je pevné skupenství vody. Pokud vznikl přírodním procesem, je považován za minerál,[1] v některých mineralogických systémech se však neuvádí vůbec nebo pouze okrajově.

Vznik

Při běžném atmosférickém tlaku tekutá voda tuhne v led při teplotě 0 °C (273,15 K, 32 °F). Jestliže jsou ve vodě rozpuštěny další látky (např. sůl kamenná), může voda zůstat tekutá i při teplotách pod bodem mrazu.

Morfologie

Dobře vyvinuté krystaly jsou vzácné, nejčastěji celistvé, rozpadavé, zrnité či sypké agregáty. V atmosféře se vyskytuje v podobě sněhových vloček – kostrovitých krystalů (složitě členěných šestiramenných hvězd), které jsou zploštělé podle {0001}.

Formy ledu

Led existuje v mnoha formách, např.:

Světová meteorologická organizace definuje různé druhy ledu v závislosti na původu, velikosti, tvaru, váze, atd.[2]

Vlastnosti

  • Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 1,5), hustota 0,917 g/cm³, křehký, neštěpný, lom je lasturnatý. Při dlouhodobém působení tlaku plastický, tepelně nestálý – taje při teplotě 0 °C. Při teplotách pod −80 °C krystaluje v krychlové soustavě. Relativní permitivita εr je 3,1.
  • Optické vlastnosti: Barva: čirý až mléčně zakalený, namodralá, modrozelená, bílá. Průhledný až průsvitný, vryp je bílý, lesk skelný.
  • Chemické vlastnosti: Složení: H 11,19 %, O 88,81 %.

Naleziště

Běžný, byť v teplejších oblastech sezónní výskyt. Je významnou součástí půd a sedimentů ve vyšších zeměpisných a nadmořských výškách.

Využití

Prodavač ledu (1872)

Dříve těžen v zimních měsících tzv. ledaři, uskladněn v ledárnách, používal a dodnes se používá k chlazení potravin v teplejších obdobích roku. V současnosti se led k témuž účelu vyrábí průmyslově. Další využití: skladování potravin a zboží podléhající rychlé zkáze, provozování ledových kluzišť a zimních stadionů. Kostky ledu najdou využití při přípravě chlazených nápojů (popř. po rozmixování jako ledové tříště) a nebo při ošetřování poranění jako jsou vymknutí kloubů, otoky či po kousnutí, bodnutí, uštknutí. Mezi raritní využití patří výroba soch a skulptur z ledu jako ozdoba na party nebo ledový hotel (např. Jukkasjärvi Ice Hotel).

Exotické fáze ledu

Fázový diagram H2O

Předchozí odstavce pojednávají o nejběžnější pevné fázi ledu, označované jako led Ih. Vyznačuje se šesterečnou (hexagonální) krystalovou strukturou. Je stabilní při teplotách od bodu tuhnutí až k 73 K a tlacích do 200 MPa.

  • Led Ic je metastabilní fází s krychlovou (kubickou) krystalovou strukturou podobnou diamantu. Vzniká při teplotách 130–150 K a zůstává stabilní až do 200 K, kde přechází ve fázi Ih. Vyskytuje se ojediněle v horních vrstvách atmosféry.[3]

Ostatní pevné krystalické fáze (s výjimkou ledu XI) jsou umělé. Některé by se mohly vyskytovat na ledových planetách (např. na Jupiterově Ganymedu). Ve stručné charakteristice jsou uvedeny typické podmínky vzniku, přesný fázový diagram je složitější:[4]

  • Led II je fází s klencovou (trigonální) krystalovou strukturou. Vzniká z ledu Ih při teplotě 198 K a tlaku 300 MPa.
  • Led III je fází s čtverečnou (tetragonální) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě 250 K a tlaku 300 MPa.
  • Led IV je metastabilní fází s klencovou (trigonální) krystalovou strukturou. Vzniká při teplotě od 145 K a tlaku 810 MPa pomalým ohřátím amorfního ledu HDA (viz níže).
  • Led V je fází s jednoklonnou (monoklinickou) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě 253 K a tlaku 500 MPa.
  • Led VI je fází s čtverečnou (tetragonální) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě 270 K a tlaku 1100 MPa.
  • Led VII je fází s krychlovou (kubickou) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při tlaku nad 2200 MPa. Při zvyšování tlaku nad 5100 MPa přechází do přechodové fáze se čtverečnou (tetragonální) strukturou, nazývané led VIIt, a po zvýšení tlaku nad cca 31 GPa přechází v led X.[5][6]
  • Led VIII je fází s čtverečnou (tetragonální) krystalovou strukturou. Vzniká z ledu VII ochlazením pod 278 K.
  • Led IX je metastabilní fází s čtverečnou (tetragonální). Vzniká z ledu III prudkým ochlazením na teplotu 165 K. Je stabilní při teplotách pod 140 K a tlacích 200–400 MPa.
  • Led X je fází s krychlovou (kubickou) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při tlaku nad 70 GPa.
  • Led XI je fází s kosočtverečnou (ortorombickou) krystalovou strukturou. Vzniká z ledu Ih při nízkých teplotách. Je nejstabilnější pevnou fází vody. Byl nalezen v antarktickém ledu.
  • Led XII je metastabilní fází s čtverečnou (tetragonální) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě 260 K a tlaku 550 MPa (v oblasti stability ledu V), nebo z ledu Ih prudkým stlačením (cca 1000 MPa/min), případně ohřátím amorfního ledu HDA při tlacích 800–1600 MPa.
  • Led XIII je fází s jednoklonnou (monoklinickou) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě pod 130 K a tlaku 500 MPa.
  • Led XIV je fází s kosočtverečnou (ortorombickou) krystalovou strukturou. Vzniká tuhnutím vody při teplotě 118 K a tlaku 1200 MPa.
  • Led XV, experimentálně prokázaný neutronovou difrakcí v r. 2009, je termodynamicky stabilní při teplotách pod cca 130 K a tlacích v rozmezí 0,8–1,5 GPa. Uspořádáním vodíkových atomů je protějškem ledu VI, takže výsledná struktura je antiferoelektrická (elektrická polarizace ledu jako dielektrika je obdobná magnetické polarizaci antiferomagnetik).[7]
  • Led XVI je krystalickou fází uměle připravenou v r. 2014 vyprázdněním klathrátu původně obsahujícího neonové molekuly obestavěné strukturou vázaných vodních molekul. Má nejmenší hustotu ze známých (experimentálně vytvořených) krystalických forem ledu,[8][9] třebaže teoretické výpočty ukazují na možnost fází s ještě nižší hustotou, majících strukturu obdobnou zeolitům, které by mohly existovat za velmi nízkých tlaků, tzv. aeroledů.[10]
  • Led XVII je krystalickou fází s pórovitou strukturou, uměle připravenou v r. 2016 vyprázdněním vodíkových molekul z vázané struktury s molekulami vody.[11]
  • Led XVIII není klasickou krystalickou fází, ale superionickým ledem s plošně centrovanou mřížkou atomů kyslíku, vizte níže.
  • Led XIX, experimentálně prokázaný neutronovou difrakcí v r. 2021, je velmi podobný (včetně antiferoelektrismu) ledu XV (byl za něj původně považován), vznikající pomalým chlazením při tlacích nad 2 GPa nebo ve vodě dopované těžkou vodou.[12] V r. 2022 bylo experimentálně prokázáno, že se jedná o superionický led s kubickou prostorově centrovanou mřížkou, vizte níže.[13][14]

Teoreticky byly předpovězeny další krystalické fáze ledu pro podmínky na Zemi dosud nedosažitelné, např. pro tlaky řádu TPa.[15]

Odlišné chování může mít i krystalický led tvořený polotěžkou či těžkou vodou. Např. struktura ledu VII se pro těžkou vodu podstatně liší a je tvořena kyslíkovou mřížkou s deuterony v intersticiálních polohách.[16][17]

Amorfní led

Další pevné fáze ledu jsou amorfní. Amorfní led je využíván například v kryoelektronové mikroskopii. Dosud jsou známy následující formy:[18]

  • Amorfní led LDA – „low density amorphous“ (též ASW – „amorphous solid water“ či HGW – „hyperquenched glassy water“) má skelnou amorfní strukturu a vzniká např. pomalým napařováním na malý kovový krystalový povrch při nízké teplotě. Předpokládá se, že je běžný v podpovrchových vrstvách komet.
  • Amorfní led MDA – „medium-density amorphous“, objevený v roce 2023, má hustotu stejnou jako kapalná voda. Může existovat uvnitř měsíců okrajové části Sluneční soustavy.[19][20][21]
  • Amorfní led HDA – „high density amorphous“ lze vytvořit stlačením ledu Ih při teplotách pod 140 K tlakem kolem 1600 MPa nebo stlačením LDA tlakem cca 500 MPa.
  • Amorfní led VHDA – „very high density amorphous“[22] vzniká ohřátím HDA při tlacích 1000–2000 MPa.[23]

Superionický led

Jiným druhem fáze na přechodu mezi kapalným a pevným skupenstvím je vedle amorfních fází ledu tzv. superionický led (SI) (jiným názvem superionická voda). V její kompaktní krystalové mřížce mají pevnou polohu pouze atomy kyslíku, zatímco atomy vodíku se v ní mohou pohybovat podobně jako v kapalině. Superionická vodivost ledu za vysokých tlaků a teplot byla předpovězena na základě molekulárně-dynamických simulací již v r. 1988[24], experimentálně však byla poprvé prokázána až v r. 2017.[25][26] Jsou známy 3 možné fáze superionického ledu:

  • Tzv. BCC-SI s kubickou prostorově centrovanou mřížkou (bcc fáze, podle anglického body centered cubic lattice) byla objevena v r. 1999 pomocí počítačové simulace v týmu vědců vedeném Carlem Cavazzonim. Měla by se vyskytovat při tlacích přesahujících 50 GPa a teplotách několik tisíc kelvinů. Později byly pozorovány i příznaky její skutečné existence v kosmu.
  • Tzv. CP-SI s nejtěsnějším uspořádáním (podle anglického close-packed), tedy s kubickou plošně centrovanou mřížkou (fcc fáze, podle anglického face centered cubic lattice) byla teoreticky objevena v r. 2013 týmem vedeným Hugh F. Wilsonem a v některých oblastech fázového diagramu by měla být stabilnější, než superionická bcc fáze. Typický tlak pro její existenci je nad 100 GPa; při této hodnotě by mělo docházet k fázovému přechodu mezi bcc a fcc fází. Superionická fcc fáze má vyšší hustotu, ale nižší pohyblivost atomů vodíku, což by se mělo projevovat i nižší tepelnou a elektrickou vodivostí. Předpokládá se, že by se mohla stejně jako bcc fáze vyskytovat v nitru Uranu a Neptunu a v exoplanetách s podobnými podmínkami.[27][28] V roce 2019 byly pomocí rázové vlny vzniklé od laserového pulsu vzorky kapalné vody lokálně stlačeny na 100–4000 GPa a současně zahřáty na 2000–3000 K a pomocí difrakce rentgenových paprsků byl prokázán vznik superionického fcc ledu; autoři tuto fázi nazvali ledem XVIII.[29][30]
  • Tzv. P21/c-SI, fáze se složitější symetrií kyslíkové mříže, předpovězená týmem vědců Princetonské university v r. 2015, se ve fázovém diagramu nachází v oblasti ještě vyšších tlaků než CP-SI. Její výskyt se předpokládá (jako u předchozích fází) v plášti velkých plynových planet – existenci superionického ledu naznačuje složitá struktura jejich lokálních magnetických polí.[31][32]

Reference

  1. ↑ NICKEL, Ernest H. The definition of a mineral. The Canadian Mineralogist. 1995, svazek 33, s. 689–690. Dostupné online [pdf, cit. 2010-08-05]. (anglicky) 
  2. ↑ "WMO SEA-ICE NOMENCLATURE" Archivováno 5. 6. 2013 na Wayback Machine. (Multi-language Archivováno 14. 4. 2012 na Wayback Machine.) World Meteorological Organization / Arctic and Antarctic Research Institute. Retrieved 8 April 2012.
  3. ↑ DUMÉ, Isabelle. Cubic ice observed in pure form for the first time. PhysicsWorld [online]. 2023-04-29 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ http://www.lsbu.ac.uk/water/phase.html
  5. ↑ GRANDE, Zachary M.; PHAM, C. Huy; SMITH, Dean; BOISVERT, John H.; HUANG, Chenliang; SMITH, Jesse S.; GOLDMAN, Nir. Pressure-driven symmetry transitions in dense H2O ice. Phys. Rev. B [online]. 2022-03-17 [cit. 2022-03-23]. Roč. 105: 104109. Abstrakt. Dostupné online. ISSN 2469-9969. DOI 10.1103/PhysRevB.105.104109. (anglicky) 
  6. ↑ BRUZDA, Natalie. Researchers discover new form of ice. Phys.Org [online]. 2022-03-18 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SALZMANN, Christoph G.; RADAELLI, Paolo G.; MAYER, Erwin; FINNEY, John L. Ice XV: A New Thermodynamically Stable Phase of Ice. Physical Review Letters [online]. American Physical Society, 2009-09-02. Svazek 103, čís. 10: 105701. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1079-7114. DOI 10.1103/PhysRevLett.103.105701. PMID 19792330. (anglicky) 
  8. ↑ FALENTY, Andrzej; HANSEN, Thomas C.; KUHS, Werner F. Formation and properties of ice XVI obtained by emptying a type sII clathrate hydrate. S. 231–233. Nature [online]. 10. prosinec 2014. Svazek 516, čís. 7530, s. 231–233. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature14014. (anglicky) 
  9. ↑ New form of ice could help explore exciting avenues for energy production and storage. Phys.Org [online]. 10. prosinec 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ MATSUI, Takahiro; HIRATA, Masanori; YAGASAKI, Takuma; MATSUMOTO, Masakazu; TANAKA, Hideki. Hypothetical ultralow-density ice polymorphs. S. 1–5. The Journal of Chemical Physics [online]. AIP Publishing, 5. září 2017. Svazek 147, čís. 9: 091101, s. 1–5. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 1089-7690. DOI 10.1063/1.4994757. (anglicky) 
  11. ↑ ROSSO, Leonardo del; CELLI, Milva; ULIVI, Lorenzo. New porous water ice metastable at atmospheric pressure obtained by emptying a hydrogen-filled ice. S. 1–7. Nature Communications [online]. Springer Nature, Macmillan Publishers Limited, 7. listopad 2016. Roč. 7: 13394, s. 1–7. Dostupné online. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms13394. PMID 27819265. (anglicky) 
  12. ↑ GASSER, Tobias M.; THOENY, Alexander V.; FORTES, A. Dominic; LOERTING, Thomas. Structural characterization of ice XIX as the second polymorph related to ice VI. Nature Communications [online]. Springer Nature Limited, 2021-02-18. Svazek 12: 1128. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-021-21161-z. PMID 33602946. (anglicky) 
  13. ↑ GLEASON, A. E.; RITTMAN, D. R.; BOLME, C. A.; GALTIER, E.; LEE, H. J.; GRANADOS, E.; ALI, S. Dynamic compression of water to conditions in ice giant interiors. Scientific Reports [online]. Springer Nature Limited, 2022-01-13 [cit. 2023-10-12]. Roč. 12, čís. 1. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-021-04687-6. (anglicky) 
  14. ↑ HOUSER, Pavel. Led XIX: nově objevená fáze má být speciálně elektricky vodivá. SCIENCEmag.cz [online]. Nitemedia s.r.o., 2023-10-12 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Anne Ju: Scientists predict an out-of-this-world kind of ice. PhysOrg, 17. ledna 2012 (anglicky)
  16. ↑ GUTHRIE, Malcolm, BOEHLER, Reinhard; TULK, Christopher A.; MOLAISON, Jamie J.; Dos SANTOS, António M.; KUO LI; HEMLEY, Russell J. Neutron diffraction observations of interstitial protons in dense ice. PNAS [online]. 11. červen 2013. Online před tiskem. Dostupné online. DOI 10.1073/pnas.1309277110. (anglicky) 
  17. ↑ Unfrozen mystery: Water reveals a new secret (popularizační článek k předchozí referenci). PhysOrg, 10. červen 2013 (anglicky)
  18. ↑ SUBBOTIN, O. S.; BELOSLUDOV, V. R. Regions of stability for LDA, HDA, and VHDA amorphous ices. S. S61–S65. Journal of Structural Chemistry [online]. Springer Nature Switzerland AG, 2006-09 [cit. 2023-02-06]. Roč. 47, čís. S1, s. S61–S65. ISSN 1573-8779. DOI 10.1007/s10947-006-0378-5. (anglicky) 
  19. ↑ ROSU-FINSEN, Alexander; DAVIES, Michael B.; AMON, Alfred; WU, Han; SELLA, Andrea; MICHAELIDES, Angelos; SALZMANN, Christoph G. Medium-density amorphous ice. S. 474–478. Science [online]. 2023-02-03 [cit. 2023-02-06]. Roč. 379, čís. 6631, s. 474–478. DOI 10.1126/science.abq2105. (anglicky) 
  20. ↑ University College London. Discovery of new ice may change our understanding of water. Phys.Org [online]. 2023-02-02 [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ HOUSER, Pavel. Nový amorfní led dál rozšiřuje naše chápání vody. SCIENCEmag.cz [online]. 2023-02-06 [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ GUTHRIE, Malcolm; TULK, Chris A.; BENMORE, Chris J.; KLUG, Dennis D. A structural study of very high-density amorphous ice. S. 335–339. Chemical Physics Letters [online]. 2004-10. Roč. 397, čís. 4–6, s. 335–339. DOI 10.1016/j.cplett.2004.07.116. (anglicky) 
  23. ↑ STERN, Josef N.; LOERTING, Thomas. On the crystallisation temperature of very high-density amorphous ice. S. 12589–12598. Physical Chemistry Chemical Physics [online]. 2018 [cit. 2023-02-06]. Roč. 20, čís. 18, s. 12589–12598. Dostupné online. ISSN 1463-9084. DOI 10.1039/c7cp08595h. PMID 29691519. (anglicky) 
  24. ↑ DEMONTIS, Pierfranco; LESAR, Richard; KLEIN, Michael L. New High-Pressure Phases of Ice. S. 2284–2287. Physical Review Letters [online]. American Physical Society, 30. květen 1988. Svazek 60, čís. 22, s. 2284–2287. Dostupné online. ISSN 1079-7114. DOI 10.1103/PhysRevLett.60.2284. PMID 10038311. (anglicky) 
  25. ↑ MILLOT, Marius; HAMEL, Sebastien; RYGG, J. Ryan; CELLIERS, Peter M.; COLLINS, Gilbert W.; COPPARI, Federica; FRATANDUONO, Dayne E., Jeanloz, Raymond; Swift, Damian C.; Eggert, Jon H. Experimental evidence for superionic water ice using shock compression. Nature Physics [online]. Macmillan Publishers Limited, 5. únor 2018. Online před tiskem. Dostupné online. PDF (doplňující informace) [4]. ISSN 1745-2481. DOI 10.1038/s41567-017-0017-4. (anglicky) 
  26. ↑ Lawrence Livermore National Laboratory. First experimental evidence for superionic ice. Phys.org [online]. 6. únor 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ WILSON, Hugh F.; WONG, Michael L.; MILITZER, Burkhard. Superionic to Superionic Phase Change in Water: Consequences for the Interiors of Uranus and Neptune.. S. 1–4. Physical Review Letters [online]. 8. duben 2013. Svazek 110, čís. е151102, s. 1–4. Dostupné online. PDF [5]. ISSN 1079-7114. DOI 10.1103/PhysRevLett.110.151102. (anglicky) 
  28. ↑ New phase of water could dominate the interiors of Uranus and Neptune. PhysOrg [online]. 25. duben 2013. Popularizační článek k předchozí referenci. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ MILLOT, Marius; COPPARI, Federica; RYGG, J. Ryan; BARRIOS, Antonio Correa; HAMEL, Sebastien; SWIFT, Damian C.; EGGERT, Jon H. Nanosecond X-ray diffraction of shock-compressed superionic water ice. S. pages251–255. Nature [online]. Springer Nature Publishing AG, 8. květen 2019. Svazek 569, čís. 7755, s. pages251–255. Dostupné online. Dostupné také na: [6]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-019-1114-6. (anglicky) 
  30. ↑ DUMÉ, Belle. New superionic ice phase could shed more light on icy giant cores. PhysicsWorld [online]. IOP Publishing, 9. květen 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ SUN, Jiming; CLARK, Bryan K.; TORQUATO, Salvatore, CAR, Roberto. The phase diagram of high-pressure superionic ice. Nature Communications [online]. 28. srpen 2015. Svazek 6, čís. 8156. Dostupné online. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/ncomms9156. (anglicky) 
  32. ↑ Scientists predict cool new phase of superionic ice. PhysOrg [online]. 21. říjen 2015. Popularizační článek k předchozí referenci. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf, a kol. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 701 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 324. 

Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!