Le Moustier

Le Moustier
Poloha
AdresaSaint-Léon-sur-Vézère, FrancieFrancie Francie
Souřadnice44°59′38″ s. š., 1°3′36″ v. d.
Map
Další informace
Kód památkyPA00082862
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Le Moustier je archeologické naleziště sestávající ze dvou skalních přístřešků. Nachází se v Peyzac-le-Moustier, vesnici ležící ve francouzské departmentu Dordogne. V roce 1908 zde byla nalezena kompletní kostra Homo neanderthalensis. Po tomto nalezišti je pojmenována i kamenná industrie ze středního paleolitu, moustérien. Jako první vykopali pozůstatky této kamenné industrie již v roce 1860 Angličan Henry Christy a Francouz Édouard Lartet. V roce 1979 byl Le Moustier zapsán na seznam světového dědictví UNESCO spolu s dalšími blízkými archeologickými nalezišti pod souhrnným názvem Pravěká naleziště a zdobené jeskyně údolí Vézère.[1]

Zeměpisná poloha

Stupňovitý skalní výběžek z vápence ze svrchního turonu a spodního coniaka se nachází v bezprostřední blízkosti vesnice, pouhých 100 metrů severně od kostela. Na tomto skalnatém výběžku se nacházejí dvě hlavní naleziště, horní terasa osídlená v období moustérienu a o 15 metrů níže na úrovni údolí Vézère ležící dolní terasa.

Na svahu na pravé straně Vézère, asi 500 metrů jihozápadně od Le Moustier, byla ze skály erodována jiná skalní stěna, ve který byly nalezeny dvě další pravěké lokality (Le Ruth a Cellier).

Naleziště

První vykopávky provedli v roce 1860 Édouard Armand Lartet a Henry Christy. Objevily hrubě opracované kamenné nástroje, které byly označeny jako moustiéren. Později Gabriel de Mortillet přijal tento název pro označení jednoho období paleolitu. Mezi archeology kopajícími na této lokalitě na počátku 20. století patřili Maurice Bourlon, Otto Hauser a Denis Peyrony.

Le Moustier 1

Švýcarský archeolog zabývající se pravěkem Otto Hauser jako první pracoval v roce 1907 v dolním skalním přístřešku. V roce 1908 zde byla objevena kostra mladého neandrtálce. Dne 12. srpna 1908 bylo zahájeno její vyzvednutí devítičlennou skupinou odborníků, vedenou vratislavským antropologem Hermannem Klaatschem. Nález byl zpočátku označován jako Homo moustériensis Hauseri.[2][3] Kostra byla spolu s další kostrou objevenou Hauserem v roce 1909 v Combe-Capelle, prodána Královskému etnologickému muzeu za sumu 160 tisíc zlatých marek, přičemž samotná kostra z Le Moustier stála 110 tisíc zlatých marek.[4][5] Hauserovi se tuto částku podařilo získat i díky solventnímu zájemci z USA, který měl o kostry také zájem.

Lebka

Stáří kostry známé jako "Le Moustier" se odhaduje na přibližně 45 000 let.[6] Mezi charakteristické rysy této kostry patří velká nosní dutina a poněkud méně vyvinutý nadočnicový oblouk a týlní hrbolek, než by se dalo očekávat u kostry juvenilního jedince.

Po svém objevení byla lebka nejméně čtyřikrát rozebrána, odlita a rekonstruována. Během tohoto procesu utrpěla lebka značné škody. Například poté, co byla prodána do Etnologického muzea v Berlíně, zlomil zubař alveolární kost, aby se dostal k zubům. Později byla poškozena při spojeneckém bombardování Berlína během druhé světové války. Budova Gropiusbau, ve které se kostra nacházela, byla na konci druhé světové války vybombardována, přičemž shořely velké části postkraniálního skeletu. Dochované kosterní části byly prozkoumány až v 70. letech 20. století. V té době jich bylo ještě 13. Lebka byla však ve válečném období uchovávána zvlášť jako nenahraditelný poklad. Po válce ji rudá armáda odvezla s dalšími sbírkami do Sovětského svazu. Ten její zbytky v roce 1958 vrátil Německé demokratické republice.[7] Rozpoznána však byla až v roce 1965 zaměstnancem muzea, který ji identifikoval na základě starých ilustrací.[8] Lebce tak chybí mnoho částí, zuby jsou slepené ve špatné poloze a je ponořena do lepidla, pokryta lakem a natřena sádrou. V důsledku těchto zásahů je její vědecká hodnota značně snížená.[9]

Kamenné nástroje

Studium artefaktů nalezených v Le Moustier odhalilo použití lepidla vyrobeného ze směsi okru a živice. Lidé ve středním paleolitu použili toto lepidlo k výrobě rukojetí u kamenných nástrojů určených k řezání a škrábání.[10] Pokusy vědců ukázaly, že hmota je dostatečně lepivá, aby se v ní mohl zaseknout malý kamenný nástroj a hmota tak mohla sloužit jako rukojeť, ale zároveň není natolik lepivá, aby ušpinila ruce. To předpokládá u výrobců znalost obou materiálových charakteristik a to, že kombinací těchto látek vznikne nový materiál. Navíc obě složky, okr i živice, musely být shromážděny z různých ložisek, která ležela daleko od sebe. To vyžadovalo plánování a předvídavost, aby bylo možné patřičně optimalizovat pazourkové břity.

Le Moustier 2

Kosti neandrtálského dítěte objevené v roce 1910 Denisem Peyronym se zapsaly do historie jako šťastný nález. Krátce poté, co byla kostra představena veřejnosti, se však mělo za to, že nevysvětlitelně zmizela na cestě do Paříže, kde měla být prozkoumána. Až v roce 2002 se francouzskému antropologovi podařilo znovu vysledovat tuto kostru, kterou objevil v Musée National de Préhistoire v Les Eyzies-de-Tayac-Sireuil.[11]

Horní skalní přístřešek

Horní, 4 metry vysoká jeskyně, se nachází na druhé terase asi 15 metrů nad hladinou řeky. Podrobně ji v roce 1930 prostudoval Denis Peyrony, který publikoval její velmi přesný popis. Sedimentární sekvence obsahovala moustérien na tradici acheuléenu, typický moustérien a spodní a střední aurignacien. Původně byla jeskyně zcela zaplněna sedimentem, ale její horní část byla vyčištěna.

Dolní skalní přístřešek

Nálezy obou koster pocházejí z přibližně 7 metrů vysoké suti, kterou vytvořila řeka Vézère. Sekvence sedimentů je rozdělena do dvanácti vrstev (A až L).[12] Základní vrstvy A až C tvoří pouze říční písky, štěrky a jíly. Říční sedimenty vrstvy D obsahují rozvinuté nástroje z pazourku. Moustérien se poprvé objevuje ve vrstvě F. Následuje moustérien na tradici acheuléenu ve vrstvě G. Vrstvy H a I jsou písčité a opět obsahují rozvinuté nástroje z pazourku. Typický moustérien se nachází ve vrstvě J, ve které byly objeveny i obě kostry. Novorozenec byl pohřben ve vrstvách H až J. Ve vrstvě K se nachází artefakty z moustérienu a châtelperronienu. Ve vrstvě L jsou pozůstatky ze středního aurignacienu.

François Bordes a Maurice Bourgon na této sekvenci sedimentů testovali své typologické charakterizační schéma. H. Laville a Jean Philippe Rigaud v roce 1969 zrevidovali a zpřesnili stratigrafické informace této lokality. V oblasti spodního přístřešku bylo provedeno mnoho radiometrických měření pomocí termoluminiscence a elektronové paramagnetické rezonance. Stáří lokality se tak pohybuje mezi 56 000 a 40 000 lety před současností.

UNESCO

Již v roce 1910 z Peyronyho iniciativy se lokalita Le Moustier stala majetkem francouzského státu. Od roku 1979 jsou tyto dva skalní přístřešky spolu s dalšími pravěkými nalezišti a jeskyněmi zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem Pravěká naleziště a zdobené jeskyně údolí Vézère.

Fotogalerie

  • Horní skalní přístřešek
    Horní skalní přístřešek
  • Dolní skalní přístřešek
    Dolní skalní přístřešek
  • Pazourková ruční sekera, objevená v roce 1863, Britské muzeum
    Pazourková ruční sekera, objevená v roce 1863, Britské muzeum
  • Lebka, Nové muzeu, Berlíně
    Lebka, Nové muzeu, Berlíně
  • Obličejová rekonstrukce, Nové muzeum, Berlín
    Obličejová rekonstrukce, Nové muzeum, Berlín
  • Rekonstrukce pazourkové čepele nalezené v Le Moustier s okro-živcovou rukojetí a způsob jak mohla být využívána
    Rekonstrukce pazourkové čepele nalezené v Le Moustier s okro-živcovou rukojetí a způsob jak mohla být využívána

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Le Moustier na anglické Wikipedii a Le Moustier na německé Wikipedii.

  1. ↑ Prehistoric Sites and Decorated Caves of the Vézère Valley. whc.unesco.org [online]. [cit. 2024-08-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ L'Homme préhistorique : revue mensuelle illustrée d'archéologie et d'anthropologie préhistoriques / publiée sous la direction de MM. le Dr Chervin & A. de Mortillet. Gallica [online]. 1909-01-01 [cit. 2024-08-17]. Dostupné online. (FR) 
  3. ↑ Archiv für Anthropologie N.F. 7.1909. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. ↑ SCHUCHHARDT. Vorgeschichtliche Abteilung. Die neue Zusammensetzung des Schädels vom Homo Mousteriensis Hauseri. Amtliche Berichte aus den Königlichen Kunstsammlungen. 1912, roč. 34, čís. 1, s. 2–5. Dostupné online [cit. 2024-08-17]. ISSN 0934-9138. 
  5. ↑ HOFFMANN, Almut. Zur Geschichte des Fundes von Le Moustier. Acta Praehistorica et Archaeologica. 1997, roč. 29, s. 7–16. Dostupné online [cit. 2024-08-17]. ISSN 2699-0547. DOI 10.11588/apa.1997.0.67959. (německy) 
  6. ↑ NEWS, Opening Hours Open Daily 10am-5pmClosed Christmas DayFree General Entry Address 1 William StreetSydney NSW 2010 Australia Phone +61 2 9320 6000 www australian museum Copyright © 2024 The Australian Museum ABN 85 407 224 698 View Museum. Human Evolution - Hominid Skulls. The Australian Museum [online]. [cit. 2024-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ TUNIZ, Claudio; KOKELJ, Manuela Montagnari; BUDINICH, Marco. Science For Cultural Heritage: Technological Innovation And Case Studies In Marine And Land Archaeology In The Adriatic Region And Inland. [s.l.]: World Scientific 298 s. Dostupné online. ISBN 978-981-4464-92-5. (anglicky) 
  8. ↑ Der Schädel des Homo Moustériensis Hauseri wieder in Berlin. Praehistorische Zeitschrift. 1966-01-01, roč. 43-44, čís. Jahresband, s. 1–1. Dostupné online [cit. 2024-08-18]. ISSN 1613-0804. DOI 10.1515/prhz.1966.43-44.1-2.1. (německy) 
  9. ↑ WEBER, Gerhard W.; BOOKSTEIN, Fred L. Virtual anthropology: a guide to a new interdisciplinary field. New York: Springer 423 s. ISBN 978-3-211-48647-4. 
  10. ↑ SCHMIDT, Patrick; IOVITA, Radu; CHARRIÉ-DUHAUT, Armelle. Ochre-based compound adhesives at the Mousterian type-site document complex cognition and high investment. Science Advances. 2024-02-23, roč. 10, čís. 8. Dostupné online [cit. 2024-08-17]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.adl0822. PMID 38381827. (anglicky) 
  11. ↑ MAUREILLE, Bruno. A lost Neanderthal neonate found. Nature. 2002-09, roč. 419, čís. 6902, s. 33–34. Dostupné online [cit. 2024-08-18]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/419033a. (anglicky) 
  12. ↑ MELLARS, Paul; GRÜN, Rainer. A Comparison of the Electron Spin Resonance and Thermoluminescence Dating Methods: The Results of ESR Dating at Le Moustier (France). Cambridge Archaeological Journal. 1991-10, roč. 1, čís. 2, s. 269–276. Dostupné online [cit. 2024-08-18]. ISSN 1474-0540. DOI 10.1017/S0959774300000408. (anglicky) 

Externí odkazy

Literatura

  • Herbert Ullrich (Hrsg.): The Neandertal Adolescent Le Moustier 1. New Aspects, New Results (= Berliner Beiträge zur Vor- und Frühgeschichte. Neue Folge, 12). Staatliche Museen zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz, Berlin 2005, ISBN 3-88609-498-7
  • Catherine Farizy, Bernard Vandermeersch: Le Moustier. In: André Leroi-Gourhan (Hrsg.): Dictionnaire de la préhistoire. Presses Universitaires de France, Paris 1988, ISBN 2-13-041459-1
  • Hélène Valladas, Jean-Michel Geneste, Jean-Louis Joron, Jean-Pierre Chadelle: Thermoluminescence dating of Le Moustier (Dordogne, France). In: Nature. Band 322, Nr. 6078, 1986, 452–454, doi:10.1038/322452a0

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!