Latinská měnová unie byla měnová unie, která existovala v letech 1865 až 1927 a spočívala ve stanovení obsahu stříbra v jedné minci každé členské národní měny na 4,5 gramu, případně obsahu zlata v jedné minci každé členské národní měny na 0,290322 gramu, poměr zlata ke stříbru byl tedy 1:15,5.[1] Součástí dohody zároveň byla vzájemná volná směnitelnost všech členských měn v poměru 1:1. Mince byly vydávány v hodnotách 0,5, 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 jednotek (ve Francii, Belgii, Švýcarsku franky, v Itálii liry, v Řecku drachmy).