Latinský pohár byl mezinárodní fotbalový turnaj za účasti klubů z Itálie, Francie, Španělska a Portugalska hraný v letech 1949 až 1957. Pojmenování dostal podle toho, že jazyky všech 4 zemí jsou románské, vznikly tedy z latiny. Každý ročník se hrál vždy jen v jedné zemi, účastnit se ho měli úřadující mistři svých zemí, ti však byli někdy nahrazeni dalšími týmy v pořadí.
Historie
Pohár byl založen v roce 1949 FIFA na žádost fotbalových federací 4 zemí, byl nakonec ale fakticky řízen těmito federacemi.
Pohár se hrál ve dvou 4letých cyklech, tedy celkem 8 ročníků. V každém cyklu byla každá země jednou pořadatelem. Za celkové umístění klubu získala země body: vítěz 4, 2. místo 3, 3. místo 2, poslední 1. Hlavní trofej získala za celý cyklus federace země s největším počtem bodů. Kluby, které vyhrály jednotlivé ročníky, dostaly menší kopii.
V roce 1949 se zúčastnil FC Turín 2 měsíce poté, co spadlo letadlo s celým týmem a skončila nejslavnější éra klubu.
V roce 1950 se nemohli zúčastnit hráči, kteří byli na mistrovství světa, proto byla Itálie reprezentována Laziem, které bylo v lize až čtvrté.
V roce 1954 se kvůli mistrovství světa nehrálo vůbec.
Pohár lze svou povahou a snad i prestiží považovat za nástupce meziválečného Středoevropského poháru, který už po válce upadal, a předchůdce Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ). Poslední ročníky se překrývají s prvními ročníky PMEZ. Důkazem sportovní váhy Latinského poháru je fakt, že prvních 11 ročníků PMEZ vyhrály kluby ze Španělska, Portugalska a Itálie (1956–1966) a v tomto období navíc 9 z 11 poražených finalistů PMEZ bylo ze 4 zemí Latinského poháru. Až v roce 1970 bylo finále PMEZ bez klubů z těchto 4 zemí.
Výsledky
Pokud nebyl tým mistrem, je v závorce uvedeno ligové umístění.
